Okinovo okýnko

Po vzpomínce na Otakara Černého ještě o něco kratší na profesora Jana Sokola . Jan Sokol na Wikikonferenci v roce 2011. Foto: Aktron, CC-BY-SA Potkal jsem ho několikrát díky své nedávné - nebo už dávnější - minulosti wikipedisty. On sám byl naším nejslavnějším kolegou vůbec, šťastný příklad vysokoškolského pedagoga, který vnímal krásu, užitečnost - i rizika Wikipedie. Byl nepochybně velmi sečtělý, ale nejen to. Byl moudrý. A pozor, je rozdíl mezi tím být moudrý a být chytrý. Chytrých lidí je spousta, ale moudrých mezi nimi menšina. A i někteří lidé, kteří jsou tupí jako vantrok, mohou být moudří, i když to je ještě neobvyklejší. Profesor Sokol asi byl i chytrý, ale nikdy jsem to úplně neřešil. S moudrostí se obvykle pojí i pokora. Není to však pokora vědění. Kde věděl a rozuměl, stál si za svým a uměl o tom argumentovat. Kdo je moudrý, nemusí být pokorný v tom, že je moudrý. Je pokorný v tom, že ho samotná moudrost nedělá lepším než ostatní. I když nakonec vlastně dělává, ale to už m...

Je to nechtěné privilegium mít službu v den, kdy je třeba postavit se k odchodu významné osobnosti. Dalo by se to popsat jako čestná povinnost nebo ještě nějak jinak. Přibývá těch případů. Jen pokud jde o kolegy a předchůdce z Č(S)T, vzpomenu si na nekrology, které jsem psal za Lukáše Přibyla, za Miodraga Merthu, za Ladislava Pecháčka a další - k tomu sportovci... z nekrologu v BBV (odkaz na Facebook ČT sport) Je to i taková zvláštní úleva, člověk dostane možnost vyrovnat se s tím nejdřív trochu jinak, dát aspoň část svého vyznání k oné osobnosti na vědomí velkému publiku. Takže už část víte, dnes skutečně v nebývalém rozsahu 2,5 minuty. A mezitím, v tom všem ruchu práce, se i trochu obrnit, než to na člověka večer, spolu s celodenní únavou dopadne. Jako u jiných zesnulých se obraz Otakara Černého trochu idealizuje. Je to tak dobře. Naši předci měli s tím svým "o mrtvých jen dobře" pravdu. Na "objektivní pohled" je teď dost času, ať si historikové počkají. Teď už s...

Fotbalový míč Autor: Andy03. Zdroj . CC 0 Taková docela obyčejná středa. Jen na ulicích je nezvykle pěkně po promoklém víkendu. Ticho občas poruší skupinka mladíků v modro-žluto-červených barvách. Ale nepleťte se. To slavnostně naladěné město je skutečně Příbram. Tak trochu prázdná. Tak sedm tisícovek Příbramáků už sedí na stadionu U Litavky. Ještě vám to není jasné? Pohled na plakáty všechno vyjasní. Hlásají velkým písmem, že přijela SPARTA PRAHA . Trávník „na Baníku“ ani zdaleka nevypadá na to, že z něj na konci zbude spíše oraniště. Na hřišti je dvakrát jedenáct fotbalistů a asi tak desetkrát tolik policistů a sběratelů autogramů. Ochozy jsou plné. Není to jahůdka na šlehačce  jen pro Láďu Macha, ale pro celou fotbalovou Příbram. Sparta straší slavnými jmény Na čele sparťanského fotbalového brouka tykadla Lokvenc a Siegl, o půl hlavy vyšší než jejich nohsledi Ivan Pihávek a Marcel Mácha. První potlesk pro Nedvěda, neboť se jeho střela s brankou nepotkala. Na druhé...

