Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2008

Špatné řešení neřešitelného

Útok Izraele na pozice Hamásu si vyžádaly už více než 300 obětí, z nichž zhruba šestina jsou civilisté. OSN žádá ukončení násilí, Arabové označují útoky Izraele za zločin, USA se ústy prezidenta Bushe obrátily zatím hlavně na Hamás. A české ministerstvo zahraničí tvrdí, že Izrael má právo na obranu.

Situace na palestinských územích je vysoce problematická. Existují prakticky dvě různé Palestiny, s jednou (západní břeh) by snad Izrael byl ochotný jednat a dohodnout kompromis, s druhou (Gaza) jednat nehodlá, ale ve skutečnosti ani ona ústy předáků z Hamásu nestojí o jednání. Krajně napjatá situace je nejen mezi Palestinou a Izraelem, ale i mezi oběma Palestinami. Abbásova administrativa působí civilizovaně a navazuje na pozitivní dědictví rozporuplného Arafata, ale nejspíš má velmi chatrnou podporu lidí.

V takové situaci je skutečně těžké hledat nějaké řešení pro Izrael, dává ale tohle řešení nějakou naději? Může zastavit Hamás? Sníží nenávist Palestinců vůči Izraelcům, která vede k podpo…

Pochybnosti

Jsou lidé, kteří něco začnou dělat, udělají tomu velkou reklamu - a pak to buď dotáhnou daleko (často to chce kus posedlosti, někdy v dobrém, někdy v horším slova smyslu), nebo je to po čase přestane bavit a skončí. A jsou lidé, kteří tak nějak nevědí, jestli něco mají dělat, nebo ne.

Založil jsem si tenhle bloček hlavně proto, abych si občas sám seskládal svoje myšlenky - a třeba abych je i předložil někomu jinému. Dlouho neměl vůbec žádnou čtenost (a teď ji má pořád prachmizernou), ale myslím, že bych ji dokázal poměrně rychle zvýšit ne na závratná čísla, ale na čísla výrazně lepší. Jenže zatím nevím, jestli to mám udělat. Jak vidíte, počet příspěvků je tady dost omezený, času na jejich tvorbu moc není a je zcela reálné, že se budou vyskytovat dlouhé mezery mezi nimi.

A proto si nejsem jistý, jestli tohle okýnko má nějakou šanci na přežití, jestli má vůbec cenu ho psát. V pravidelnosti je síla, v nepravidelnosti krása, ale přece jen to chce trochu víc než jen jeden příspěvek za uhersk…

Mužské krasobruslení slibuje slabou sezónu...

Výsledky a průběh finálového závodu Grand Prix v krasobruslení v Koreji bohužel jsou pro mne velkým zklamáním. A to nejen kvůli nezdarům Tomáše Vernera, který nakonec skončil čtvrtý. Hlavně tím, že celá mužská soutěž byla dost matná a nevýrazná.

V podstatě se mi povedlo ve čtvrtek trefit pořadí nejlepších tří - akorát, že jsem je seřadil od čtvrtého do šestého místa. Jenže Joubert se zranil a Verner s Chanem vybouchli při trojitých axelech. A co zbylo?

Jeremy Abbott. Klobouk dolů, že neudělal ani jednu chybu. Ale přece jen - už loni jsme se trochu pozastavovali nad tím, že vyhrál mistrovství světa krasobruslař bez čtverného toeloopu, a to byl Buttle beze sporu jedním z umělecky nejnadanějších krasobruslařů. Má snad být jeho nástupcem Abbott, který předvedl jako nejtěžší prvky kombinace trojitý lutz+trojitý toeloop+dvojitý toeloop a trojitý axel+dvojitý toeloop? Vždyť si nebudeme zastírat, že za Buttlem ztrácí i v uměleckém projevu.

A za ním Kozuka, který přece jen spíš připomíná rychlobr…

Čas pro Čechy ve finále pohárů

Dvě gymnastky a krasobruslař se zúčastní najednou o víkendu finálových závodů svých světových pohárových seriálů. Jana Komrsková po svém návratu z přerušeného sportovního důchodu a s ní Jana Šikulová nastoupí do finále na přeskoku a na bradlech ve finále Světového poháru ve sportovní gymnastice v Madridu. Tomáš Verner pojede na finále Grand Prix v krasobruslení do dalekého korejského Gojangu.

Škoda, že kvůli zranění odvolal svou účast ve finále juniorské části finále Grand Prix další český krasobruslař Michal Březina.

