čtvrtek 21. srpna 2014

Zásada pro chování wikisprávců: Komunikovat a být otevřený

Danny B. je zasloužilý, zkušený a technicky nesmírně zdatný wikipedista. Využívat jeho služby by mělo být radostí pro každý wikiprojekt. Bohužel, mít ho jako správce je problém ve chvíli, když se najde v komunitě někdo, kdo se s ním neshodne. Danny B. totiž někdy využívá své znalosti a svá práva k vytvoření toho, co se jemu líbí, k ostatním požadavkům se někdy nehlásí, ignoruje je a jindy je otevřeně bojkotuje.
Na Wikipedii se to již zjistilo a Danny svá práva správce po vlně odporu proti jeho neprodiskutovaným operacím před léty dobrovolně odevzdal. Na jiných projektech ale správcem (a často i byrokratem) zůstává. Někde to funguje, jelikož si s přispěvateli rozumí, nebo tamní přispěvatelé věci, které on zavádí, nijak nezajímají. Někde je to problém, když si prosazuje své navzdory názorům přispěvatelů. Dlouhodobě vzdoruje námitkám komunity na Wikiverzitě; na Wikizprávách, kde komunita po dlouhá léta neexistovala, zkrátka s jednotlivými redaktory nekomunikuje, když nechce.

Chronologie jednoho příkladu z Wikizpráv

Tady je jeden z příkladů, jak si Danny představuje komunikaci o novinkách, které zavádí, o námitkách, které proti těmto novinkám mají ostatní, a o návrzích, které ostatní přinášejí.
  • Listopad 2013: Danny B. zavádí na Wikizprávách "dočasné monitorovací kategorie" na kontrolu způsobu vyplňování jazyka v citačních šablonách. Novinku nikde neoznamuje, ale není tehdy ani nikdo, kdo by o ní měl zájem diskutovat.
  • Prosinec 2013: Bot Jana D, nejspíš s využitím těchto monitorovacích kategorií, odstranil všechna označení "česky" z citačních šablon, a tím je sesypal na hromadu se šablonami, kde nějaký jazyk vyplněný být měl, ale nebyl. Byla to ještě závažnější chyba; označení zdroje "navíc" jazykem "česky" byla chyba formální, neoznačení zdroje žádným jazykem, čímž se zdroj tvářil jako česky, byla chyba obsahová. Týkalo se to několika set zpráv. Přesto to nikoho nezajímalo. Strojová úprava zároveň způsobila i několik dalších, dokonce i zjevných, chyb, které nikdo neopravil, a v jiných případech třeba zbytečné editace, které ve skutečnosti neopravily vůbec nic.
  • Přelom března a dubna 2014: Zeptal jsem se Dannyho, zda je možné po několika měsících tyto "dočasné kategorie" odstranit. Diskuse se místo toho svezla na osobní útok, že většinu chyb, které Dudíkův bot odstraňoval, jsem způsobil já; na námitku, že práce bota byla v tomto ohledu polovičatá, odpověď nepřišla. Do diskuse se zapojil i Milda, který navrhl, ať si kategorii každý sám skryje vlastním uživatelským stylem. Navrhl jsem tedy, aby byl postup opačný, ať jsou pro všechny globálním stylem kategorie skryté, a kdo chce, ať si je zobrazí. Na návrh nikdo nereagoval.
  • Polovina dubna 2014: Místo toho se Danny rozhoupal a zavedl systém, který už vytvořil k obrazu svému na několika dalších projektech - tedy pro všechny uživatele zavedl odděleně zobrazené a neskryté monitorovací kategorie. Na připomenutí otázky, proč nemohou být skryté pro všechny, znovu nereagoval.
  • Začátek června 2014: Znovu jsem zopakoval svůj dotaz, zda je možné, aby byly globálním stylem všechny tyto kategorie skryté. Danny se tváří nechápavě a místo odpovědi na otázku opakuje návod, ať si je skryji sám. Když reaguji, že to není to, co jsem chtěl, a znovu jasně opakuji svůj dotaz - odpověď znovu nepřišla.
  • Polovina června 2014: Nejprve na komunitní stránce V redakci jsem navrhl způsob, jak odstranit chyby způsobené prací bota a později jsem na tom začal dělat. Na rozdíl od neopatrného botického postupu ručně a s kontrolou každé jedné zprávy. Projít bylo potřeba více než 800 zpráv a trvalo to několik desítek hodin.
  • Začátek července 2014: Práce hotovy. Mohu doplnit, že Dannyho obvinění, že za většinu chyb, které bylo takto třeba napravit, můžu já, bylo velmi nepřesné. Podobně velký podíl chyb, spočívajících ale v nevyplnění cizího jazyka, měli na svědomí i jiní autoři. A že jich na počet možná bylo méně, bylo v první řadě dané celkovou aktivitou, nikoli nižším podílem chybovosti. Inu, kdo méně dělá, méně zkazí – ale ten, kdo dělá víc, dostane za to víc vynadáno...
  • Polovina srpna 2014: Marné čekání na Dannyho odpověď trvá...
Čili za rok a čtvrt od neprodiskutovaného zavedení systém existuje přesně tak, jak si ho Danny představoval, a na námitky, že by měl existovat jinak, Danny už čtyři měsíce nereaguje, a je hloupost ho omlouvat, že to dělá proto, že si těch námitek nevšiml. Prostě se rozhodl nereagovat.
Správcové na wikiprojektech: Poučte se z toho. Komunikování by mělo být základní zásadou každého dobrého správce, nekomunikování je znakem správce špatného. Pokud chce správce na projektu něco změnit, musí to nejprve prosadit jako každý jiný wikipedista nebo redaktor ve veřejné diskusi. Svá práva naopak nesmí využít k tomu, aby neprodiskutovanou změnu provedl; pokud to udělá, jde o zneužití práv správce. A zneužití práv správce je nejhorším znakem špatného správce, před kterým je třeba každý projekt varovat.