Ke správnému vyhlašování sportovců roku patří i uvádění do síně slávy. Své sportovce roku jsem už vyhlásil , tak pojďme na legendy. I tady platí stejné pravidlo: Osobní spolupráce nebo přímá účast na televizním zpracování sportovních výkonů je nezbytnou podmínkou. Sportovní funkcionáři: Vladimír Zeman Dlouholetý šéf české a člen evropské komise trampolín Vladimír Zeman je pro mne spojený hlavně s tím, že Česká republika dokázala rychle zachytit nástup popularity této gymnastické disciplíny v době, kdy se stala olympijským sportem. Zatím se trampolíny představily na olympijských hrách pětkrát a z toho třikrát byla na startu česká závodnice. Mimochodem: Všech pět olympijských soutěží (vlastně deset, když je připočteme i mužské) jsem měl tu čest komentovat. Vladimír Zeman (zdroj: UEG) Díky němu patří skoky na trampolíně k nejprogresivnějším odvětvím mezi našimi estetickými sporty. Česká televize ve spolupráci s gymnastickou federací zařazuje pravidelně reportáže či záznamy ...

Dlouhá léta se jako člen Klubu sportovních novinářů účastním jeho hlasování do ankety o Sportovce roku. I když tu a tam dám nějaký hlas zástupcům sportů, kterým se věnuji jako redaktor a komentátor, příliš vysoko se neprosazují. A tak jsem se rozhodl, že pro pobavení všech – ale též k jejich cti – budu vyhlašovat své sportovce roku.  Základní pravidlo zní: Musí to být ve sportech, které redaktorsky či komentátorsky zpracovávám, a bonus je, pokud se to samé týká přímo akcí, kde se sportovci prosadili. Český sportovec roku – estetické sporty: Adéla Citová Adéla Citová vyhrála letos poněkolikáté mistrovství republiky, Hlavně se ale na podzim stala po letech zase českou mistryní světa ve sportovním aerobiku. Není to už stejná doba, jako když vyhrávala Olga Šípková, ale přece jen si zaslouží v mém pořadí první místo. video z národních závodů v Lounech Další pořadí:  2. Michal Březina (krasobruslení – 4. ve finále Grand Prix, 10. na MS)  3.–4. Aneta Holaso...

Je to ale příjemné překvapení, když člověk zjistí, že o jeho příspěvky na blogu má někdo zájem, dokonce takový, že je okomentuje. Dnes jsem tu měl nejvíc komentářů od konce března. Chybělo jim jediné - podpis. Ostatním zájemcům se omlouvám, že dva z nich jsem musel pro nevhodný obsah smazat. Na autora tuto omluvu rád rozšířím, jestliže se představí. ;-)

Pohled na Wikizprávy je ještě smutnější než před časem. Titulní zpráva stará dva měsíce , v přehledu aktuálních zpráv vůbec nic - ono tam nic být ani nemůže, protože za poslední měsíc na Wikizprávách vznikly dvě nové zprávy ... To je výsledek činnosti lidí, kteří se loni na podzim vyjádřili, že bude nejlepší, když tam nebude nejaktivnější přispěvatel překážet v jejich (ne)činnosti.

„Je to dobrovolná aktivita a nic mne nenutí dělat v kolektivu, který mou práci ničí, a nechci ani mlčet k věcem, které ji, dle mého poškozují. To je všechno.“ S podobným zdůvodněním jsem se vzdálil z Wikizpráv, přičemž můj takto zdůvodněný odchod odsoudila mj. Lenka64. Ale tohle přesně nejsou  moje slova. Takhle to řekla Lenka64 dnes na Wikipedii. Shody ve vyjádření a rozdíly v okolnostech si můžete srovnat sami. Musím říct, že mne ty shody tak úplně nepřekvapují, jen si nejsem jistý, jestli si jich je vědoma i druhá strana. Za podstatnější než tyto shody ale přece jen pořád považuji ty rozdíly.

Jakou že mám náladu? Vylepšenou agentem P. Víte, o co jde? No přece o Agenta P . :-) P.S. Stačí, Álo? ;-)

