čtvrtek 14. srpna 2014

Užitečnost, odbornost, Wikiverzita : 2. díl : Sebevzdělávání

Snad může někomu přijít divné, že má vůbec smysl psát o sebevzdělávání na Wikiverzitě, když jsem minule tak zdůrazňoval, aby Wikiverzita přinášela odbornost a druhými využitelný obsah. Vždyť kdo se sebevzdělává, dělá to proto, že není odborník, a dělá to sám pro sebe.
Ve skutečnosti je na tyto dva požadavky – na odbornost a na tvorbu pro druhé – třeba myslet i zde, a právě pro ten paradox ještě důkladněji.

Sebevzdělávání pro druhé

I zde platí, že Wikiverzita není jen tak nějaký všeobecný webhosting, který každému umožňuje, aby si na ni vkládal, co ho napadne. Kdo si chce někam psát výsledky své samouky jen tak pro sebe, ať si to píše do svého sešitu, do svého textového procesoru anebo třeba, když už si myslí, že něčemu pomůže vystavení takových poznámek na internet, ať si je píše na jiných místech internetu. Na Wikiverzitu nepatří stejně, jako nepatří kupř. na Wikipedii. Cílem Wikiverzity je vzdělávat nebo vzdělávání zprostředkovávat. Přestože v oblasti sebevzdělávání je tento cíl naplněn tak nějak rovnou, neexistuje žádný důvod, proč si s tím pro Wikiverzitu vystačit, proč nežádat i v takovém případě, aby se z výsledku sebevzdělávání mohl poučit i někdo jiný.
Také proto je rovněž v této oblasti nutno dodržovat určité zásady odbornosti, nebo v tomto případě směřování k odbornosti. Myslím, že na Wikiverzitě nemá co dělat materiál, který sice sám dovedl svého pisatele k nějakému poznání nebo zaznamenává cestu, která ho k němu dovedla, ale je to jen poznání náhodné. Metoda pokus – omyl je metoda mylná. Ano, platí také tady jedno rčení:
Chybami se člověk učí.
Dá se doplnit i tím, že dokonce i cizími chybami se člověk může něco naučit. Ale upřímně, tohle je návod spíš pro děti, lidé ve věku běžného tvůrce Wikiverzity by k poznání měli spět poněkud vhodnějšími, přímočařejšími cestami. Nedá se přitom tak docela obecně napsat, jaké to jsou, vždyť v každé oblasti se to může lišit. Kromě kontaktu s odborníky, který je asi jediným skutečně obecným návodem, to jsou třeba: Při samouce jazyků učebnice nebo o rodilí mluvčí, v oblastech technických návody a manuály atd.
Ano, někdy se určitě může stát, že naráz potřebujete vyřešit jeden konkrétní problém, po ruce není ani odborník, ani návod nebo učebnice, a vy musíte začít zkoušet. Dokonce se vám může povést i problém vyřešit. Přínos zaznamenání takového náhodného procesu pro druhé, zejména v podobě, v jaké jste k vyřešení dospěli, ale bez zobecnění k ničemu nepovede. Z takových případů může být vytvořena i určitá kuchařka, soupis námětů, jak v obdobných a navzájem podobných situacích postupovat, ale jako jednorázový případ to má vzdělávací potenciál minimální.

Existuje výjimka?

Ano, do určité míry může existovat jedna konkrétní výjimka, kdy nedává úplně smysl, aby materiály vzniklé z vlastního studia na Wikiverzitě byly zamýšlené jako texty pro druhé. Jsou to ty případy, kdy na Wikiverzitě nějaký student-samouk vytváří obsah, jenž je výsledkem jeho postupného absolvování nějakého tam již dříve vytvořeného vzdělávacího kursu. V takovém případě asi nedává příliš smysl ani to tento obsah (po určité době) odstraňovat, ať už student-samouk kurs dokončil, nebo nedokončil, tedy samozřejmě v případě, že dospěl aspoň k nějakým výsledkům. Zachování takových materiálů se hodí zkrátka pro archivní účely Wikiverzity, tedy samozřejmě v případě, že sám student o smazání svých takto vzniklých materiálů nepožádá.
Nejlepší způsob využití takového materiálu samozřejmě je jeho zpětné uplatnění v samotném kursu, a to jak jeho přímou změnou, doplněním, nebo třeba jen vytvořením soupisu nejvydařenějších (a nejnevydařenějších) příkladů řešení. Takové kroky by samozřejmě měli nejlépe dělat sami tvůrci kursu, případně, když tvůrci již s Wikiverzitou nespolupracují, i jiní wikiverzitáni, kteří – a znovu tu máme to kritérium – jsou svou odborností schopní podobné využití materiálu vůbec provést. Nicméně je třeba dodat, že taková nadstandardní správa kursů a jejich výsledků je pravděpodobně nad reálné možnosti Wikiverzity.