Užitečnost, odbornost, Wikiverzita : 3. díl : Výzkum

Výzkum je zvláštností Wikiverzity. Ne-li všechny, pak naprostá většina ostatních projektů Wikimedia se originálnímu výzkumu (terminologií Wikipedie vlastnímu výzkumu) brání. Pro Wikiverzitu by ale měl být přirozenou součástí. Jak by ale měl vypadat?
Než začnu, dovolte mi prosím uvést, že tento text nepíšu jako pojednání o vědecké metodě, ale jako zcela nesoustavný text z povšechně dostupných obecně známých údajů. Vzhledem k tomu, že se snaží postihnout obecné zákonitosti pro takřka všechny myslitelné obory, je nutně velmi zjednodušující. Jestli se chystáte psát diplomovou práci, raději si najděte podrobnější a kvalitnější návod jak to dělat.

Výzkum není jen tak se koukat

Dělat výzkum neznamená jen tak někde na něco koukat a popsat to pro ostatní, nebo někde něco vyzkoušet a zaznamenat, jestli to vyšlo. I když výzkum nemá jednu jedinou šablonu, která by se dala stejně napasovat na kulturní vědu, stejně na matematiku a stejně na archeologii, nějaké společné rysy každý výzkum má. V první řadě asi ten, že právě každý obor už má ustálené metody, jak svůj výzkum vést, a proto je vhodné je dodržovat a nepřistupovat k medicíně jako k hudební vědě, natožpak jako k zedničení.
Jistě, můžete mi teď namítnout: Ale copak nás nutíš dělat vědu, když my jsme tu třeba jen středoškoláci nebo dokonce ze základních škol! Svatá pravda. Nicméně ani v takovém případě se nesmí zcela rezignovat na to, aby aspoň v základech výzkum kopíroval výše uvedenou osnovu. Přece jen bych vám doporučil nevěřit spikleneckým teoriím, že vědci si to všechno vymysleli hlavně proto, aby si vytvořili svou výlučnou kastu, do které každý nemůže. Nikoli, důvody k tomu byly praktické a jejich hlavním cílem byla verifikovatelnost vyzkoumaného.
Snad to teď příliš nepokazím, když velmi zjednodušeně shrnu, že prakticky každý výzkum začíná formulováním hypotéz, pokračuje přípravnou fází (nazvěme ji předvýzkum), sběrem materiálu, jeho vyhodnocením a končí shrnutím závěrů. V různých oborech může každá fáze vypadat jinak.
  1. Hypotéza se rovněž v každé specializaci formuluje různě jednoznačně, bez nějaké aspoň abstraktní hypotézy se ale sotva může pustit jakýkoli výzkumník do práce. Vždy chce něco ověřit, zjistit nebo popřít, ať už jde o vztahy dědičnosti v genetice nebo o vztahy politiků v historii; ba dokonce i takový vynálezce si před sebe vlastně staví hypotézu: Domnívám se, že elektřinou se dá svítit. Formulovat hypotézu explicitně není nikdy na škodu, pokud se člověk chce vyhnout toho, že bude sám ve svém výzkumu tápat.