Zkusím si natipovat výsledky, jak by to mohlo dopadnout v disciplínách s naším zastoupením:

Gojang, muži: 1. Chan CAN, 2. Verner, 3. Joubert FRA, 4. Abbott USA, 5. Kozuka JPN, 6. Weir USA.

Madrid, bradla ženy: 1. Cheová CHN, 2. Jangová CHN, 3. Zgobová UKR, 4. Ťiangová CHN, 5. Curumiová JPN, 6. Šikulová.

Madrid, přeskok ženy: 1. Čchengová CHN, 2. Boczogová HUN, 3. Garciová MEX, 4. Zamolodčikovová, 5. Komrsková, 6. Käslinová SUI, 7. Vanwalleghemová BEL, 8. Wongová HKG.

Ale když …

Zvláštní česká výmluva pro Evropu

Netuším, jak přijímají evropští činitelé tuhle výmluvu, ale mne zaráží. Průtahy při ratifikaci Lisabonské smlouvy (v poslední době jde skutečně z jeho strany o průtahy, když i vláda se už vyslovila pro ratifikaci) vysvětluje zkušenostmi českých občanů s 50 lety totalitních režímů, kvůli kterým jsou citliví na svou státní suverenitu.

V Evropské sedmadvacítce je nyní celkem 10 postkomunistických zemí, které mají všechny podobnou tradici. Z nich devět ratifikovalo Lisabonskou smlouvu prakticky bez potíží. Například Bulhaři více než 80% většinou v parlamentu, Maďaři 94 % hlasů v parlamentu a nejdrtivější úspěch měla smlouva v Rumunsku, kde byla z 389 poslanců proti jen nezávislá poslankyně Lavinia Sandruová. I v Polsku, kde se zdála být ratifikace poměrně problematická, byly nakonec pro tři čtvrtiny zastupitelů.

Jen Češi ale mají problémy s citlivostí ke své suverenitě...

Znepokojivá moc neonacismu

Ne, že by český neonacismus měl nyní nějakou podstatnou moc. Ne, že bych se ho bál, podobně, jak se ho dosud (pokud vím, odkaz nemám) nebála ani většina Čechů podle průzkumů. Nemyslím si ani to, že by v nejbližší době mohl neonacismus dosáhnout masivní voličské podpory, která by pravicový extrémismus vyzdvihnula do parlamentních lavic, aby se mohl ještě více zviditelnit. Zkrátka nevidím důvod strašit někoho třicátými léty a ozvěnou Hitlerova nástupu. Za podstatný důvod k tomu považuji i stále ještě trvající silnou podporu komunistické strany, která je s nacismem od druhé světové války podle mne nekompatibilní.

Na druhou stranu mne po pravdě vylekaly ohlasy dlouholetého experta na pravicový (ale i levicový) extrémismus Ondřeje Cakla, který si všiml, že při nedávných bitkách v Litvínově, kde se proti sobě postavili neonacisté a policie, někteří místní obyvatelé tleskali násilníkům a kritizovali policisty. To je špatná známka, protože je dost pravděpodobné, že tito lidé - i když to třeba …

Jak se čeští myslitelé mýlí v hodnocení vztahu Čechů k Rusku

Není to tak dávno, co jsem v diskusním pořadu TV Prima Partie slyšel europoslance Vladimíra Železného, který vykládal, že není zodpovědné, aby Češi nepodporovali NATO a své euroatlantické spojence, když se díky nim cítí bezpečněji ohledně Ruska. Doslova řekl: "Nebojíme se Ruska z jednoho důvodu, protože jsme pevně zakotveni v Severoatlantickém paktu. To ukazuje, oč důležitější byl náš vstup do Severoatlantického paktu než náš vstup do Evropské unie." Nebyl jediným, kdo takový omyl vyslovil. Jde o chybnou projekci vlastních názorů do hlav jinak smýšlejících lidí. U politika je takový příklad uvažování bohužel dost špatným znamením toho, jak málo rozumí voličům - snad ho omlouvá to, že takřka jistě nejde o jeho voliče.

Průzkum, který provedla agentura STEM pro Hospodářské noviny v srpnu 2008 po gruzínsko-ruském konfliktu, ukázal znovu, jak jsou rozvrstveny společenské vrstvy podle toho, zda se obávají Ruska. "Ohrožení bezpečnosti ČR ze strany Ruska se nejvíce bojí příznivc…