Tak jsem z Tallinnu zase doma a časem napíšu ještě dodatečnou druhou várku postřehů, hlavně z volných tanců, žen a exhibice. Teď ale jen několik slov o krasobruslařských divácích. Mám je rád. Bez nich bychom krasobruslení vysílat nemuseli - a ani nemohli. Je to publikum zvláštní. Stejně jako u jiných sportů je rozvrstvené na publikum laické a vzdělané. Ale v jiných sportech nebývá ten rozdíl mezi vzdělaným a laickým publikem tak velký. Vzdělaný krasobruslařský divák ví skoro všechno a troufne si nesouhlasit někdy třeba i s odbornou kritikou experta, jak pak má proti němu uspět komentátor, který nikdy nebruslil? Odbornost si doháním jinak, ale je to těžké. Ale na druhé straně laický divák nestojí jen o odborné věci, chce si vyslechnout subjektivní, ale podložený názor někoho, kdo sport delší dobu sleduje - a k tomu právě slouží televizní komentátor. Jenže v tom, ouha, naráží na jiný, obvykle nesporně kvalitní a nesporně subjektivní názor . Mám krasobruslařské diváky rád i proto, že když...

Ještě pořád pokračuje pořad Hyde Park ve vysílání České televize, a už mne jako chodce po chodníkách nadvakrát nadzvihl. Pan senátor Kubera tvrdil bez možnosti námitky, že situace s uklízením sněhu je stejná jako dřív. Je to nesmysl. Situace není stejná (stejně špatná) jako dřív. Dobře si pamatuji, že dříve byly chodníky uklízeny lépe, teď se na mnoha místech neuklízejí vůbec. Ano, možná je situace stejná u silnic, kde se opravdu už léta říkává, že silničáře zase překvapilo, že napadl sníh. A paní/slečna galeristka pro změnu prohlásila, že jí současná situace na silnicích vyhovuje jejímu ekologickému smýšlení v tom, že šoféři musejí "zvednout prdelky" a šlapat pěšky. Co je to za nesmysl? Zkuste se podívat na chodníky tady na Pankráci! Ulice byly stále průjezdné, ale na chodníkách jen to místo, co prošlapali chodci. A ten rozdíl mezi upraveností chodníků a silnic trvá dál.

Britské listy informovaly o tom, že v pouhých 31 letech zemřel mladý bouřlivák a nejvíc asi začínající spisovatel Filip Sklenář . Vynikal velmi ostrými názory, chováním nespoutaným jakýmikoli konvencemi a minimem ohledů a nesporným talentem. Seznámil jsem se s ním na Totemu a myslím, že vzhledem k jeho tehdejším zvykům mi do oka nepadl. Na druhou stranu jsem uznával jeho kvality, psal - asi - snadno, vždy s jasnou hlavní myšlenkou, někdy podanou až příliš prvoplánově. Byl formalistou a mistrem forem (tehdy si oblíbil například aforismy), zatímco struktuře děje tolik nedal, a přesto někdy vyplynula z jeho textů velmi přirozeně. Když napsal Červené dlaždice, požádal mne, abych je doporučil redakci kultury České televize k prezentaci v tehdejším bločku nových knih, jak se vysílal ve zpravodajství. Nijak zvlášť jsem je nedoporučil, řekl jsem něco ve smyslu, že Filip je - prostě jsem je předal a řekl, ať s nimi redaktoři naloží podle svého. Prohomosexuální a protikatolická, takové je její ...

O Vánocích máme užívat klid a pohodu. Ale jak to mám na Wikipedii udělat, když se tam do nás pustí takový jeden Elm a jeden Michal Pohořelský? Elm chtěl vědět, jak se podílí třetí z partnerů Cen za rozvoj České Wikipedie firma Asus na těchto Cenách, když je i netbooky Asus hradí Česká spořitelna. Řekl jsem mu, co vím, a řekl jsem mu, že víc mu říct nemůžu. Kvůli tomu, že jsem mu neřekl to, co nevím, označil dobrovolné sdružení tří desítek wikipedistů za bordel - a Pohořelský, místo toho, aby splnil svůj slib, že nějak uvede na pravou míru svou dezinformační snahu ohledně údajných milionů unikajících od jakýchsi fiktivních partnerů, se za něj ochotně postavil. Řídicí výbor se naštěstí zapojil do komunikace za mne a Elma informoval. Řekl mu - světe div se - to, co už Elm věděl, ale jaksi vědět nechtěl. Tedy to, že na dodávce netbooků Asus pro laureáty cen se podílí Česká spořitelna společně s Asusem. A Elm je najednou spokojený. Co tedy po mně vlastně před tím navíc chtěl, když jsem mu u...