  2. Předvýzkum v humanitních oborech spočívá obvykle v podchycení stavu bádání, tedy shrnutí dosavadního vědění, co kdo o dané oblasti již napsal, v přírodních vědách bude spíš představovat jen zjištění, zda se nevymýšlí už jednou vymyšlené. Součástí předvýzkumu samozřejmě je také zjištění předchozího stavu, pokud výzkum má prověřovat trend nebo vývoj. Jen těžko budete moci říct, jestli váš objev dvou měsíců Saturnu je něco zásadního, pokud nebudete vědět, kolik měsíců Saturnu už je známo a jaké to jsou. Součástí předvýzkumu je samozřejmě také volba vhodné metody.
  3. Sběr nebo někdy, v teoretických oborech, vlastně i specifická tvorba materiálu. Takový sběr je samozřejmě v každém oboru znovu jiný, ale zpravidla právě on bývá metodologicky nejpřísněji svázán. Matematik si sotva kdy může dovolit odvozovat věty a důkazy bez ohledu na matematická pravidla, ale vlastně stejně je to i u dalších oborů. Když vynecháte některé náležitosti typické pro výzkum v určité oblasti, často tím můžete dosáhnout, že celý výzkum bude k ničemu.
  4. Vyhodnocení materiálu. Ve srovnání s předchozí částí je tahle část zpravidla mnohem kreativnější. Porovnání materiálu s hypotézou vede vlastně k uzavření výzkumu. Mnohem těžší je často otázka, kdy k vyhodnocení materiálu přistoupit, zda už je ho dost, nebo jestli ještě nestačí.
  5. Závěr. Inu, k tomu mne už moc nenapadá. Kdo to dotáhne tak daleko, jistě přijde na to, co vlastně vyzkoumal a co ne a co chce tedy svým čtenářům říct. Poctivě by měl také dodat, kde jsou díry jeho výzkumu, co přehlédl nebo přehlížel.
To vše, co tu bylo uvedeno, by nemělo bránit originalitě. Samozřejmě, že originální mozky přistupují k různým tématům netradičně, a právě proto často mohou dospět k pozoruhodným závěrům. Jak známo, všechna pravidla jsou k tomu, aby se porušovala. Ale ten, kdo chce pravidla porušovat, by je měl v první řadě znát. Není to žádná věda pravidla ignorovat, talent je pravidla vzít, zamyslet se nad nimi a říct: Ne, tohle dnes udělám jinak právě proto, že chci zabránit tomu a tomu a dosáhnout toho a toho.
Stejně tak není žádná věda dospět k závěrům pouhou náhodou. Historie zná příklady, kdy náhoda nebo náhlé prozření vedly k dalekosáhlým objevům, ale vědci se zkušenostmi ze svých životů se vesměs shodují, že podíl náhody na celém lidském pokroku se zkrátka přeceňuje. Význam náhody a zbytečnost běžných zásad výzkumu by se tedy neměly přeceňovat a obhajovat ani na Wikiverzitě.

Nevědecký výzkum

Inu, jistě, i sem by se mohlo porušování pravidel dostat. Jenže tohle je téma, které tu jen velmi stručně zmíním a rychle se od něho zase vzdálím, protože nevím, jak na něj. Wikiverzita by snad nemusela být nutně striktně vázána vědeckým paradigmatem a mohla by se pustit i do oblasti výzkumu alternativními způsoby poznání. Jak by to ale mělo vypadat, to naprosto netuším. I v tomto případě by ale měl být výzkum veden tak, aby byl přiměřeně podobný výzkumu vědeckému, zejména pokud jde o verifikovatelnost výsledků. O nezbytnosti upřímnosti takového výzkumu, který se nesmí tvářit jako vědecký, pokud nedodržuje zásady vědeckého výzkumu, snad není vůbec třeba hovořit.

