Okinovo okýnko

Další dva národní šampionáty byly té nejvyšší úrovně a přinesly celou řadu zajímavých soubojů, radostí a zklamání. Zejména v tom směru vyniklo mistrovství Ruska. Tituly z Jekatěrinburgu mají Maxim Kovtun, Jevgenija Medveděvová a vracející se dvojice Bobrovová se Solovjovem a Volosožarová s Traňkovem . Do ruské reprezentace se nevejde dlouhatánská řada známých, až slavných jmen: Podle mistrovství Ruska by to v tancích vypadalo na Iljinychovou se Žiganšinem, mezi muži na Voronova a Meňšova, ve sportovních dvojicích třeba na Bazarovovou s Děputatem. Největší souboj přinesla soutěž žen, kam se vrátila olympijská vítězka Adelina Sotnikovová , ale nakonec je nejspíš také ze hry o Evropu, stejně jako loňská a předloňská vítězka: Jelizaveta Tuktamyševová a Julija Lipnická. Neuspěla ani někdejší vicemistryně světa Aljona Leonovová. Na startu sportovních dvojic chyběli Stolbovová s Klimovem. Skutečnou sestavu reprezentace ale teprve můžeme hádat. Nejlepší výkony můžeme obdivovat u Kovtuna (...

Pod dojmem mistrovství čtyř zemí, které jsem navštívil v neděli v Třinci, jsem se zadíval i na výsledky dalších národních šampionátů, které jsou v prosinci skoro všude na programu. Tady je několik postřehů o tom, co mne na nich zaujalo. Švédskou šampionkou v kategorii žen se stala s převahou Joshi Helgessonová . Viktoria už ukončila kariéru a švédské reprezentaci bude hooodně chybět... Na druhou stranu, švédská vicemistryně Olssonová by v Třinci porazila všechny naše holky... Mistry Německa jsou Fritz Streubel a šestnáctiletá Lutricia Bocková. Bocková je v tréninku mj. u Petra Barny. Na mistrovství porazila i mnohem zkušenější Weinzierlovou, na ME do Bratislavy ale asi pojedou obě. Mnohem zajímavější je ale comeback Aliony Savchenkové , která konečně může závodit s novým francouzským partnerem Bruno Massotem. Vyhráli jasně s pěknou známkou 222,22 b. a mohou útočit na evropské medaile. Švýcarskými šampiony ve sportovních dvojicích jsou Alexandra Herbríková  a Nicolas Roulet. ...

Sociologický ústav provedl výzkum zaměřený na vnímání národů a etnik českou veřejností. Výsledky prezentoval v této tiskové zprávě . Jenže když se podívám na prezentaci výsledků toho průzkumu, co vidím? Na začátku nejdřív grafy průměrných hodnot jednotlivých etnik a pak dokonce(!!!) žebříček jednotlivých etnik. Na to autoři zaměřují pozornost médií. Sociologický ústav nám tedy tento průzkum předkládá tak, jako by hlavní otázka, na kterou chce odpovědět, byla:  Považují Češi za pracovitější Romy, nebo Rusy?  Opravdu ale má Sociologický ústav hledat odpovědi na takové otázky? Podle mne rozhodně ne. Takové otázky pokládá sociologický bulvár, anebo bulvární sociologie, to už je jedno. Mnohem zajímavější jsou až ty grafy, které neobsahují pouhé průměry, ale rozložení dat. Až v nich nacházíme jinou výzkumnou otázku:  Je víc těch, kteří považují Romy za pracovité, nebo těch, kteří je považují za líné? To už je o poněkud málo zajímavější otázka. Skutečně zajímavá...

Ano, je to tak, jako na obrázku. Když se něco špatného stane v Německu, rozruší nás to mnohem víc, než když se něco špatného stane v Thajsku. Myslím ale, že to jinak nejde. Všichni lidé zkrátka mají k některým lidem blíž a k jiným dál – a schopnost vnímat různé neštěstí různě, nebo z jiného úhlu pohledu neschopnost vnímat je stejně, je lidem vlastní. Takhle geograficky to možná vypadá divně, ale vezměte si to z vlastní zkušenosti: Neštěstí každého našeho příbuzného je pro nás závažnější než neštěstí spolužáka ze třídy či kolegy ze stejné kanceláře; neštěstí spolužáka ze třídy či kolegy z kanceláře závažnější než neštěstí spolužáka ze školy či kolegy z velkého podniku... Je to zvláštní? Možná je to zvláštní, ale je to přirozené a – jak jsem už mnohokrát četl – pro psychické zdraví nezbytné. Navíc – jak si můžete všimnout sami na této mapce vzniklé zjevně v USA – každý to má jinak. Pro nás ve střední Evropě je Blízký východ o něco bližší než Jižní Amerika nebo Mexiko, část Jižní Ame...

