Příspěvky

Minsk 2018 – jak by ta Evropa měla, nebo spíš mohla dopadnout?

Obrázek
Prohnal jsem startovní listiny mistrovství Evropy v krasobruslení v Minsku statistikami (nejlepších letošních bodů a světových žebříčků), přidal kousek svého vlastního know-how – a výsledkem je odhad, jak by mohl šampionát dopadnout.


Níže najdete žebříčky zhruba do 20. místa u jednotlivců a do 15. místa u párových kategorií. Ale nejdřív to, co vás asi bude zajímat nejvíce: Jak dopadnou Češi a kdo vyhraje.
Češi:Michal Březina má šanci možná i na titul, ale taky může skončit třeba až osmý.Matyáš Bělohradský by při svém debutu neměl chybět ve finálové čtyřiadvacítce, ale nemyslím, že dosáhne výš než na 18. místo.Eliška Březinová by mohla, i když letošní sezona zatím byla v jejím podání skromnější, znovu atakovat první desítku a neměla by skončit hůře než osmnáctá. Vítězové:Jasní favorité jsou v tancích na ledě Papadakisová a Cizeron a – i když se to trochu zdráhám říct po jejích selháních loni na MS a letos na mistrovství Ruska – Alina Zagitovová.Ve sportovních dvojicích vyhrají Jamesová…

Síň slávy: Zeman, Verner, Neumann, Večeřa...

Obrázek
Ke správnému vyhlašování sportovců roku patří i uvádění do síně slávy. Své sportovce roku jsem už vyhlásil, tak pojďme na legendy. I tady platí stejné pravidlo: Osobní spolupráce nebo přímá účast na televizním zpracování sportovních výkonů je nezbytnou podmínkou.
Sportovní funkcionáři: Vladimír Zeman Dlouholetý šéf české a člen evropské komise trampolín Vladimír Zeman je pro mne spojený hlavně s tím, že Česká republika dokázala rychle zachytit nástup popularity této gymnastické disciplíny v době, kdy se stala olympijským sportem. Zatím se trampolíny představily na olympijských hrách pětkrát a z toho třikrát byla na startu česká závodnice. Mimochodem: Všech pět olympijských soutěží (vlastně deset, když je připočteme i mužské) jsem měl tu čest komentovat.
Vladimír Zeman (zdroj: UEG)
Díky němu patří skoky na trampolíně k nejprogresivnějším odvětvím mezi našimi estetickými sporty. Česká televize ve spolupráci s gymnastickou federací zařazuje pravidelně reportáže či záznamy ze všech českých…

Sportovci roku: Citová, Kellnerová, Odstrčil s Bohak...

Obrázek
Dlouhá léta se jako člen Klubu sportovních novinářů účastním jeho hlasování do ankety o Sportovce roku. I když tu a tam dám nějaký hlas zástupcům sportů, kterým se věnuji jako redaktor a komentátor, příliš vysoko se neprosazují. A tak jsem se rozhodl, že pro pobavení všech – ale též k jejich cti – budu vyhlašovat své sportovce roku. 
Základní pravidlo zní: Musí to být ve sportech, které redaktorsky či komentátorsky zpracovávám, a bonus je, pokud se to samé týká přímo akcí, kde se sportovci prosadili.
Český sportovec roku – estetické sporty: Adéla Citová Adéla Citová vyhrála letos poněkolikáté mistrovství republiky, Hlavně se ale na podzim stala po letech zase českou mistryní světa ve sportovním aerobiku. Není to už stejná doba, jako když vyhrávala Olga Šípková, ale přece jen si zaslouží v mém pořadí první místo.

video z národních závodů v Lounech Další pořadí:  2. Michal Březina (krasobruslení – 4. ve finále Grand Prix, 10. na MS)  3.–4. Aneta Holasová a Dominika Ponížilová (obě sport.g…

Každý může změnit společnost

Jasně, že člověk žije ve společnosti. Co je na tom nového?

Já vám povím – jedna společnost je málo. Jsem si jist, že každý člověk žije ve dvou společnostech. Jedna je ta celková, „velká“, která zahrnuje všechny lidi, všechny instituce, úřady a organizace, historii, kulturu a tak dále. A druhá je ta, kterou každý z nás vnímá, promítá do ní své představy o sobě, o druhých, o možnostech sebe i všech aktérů, o jejich motivacích. Každý zkrátka žije i ve „své“ vlastní společnosti.