Blogy, deníčky a zápisky

Zaregistroval jsem občas výhradu, že Wikiverzita nemá být ani blogem či deníčkem těch, kteří na ni píší. A ano, občas jsem si tam skutečně jakýchsi deníčkových příspěvků, často dokonce takových, že byly jen ze dvou tří dnů, takže ani jako deník by neobstály, všiml. A – vlastně bez ohledu na to, že jsem je četl – musím souhlasit: Wikiverzita není ani webhostingem pro různé samorostlé a jinak nevyužitelné výzkumy a sebevzdělávání, a nadace Wikimedia ji neprovozuje ani proto, aby se stala webhostingem pro deníčky a blogy. K tomu je nástrojů dost, třeba Blogspot, na kterém se zrovna nacházíme.
Přesto si, právě v souvislosti se sebevzděláváním, nebo šířeji se vzděláváním sebe sama pod dohledem pedagoga nebo bez něj, dovedu jeden druh blogu nebo deníčku představit jako užitečný a na Wikiverzitě přijatelný, či dokonce až žádoucí.
Neměl by to být ale deníček popisující, co kde kdy autor dělal a co na základě toho vyzkoumal nebo se naučil. Pro vzdělávání ostatních může být užitečný takový blog, který bude popisovat osobní zkušenost se vzdělávacím procesem. Ať Wikiverzita zváží, zda chce hostovat příspěvky, ve kterých by úspěšní, nebo i neúspěšní absolventi různých škol, kursů či sebevzdělávacích postupů sdělovali ostatním své zážitky, pokroky, jakých dosahovali, překážky, které museli překonávat, těžší i lehčí místa k naučení, a samozřejmě zejména i způsoby, jak se s největšími obtížemi vyrovnat. Takové metavzdělávání (vzdělávání o vzdělávání) může nepochybně mít svou hodnotu a já bych ho Wikiverzitě doporučil.
Je třeba doplnit, že výsledkem by skutečně spíš než deníček nebo zápisky měl být opravdový blog, tj. příspěvek zaměřený na komunikaci s druhými. Cílem musí být předat své zkušenosti druhým, nikoli se z nich jen sám pro sebe vypsat, zanadávat si na to, co autorovi nejde. A ani nemá být cílem jen se pochválit za to, co autorovi jde. I v tomto případě je tedy v první řadě třeba dbát na účel celého projektu, tj. vzdělávat se a vzdělávat ostatní.

Závěrem druhého dílu

...už jenom dodám, že jak vidíte, tak druhý a podle všeho i následující díly už budou podstatně kratší než první díl, ve kterém se prolínaly konkrétní myšlenky týkající se vzdělávání s obecnými zásadami, platnými pro celou Wikiverzitu a potažmo vlastně pro projekty Wikimedia obecně. Mnohé z toho, co bylo řečeno v prvním dílu, je podstatné i zde a bude podstatné i dál.

Další chystané díly:
3. díl : Výzkum
4. díl : Přednášky, referáty, eseje a úvahy
5. díl : Vylučují se inkluzionismus se zásadou Méně je více?

úterý 12. srpna 2014

Užitečnost, odbornost, Wikiverzita : 1. díl : Vzdělávání

Už je to skoro rok, co jsem dostal jako redaktor bulletinu Wikimedium k publikování materiál o tom, že na Wikiverzitě začali uklízet, aby se zvýšila její úroveň. Právě kvalita materiálů na Wikiverzitě je často terčem kritiky od přispěvatelů z jiných projektů Wikimedia, a to jak v případě anglické Wikiverzity, tak i české.
Od té doby, co jsem ten materiál do Wikimedia převzal a bulletin ho tedy zveřejnil, jsem opět mírně zvýšil svůj zájem o Wikiverzitu, abych viděl, jak ten úklid dopadá. Velký pokrok tam nevidím. Navíc jsem ale začal při různých příležitostech uvažovat o tom, co by Wikiverzita měla zohlednit, aby dosáhla svého cíle, kterým je
vzdělávání obecně pro všechny věkové kategorie (...a...) vlastní výzkum.
Osobně se domnívám, že provést úklid na Wikiverzitě je žádoucí. Tento úklid ale musí být proveden s uvědoměním si určitých zásad, které každý zájemce o vzdělávání očekává.