Prezident Miloš Zeman se svým mluvčím Ovčáčkem se poprvé pustili do spravedlivé polemiky s Ferdinandem Peroutkou. Do polemiky, ve které jim totiž Peroutka sám odpovídá. Přesněji: Odpověděl již v roce 1947 F. J. Kolárovi , ale jeho slova jsou přesnou odpovědí i Zemanovi s Ovčáčkem.  Kdo ještě neviděl, nechť čte: „Český novinář napsal r. 1939, už za okupace, článek, ve kterém pravil, že Hitler se sice stává vůdcem národů (bylo jich tehdy skutečně dosti, které přijímaly jeho jedovaté ideje), že však český národ má své vlastní autority a klasiky a Hitlera jako vůdce nepřijímá. Roku 1947 zdefrauduje jiný český novinář nic více než celý smysl a obsah tohoto článku (který ostatně Němci odměnili šesti lety koncentračního tábora a chystali se jej odměnit ještě více, kdyby vyhráli), cituje jedinou úvodní větu, že Hitler se stává vůdcem národů, prohlásí svého kolegu za Hitlerova. Když je to vyvráceno, autor pomluvy se skryje a mlčí, ale lež ovšem neumírá a koluje dále. Onen český ...

Hlavní zpravodajská relace sportovní redakce ČT sice v poslední době není nejdelší, ale někdy jsou s ní nervy, jak se patří. Třeba dnes se to sešlo takhle: Kvitová na Turnaji mistryň – dohrála v 18:48; Wozniacká na Turnaji mistryň – obrázky dorazily v 18:59; hokej Liberec vs. Plzeň – druhou třetinu dohráli zhruba v 19:30; hokej Vítkovice vs. Litvínov – zápas skončil zhruba v 19:25; basketbal Nymburk – první poločas skončil někdy v 19:20; florbal Mladá Boleslav – zápas skončil zhruba v 19:25. K tomu několik příspěvků, které byly už o něco starší, ale redaktoři je měli taky „v nohách“. A redaktorů na těchhle šest konkrétních kousků bylo jen kvarteto a moderátorka Bára Černošková, kterou teď nesmíme nijak nervovat tím, že by se to nezvládlo. ;-) Samozřejmě taky kameramani, střihači, produkční, asistenti režie a tak dále, bez těch by to nešlo. Ale nakonec se to zvládlo včas, když jsme začínali zase v 19:50! – a zítra se do toho pustíme zas.

Historka o tom, jak poslanec a exministr Miroslav Kalousek (TOP 09) napadl ve sněmovně poslance a expříslušníka pohotovostního sboru SNB Zdeňka Ondráčka (KSČM), se zdá být docela dobře známá. Ve skutečnosti to tak není. Veřejnost vnímá jen krátký úryvek z celého Kalouskova vulgárního průjmu. Ten byl důsledkem toho, že se čímsi nechal během několika minut ve sněmovně natolik vyvést z konceptu, že pourážel nejen Ondráčka, ale i další kolegy. Je tedy škoda, že se z věci stala otázka . Ve skutečnosti je to příběh obyčejného lidského hulváta, který sice ve 20 letech věku nebyl komunistickým fízlem, ale který v 54 letech věku není schopný ovládat svoje chování a sklouzává na úroveň nejsprostšího dlaždiče. Většině dlaždičů, těm, kteří jsou slušní, se tímto za tento příměr omlouvám. Celá diskuse je k dispozici ve stenogramech ze sněmovny, počínaje touto částí . Jak to tedy bylo? 17. června se poslanci znovu dostali k projednávání návrhu změny zákona 253/2008 Sb. o některých opatřeních pr...