Už jsem to za tu dobu zapomněl, jaké to je být přítomen na závodech ve standardních tancích. Včera večer jsme zase po roce natáčeli mistrovství republiky a bylo to fajn. Byl to povedený šampionát, výborné výkony předváděly nejen vítězové, Dvořák s Šilhánovou - pár, který obdivuji pro jejich lehkost a snad až bezděčný cit pro detail, ale i další dvojice, třeba v nečekaně výtečné pohodě tančící stříbrní Houška s Třeštikovou. Ale i řada dalších dvojic se předvedla ve výborném světle, a to dokonce včetně některých párů, které se ani nedostaly do semifinále a vypadly ve čtyřiadvacítce. Celá ta atmosféra mne pohladila na duši. Já vím, že i v tanečním sportu, jak to u estetických sportů bývá, je hodně nevraživosti a kamarádíčkování a naopak očerňování. ALe tak nějak si nemůžu pomoct, ve srovnání s jinými estetickými sporty jako kdyby tady i ty největší špatnosti byly prováděné tak nějak rytířsky a s elegancí. Možná je to podivná morálka, kterou to člověku vnucuje, ale zase lepší než to, s čím...

Jak jsem se dnes dověděl, Mezinárodní olympijský výbor se dohodl na prodeji evropských televizních práv na ZOH 2014 v Soči a LOH 2016 (dosud neurčeno - Madrid, Rio, Chicago nebo Tokio) s německou společností Sportfive. Je to tuším poprvé v historii, co není podepsaná smlouva mezi MOV a Evropskou vysílací unií EBU, která sdružuje evropské veřejnoprávní televize. Neznamená to ještě, že Česká televize se k právům na tyto velké události nedostane, ale situaci to do značné míry komplikuje. Mezinárodní olympijský výbor se vydal cestou vyjednávání s velkými televizemi (Německo, Itálie apod.) a otázku malých televizí ponechal víceméně stranou prodejem celého jejich balíku třetí straně. Tak jako tak pravděpodobnost, že si Česká televize udrží největší sportovní svátek světa, poklesla. Jako diváka mne to mrzí, protože servis, který Česká televize poskytovala v posledních letech, je podle mne pro současné vysilatele nedostupný. I když je otázka, jaká bude situace za pět let, po dokončení digital...

Všiml jsem si už u více lidí, že když chtějí prohlásit o něčem, že je to špatné, řeknou, že je všechno špatné. Že když chtějí říct, že někdo něco neumí, řeknou, že nic neumí. Když chtějí říct, že něco zkazil, řeknou, že všechno zkazil. Tak nevím. Zajímalo by mne, jestli je to normální. Jestli už se prostě takhle budeme bavit všichni všude. Zvlášť, když jsem si nevšiml, že by někdo, kdo chce říct, že někdo něco umí, řekl místo toho: Ten umí všechno. Až na výjimku, kdy od toho dotyčného něco potřebuje. Ani nevím, jestli by ale také takové zobecňování nebylo spíš k horšímu...

Jsou lidé, kteří něco začnou dělat, udělají tomu velkou reklamu - a pak to buď dotáhnou daleko (často to chce kus posedlosti, někdy v dobrém, někdy v horším slova smyslu), nebo je to po čase přestane bavit a skončí. A jsou lidé, kteří tak nějak nevědí, jestli něco mají dělat, nebo ne. Založil jsem si tenhle bloček hlavně proto, abych si občas sám seskládal svoje myšlenky - a třeba abych je i předložil někomu jinému. Dlouho neměl vůbec žádnou čtenost (a teď ji má pořád prachmizernou), ale myslím, že bych ji dokázal poměrně rychle zvýšit ne na závratná čísla, ale na čísla výrazně lepší. Jenže zatím nevím, jestli to mám udělat. Jak vidíte, počet příspěvků je tady dost omezený, času na jejich tvorbu moc není a je zcela reálné, že se budou vyskytovat dlouhé mezery mezi nimi. A proto si nejsem jistý, jestli tohle okýnko má nějakou šanci na přežití, jestli má vůbec cenu ho psát. V pravidelnosti je síla, v nepravidelnosti krása, ale přece jen to chce trochu víc než jen jeden příspěvek za uhers...