Neděláme to pro sebe

I když Wikiverzita nabízí i možnost samostudia, sebevzdělávání a vlastního výzkumu pro vlastní účely, je z hlediska celkové představy rodiny projektů Wikimedia vyloučeno, aby sloužila ryze pro soukromé potřeby tvůrců. Měřítkem, co už je příliš individualistické a příliš soukromé, je právě to, jestli to další návštěvník může využít. Wikiverzita není webhosting. Jakýkoli materiál, který je tam uveřejněn, musí mít obsah i formu takovou, aby byl potenciálně užitečný pro jiného. Jako projekt, kde si budou lebedit jen jeho tvůrci (nebo dokonce každý tvůrce sám nad svým balíčkem materiálů) by sice možná mohla plnit svou definici cíle Wikiverzity, ale nikoli představu, jakou o svých projektech má nadace Wikimedia.
Další zásadou, s tou první velmi úzce související, je nepochybně odbornost. Protože si odpovězte sami: Kam se půjdete v reálném světě, stejně jako na internetu vzdělávat? Zcela jistě tam, kde věci rozumějí, ať už jde o vystudované odborníky, o prakticky zdatnou zájmovou komunitu nebo aspoň přinejmenším o lidi, kteří si k věci prokazatelně něco přečetli a jsou to schopni srozumitelně předat dál.

Kdo to umí, ten to dělá; kdo to neumí...

Asi znáte tento slogan, který tvrdí, že kdo něco neumí, ten to dělá. Ne, nechci tím vůbec paušalizovat a urážet pedagogy a každého, kdo chce někoho něco naučit. Cituji toto rčení proto, že stejně jako mnohá jiná i ono spíš vypovídá o těch, kdo ho říkají, než o těch, o kom mluví. Především ukazuje, že každý je velmi citlivý na to, pokud se ho snaží učit někdo, kdo sám věci nerozumí, kdo není odborník.
Na druhou stranu, tady se nepohybujeme na půdě vysoké školy, ba ani profesionálního vzdělávání. Jsme ve wiki-vesmíru, který je založený na dobrovolnosti, a ta se zdá být často téměř protikladem odbornosti. Ne, že by se vylučovaly, ale zkrátka to tak je, že obvykle ten, kdo něco umí, si za to nechá zaplatit a nerozdává to ostatním dobrovolně. I když ano, víme už o mnoha a mnoha případech, kdy to chce předat ostatním zdarma a dobrovolně.
Přesto – a právě proto – je nezbytné, aby Wikiverzita stavěla na odborných základech. Kdybych se já pokusil napsat kurs vyšívání, tak by to špatně dopadlo. Neovládám ani základy vyšívání, nemám ani žádné pedagogické vzdělání, dovednosti či praxi.
Dokonce i Wikipedie nebo další projekty jsou na tom v tomto směru lépe, jelikož jejich cílem je přinést nějaký druh informací, ale nikoli učit, vzdělávat. To už je tak náročná činnost, že se bez odbornosti neobejde; zejména pak tehdy, když má i ambice pouštět se do tak závažných sfér vzdělávání (nebo sebevzdělávání, o kterém bude řeč příště), jako je oblast zdraví a nemocí. V této oblasti nutnost odbornosti ani není možné dostatečně zdůraznit!

Odborný základ pro vzdělávání

Může tedy vůbec Wikiverzita vzdělávat druhé? Ale jistě. Jenže je třeba přistupovat s pokorou k tomuto olbřímímu úkolu a už předem uvažovat i o tom, aby tento úkol Wikiverzita a její konkrétní uživatelé, kteří se do něj pustí, byli schopni zvládnout. Není ostuda vzdát svůj příliš těžký úkol, ostuda je jen to nechávat uživatelům výsledky takového nezvládnutého snažení.
Jak jsem řekl, odbornost je nezbytná. Kdo chce vzdělávat ostatní, nemusí být formálně vzdělaný, ale musí být ve svém oboru odborník. Není tu třeba (a vzhledem k umožněné anonymitě a pseudonymitě projektu ani možné) tuto odbornost vyžadovat u každého, přesto je nezbytné na ní v obecné rovině trvat, a to s tím větším důrazem na vyšší stupeň odbornosti, čím složitější a náročnější je téma, které se vzdělávanému předává. Doložení odbornosti je možné různými způsoby, které jsem, přiznám se, ještě tak nepromýšlel. Mohly by vést od prostého prohlášení autora o získané kvalifikaci (byť by šlo třeba jen o uvedení seznamu prostudované literatury) u nejjednodušších a lehčích témat, přes doložení zdrojů a zamezení či omezení vlastního výzkumu u středních témat až po oficiální doložení formální kvalifikace (ověření autentičnosti prostřednictvím systému OTRS) autorů u témat nejnáročnějších.
A co s odborností pedagogickou?