Úplnost a pahýlovitost výzkumu

Žádný článek na Wikipedii fakticky není úplný, stejně jako se nikdy žádnému odborníkovi nepovede napsat skutečně vyčerpávající monografii. To ale neznamená, že na Wikipedii jsou všechny články stejně neúplné. Některé postihují téma článku ze všech důležitých směrů pohledu a dostatečným způsobem, takové se považují mnohdy i za dobré články nebo dokonce nejlepší články. Pak jsou články, které jsou v některé oblasti pokryté zjevně nedostatečně, nebo ve kterých některé pro téma charakteristické oblasti zjevně chybějí. Takové se tradičně označují jako pahýly. A pak existují články, které jsou tak neúplné, že nejsou ani pahýly. Těm se říká subpahýly a na Wikipedii se mažou, protože nemohou čtenářům přinést aspoň základní standard poskytované informace.
Otázce pahýlovitosti, dokončenosti a mazání na Wikiverzitě se budu ještě trochu podrobněji věnovat až v posledním, pátém dílu těchto úvah. Už tady se chci ale zastavit u specifické vlastnosti výzkumových stránek. Dokončit nějaký výzkum v prostředí Wikiverzity, tedy zpravidla jako dobrovolník nebo nadšenec, dovést ho od počátečního předvýzkumu přes sběr materiálů až po shrnutí závěrů, to se samozřejmě poštěstí málokdy. Dokončenost se tu jeví v jiném světle než na Wikipedii.
Zda ponechávat nedokončené výzkumy na Wikiverzitě k budoucímu rozšíření pro mne zůstává otázkou, na kterou nechci dát konečnou odpověď. Vždyť i funkce ponechaného může být různá: Od pouhého archivu, který chce prostě dokumentovat, co se na Wikiverzitě kdy dělalo a k jakým úspěchům i neúspěchům se dospělo, až po základy vybudované a ponechané záměrně k budoucímu rozšíření.
Na druhou stranu je pošetilé domnívat se, že cokoli na Wikiverzitě může být rozšířené a rozšířitelné. Výzkum založený aspoň bez náznaku výše uvedených náležitostí těžko může k něčemu vést. Stejně tak výzkum, který by naznačil sotva kousíček od každé z těchto náležitostí, nebude tak daleko, aby na něj dávalo smysl navazovat. Takové výzkumy jsou z hlediska wikipedistické terminologie subpahýly a patří je buď archivovat (spíš jako odstrašující příklady než jako věci k chlubení), anebo prostě a jednoduše smazat.
Může se ale najít uživatel, který bude postupovat pečlivě, akorát ho zkrátka jiné úkoly či zájmy od započaté práce vytrhnou. Jestli tedy je otázka, zda je vhodné ponechávat, byť třeba jen v archivu, výzkumy špatně založené či zcela nedostatečné, na druhé straně je otázka, proč mazat výzkumy, které dosáhly značného pokroku třeba jen ve zpracování některých důležitých částí, zejména předvýzkumu anebo sběru materiálu. Pokud někdy někdo bude chtít navazovat na výsledky nějakého výzkumu, tak nejspíš právě takového, který už dospěl někam v jedné či obou z těchto dvou fází.

Závěrem třetího dílu

Jestliže ale Wikiverzita potřebuje provést úklid od nashromážděného nedokončeného a málo hodnotného materiálu, musí si položit otázku: Je reálně využitelný tento a každý další jeden vytvořený a mnohdy po léta nerozvíjený projekt?
A vlastně nejen to. Samotné položení této otázky totiž Wikiverzitě v úklidu nepomůže. Wikiverzita nemůže čekat, až na tu otázku někdo jiný odpoví, nebo (a to spíš) až se odpovědi na tuto otázku nedočká. Důležité je, aby si na ni Wikiverzita zodpovědně a se zdravou směsí sebevědomí a skepse sama odpověděla.

Další chystané díly:
4. díl : Přednášky, referáty, eseje a úvahy
5. díl : Vylučují se inkluzionismus se zásadou Méně je více?