I dva lidé, kteří žijí celý život spolu, mají „svou“ společnost trochu jinou. V jak moc rozdílné společnosti potom žije člověk z Aše a člověk z Břeclavi! A co teprve člověk z Prahy a člověk z Čilé na Rokycansku!

Minimálně od dob blbé nálady, ale v zásadě mnohem déle, žijí Češi ve společnosti, ve které se jim všechno, nebo aspoň spousta věcí nelíbí. Je mi jasné, že nikdo nemůže přestat být ze dne na den škarohlíd. A už vůbec nechci, aby každý člověk uvěřil, že když mu druhý prokazatelně ublížil, dělal to z dobré vůl…

Sebezničující nesrozumitelnost

Vláda Andreje Babiše ustála hlasování o důvěře ve sněmovně. Jasným vítězem je ANO, spokojeným vítězem může být KSČM, spokojeným poraženým tzv. demokratická opozice, která dodržela své zásady, a nespokojeným poraženým, který to ale bude umět využít před svými voliči, SPD. Jen ČSSD bude otloukánkem ze všech stran, čímž neříkám žádnou novinku, to už odhadli mnozí, včetně samotných členů ČSSD.

Předseda ČSSD Jan Hamáček před hlasováním znovu vyčetl opozici, že nemá plán B. Dovolím si ho opravit. Opozici nechyběl plán B, ale další kroky plánu A. Opozice něco naplánované měla, ale čáru jí přes rozpočet udělal prezident Miloš Zeman. Najednou se ukázalo, že vyslovení nedůvěry vládě Babiše z postu premiéra neodstraní. Buď by dlouho vládl stejný kabinet v demisi, anebo – což je varianta, která se pro mne překvapivě v úvahách skoro vůbec neobjevuje – by vznikla nová Babišova vláda bez ČSSD, která by podobně jako na přelomu roku působila klidně měsíce bez důvěry, s tichou podporou KSČM a SPD. Třet…

Ukradli nám revoluci

Květiny, věnce a svíčky se z pietních míst nevyhazují.  Tahle věta je pro mé hodnocení včerejších událostí na Národní třídě základní a dál bych už pomalu nemusel psát. Ale budu, protože vše má hlubší základy a souvislosti.

Dovedu si totiž představit případ, kdy je vyhození květin z pietního místa tolerovatelné. Pokud položí květinu na hrob či pomník oběti trestného činu jeho pachatel, jehož lítost není opravdová, není vůbec možné namítat, pokud příbuzní oběti květiny vyhodí.

Teď možná namítnete, že rozhořčení nad politickou situací a pokrytectvím některých politiků je při připomínce Dne boje za svobodu a demokracii na stejné úrovni jako výše uvedený příklad. Rovnou říkám: Ano, můžete mít pravdu. Přijde mi to jako srovnání poněkud přehnané, ale když se nyní v politice morálka odsouvá spíš do pozadí, není na škodu to s morálním rozhořčením trochu přehánět.

Jenže můj příklad nekončí u morálního rozhořčení. Pokračuje u nároku na „dohled“ nad pietním místem. Nechci sklouznout na rovinu něk…

Babišova genialita pozná dobré i špatné nápady

Ministr dopravy Dan Ťok zveřejnil plán na privatizaci ČD Cargo. Než se všichni stačili vzpamatovat, premiér Andrej Babiš, mezi jehož nominanty Ťok patří, vše odmítl, že nic takového nikdy neproběhne. Jako kdyby si Ťok všechno vymyslel sám.

Můžeme věřit, že o tom Babiš vůbec nevěděl? Mně to přijde jako naivní představa. Proč?
Není to poprvé, co se podobný scénář opakuje. Někdo z ANO (ve výjimečných případech je to sám Babiš, často ale někdo z jeho kolegů) vyšle balónek s nějakým nápadem. Zvedne se odpor (někdo se na druhou stranu třeba postaví i za ten nápad) ANO si zhodnotí, jestli to za to stojí - a pak to případně odmítne. Ten, kdo to odmítne, ale vlastně nikdy není ten, kdo to navrhl, nýbrž sám Babiš.Je to tedy už poněkolikáté, a to i u samotného Ťoka, ale autoři těchto nápadů nejsou nijak postiženi. Sám ministr dopravy je bezmála trvale terčem kritiky, nejen od opozice a koaličních partnerů (zjednodušuji KSČM jako koaličního partnera), ale i od samotného Babiše. A přesto zůstává, a…