Šablony vzdělávání neexistují

To je názor, který jsem často slyšel, mj. také jako důvod, proč se na Wikiverzitě dá těžko uklízet. Něco na tom jistě bude, ale jako absolutní pravda to podle mne neobstojí. Je nepochybné, že i pro oblast metodiky vzdělávání po internetu (e-learning) existují odborníci, kteří se jí zabývají dlouhá léta a možná už i desetiletí. Je nesmysl, aby Wikiverzita vynalézala trakař. Žádný další projekt Wikimedia se nerozhodl, že bude za chodu vymýšlet, co svým uživatelům přinese, všechny vycházely z dostupných vzorů: encyklopedií, jazykových slovníků, novin nebo čerstvě, v případě Wikicest, z cestovních průvodců. Některé z nich své vzory překonaly, ale nikdo nezačal na úplně zelené louce. Ani žádný učitel si nebude vymýšlet, jak bude vyučovat své žáky, i on bude vycházet ze svých vzorů, byť je třeba upraví k obrazu svému. A tak by i Wikiverzita měla respektovat tuto zákonitost, jinak se zbytečně zarazí už na startu. A dokonce se mi zdá, že se tam asi mj. z tohoto důvodu zarazila, když se zpočátku definovala kruhem jako projekt, který se za chodu sám vzdělává, jak má vzdělávat.
Jenže je nemožné očekávat, že si každý wikiverzitán udělá pedagogické minimum a nastuduje několik prací o e-learningu. Wikiverzita bude ráda, když najde autory s přiměřenou oborovou odborností, natož aby k tomu ještě měli i tuto přednost. Z toho plyne, že bez vytvoření kvalitních a odborně zpracovaných nápověd, předpřipravených šablon nebo aspoň příkladů a vzorů, jak mají dobré kurzy anebo návody vypadat, se Wikiverzita nejspíš může jen těžko obejít. 
V této souvislosti dokonce připouštím, že se do mých úvah vkrádají i myšlenky, že by tvorba podobných nápověd, šablon, příkladů a vzorů mohla být součástí nějakého grantu či spolupráce Wikimedia Česká republika, kupř. ve spojení s projektem Studenti píší Wikipedii.

Školy na Wikiverzitě

To mne přivádí k tomu, že zvláštním typem vzdělávaní na Wikiverzitě mohou být i oficiální univerzitní či středoškolské kursy, které prostor Wikiverzity využijí jako místo tvorby a sdílení svých výsledků. Kvalitní Wikiverzita jim může poskytnout výkonnou internetovou platformu s některými robustními nástroji, ony pro změnu Wikiverzitě mohou zvýšit její prestiž. Wikiverzitě by prospělo, kdyby se na ní takové kurzy udržely delší dobu, na druhou stranu by měla spíš – i když spíš až po čase než hned – požadovat, aby jejich vedoucí pedagogové doplnili přirozeně vznikající výstupy i takovým doprovodným servisem, který by umožnil využití těchto kursů i pro návštěvníky Wikiverzity, přestože by jinak třeba skutečné přednášky navštěvovat nemohli.
Domnívám se ale, že dokud Wikiverzita neprovede skutečně přísný úklid a nenaplní výše uvedené zásady, bude pro každou instituci integrace obtížně přijatelná.

Závěrem prvního dílu

Vzdělávání jsem si jako obsah prvního dílu vybral záměrně. Nikoli proto, že je to úkol nejlehčí, ale právě naopak. Myslím, že vzdělávání druhých je, právě kvůli výše popsané nutné dvojí odbornosti, náročnější než tvorba Wikipedie.
Ke zveřejňování vzdělávacího obsahu tohoto typu tedy vede na Wikiverzitě nejdelší cesta. První na řadě, protože poněkud jednodušší, jsou další způsoby naplňování cílů Wikiverzity – sebevzdělávání a výzkum. Zvolil jsem si vzdělávání jako první díl proto, že jsem ve skutečnosti chtěl možná od tohoto cíle prozatím tak trochu i odradit. Aby se před tím, než se Wikiverzita pustí do ambiciózního cíle vzdělávat ostatní, vzdělala sama, utřídila si svůj materiál i své cíle, připravila podklady a téměř jistě našla i odborné posily, které by jí s tím pomohly.

Další chystané díly:
2. díl : Sebevzdělávání
3. díl : Výzkum
4. díl : Přednášky, referáty, eseje a úvahy
5. díl : Vylučují se inkluzionismus se zásadou Méně je více?