pátek 4. července 2014

Některé omyly o islámu a současném světě

Na příkladu tohoto, hojně čteného článku spisovatele, pedagoga a hudebníka Tomáše Houšky, si ukažme některé nesmysly, které se často a snadno šíří po internetu. Překvapivě jsou tady položeny jako základ argumentace v nezvykle četném množství.

  1. Náboženství a pořádek. Je stejným problémem multikulturalistů jako umírněnějších Houšků a také naprostých xenofobů, že nejsou schopni oddělit svobodu náboženství a vládu zákona. Multikulturalisti nejsou účinně zabránit muslimům, aby nepáchali zločiny a neporušovali konkrétní zákony při svobodném vyznávání své víry, ale tuto svobodu jim chtějí zaručit. Také Houškové a xenofobové nejsou účinně schopni muslimům zabránit páchat zločiny a porušovat konkrétní zákony, a tak jejich svobodu popírají. Ani jedno není cesta k úspěchu. Pozoruhodnější je to tehdy, když jde ve druhé skupině zároveň o lidi, kteří si na vlastní svobodu potrpí a nikdy by nedovolili, aby někdo jiný, kdo jejich vlastní svobodu po svém zneužívá, způsobil, aby bylo sáhnuto i na tu jejich. Třeba kdyby chtěl někdo omezit právo na držení zbraně, protože ji někdo zneužívá ke zločinům. Tady někdo zneužívá islám ke zločinům, tak omezíme právo na jeho vyznávání.
  2. Islám a prosperita. Z pěti zemí, kde je nejvyšší HDP na jednoho obyvatele, jsou tři muslimské, ze zemí, kde je vyšší HDP na jednoho obyvatele než u nás, je jich osm, tj. víc než pětina. Z deseti nejchudších zemí na světě je muslimská jen jedna (Niger), šest nebo sedm je jich křesťanských.
  3. Mír a islám. Pokud jde o mír v muslimských zemích, situace nyní je velmi špatná a také z dlouhodobého hlediska nebyla nejlepší. Přesto je třeba dodat, že podstatný vliv na to, jak špatná situace tam je, mělo zasahování vlád zemí křesťanského okruhu. Nebuďme ale hlavně zaslepeni vývojem od války v zálivu a od 9/11 a soustředěným zájmem médií právě na tuto oblast. Na světě proběhlo od 80. let množství ozbrojených konfliktů, z nichž těch muslimských byla sotva polovina. 
  4. Mír a islám dnes. Dnes je to tam opravdu horší, ale současná výbušná situace v arabském světě souvisí podstatnou měrou s kolapsem tamních po dlouhá léta stabilních režimů (Afghánistán, Irák, pádem Afghánistánu oslabený Pákistán, rozpad Súdánu, drolící se režim v Sýrii, Egypt, Tunisko, Libye) a s tím souvisejícím naprostým rozvratem bezpečnostní situace. Existence těch režimů, jejich pád i ten bezpečnostní rozvrat mají v mnoha případech jiné kořeny než náboženské a nesouvisí tak bezprostředně s islámem (anebo jen s ním). Radikálové, kteří se z tamních krajů šíří a dál roznášejí ozbrojené konflikty, jsou mnohdy ti, kteří byli vychováni Evropany či Američany, aby bojovali proti jiným Evropanům či Američanům (anebo jde o první, výjimečně o druhé generace jejich učedníků).
  5. Povinnost se přizpůsobit. Když přijede Čech do USA, téměř jistě se musí přizpůsobovat mnohem méně než v Česku. Různorodost USA je taková, že tam nejen Čech, který má společné kulturní kořeny jako Američan, ale dokonce i Číňan nebo Arab bez problémů zapadne. Musí tam samozřejmě dodržovat zákony - ale tím se vracím k bodu jedna: Není to problém náboženství a (ne)tolerance k náboženství, ale schopnosti vytvářet spravedlivé, ale přísné zákony, a trvat na jejich dodržování.
Pět bodů na začátek jistě stačí.

středa 2. července 2014

Špatný pohled Respektu na údajně špatné rozhodnutí o Nagyové

Šéf domácí rubriky Respektu Ondřej Kundra nám vysvětlil, proč je rozhodnutí trestním příkazem nad Janou Nagyovou špatné. A já si myslím, že mnohem horší je jeho zdůvodnění. Přivádí na svět otázku: Proč se tedy institut trestního příkazu zaváděl, když ho soudy nemají užívat?

Ale, pardon, to jsem přece nepochopil, on se užívat může, ale nikoli tam, kde je třeba, aby to veřejnost mohla sledovat. Dá se to říct i jinak: Respekt pláče, že média se nemohla na celé kauze přiživit, a teď, jak píše s naivní upřímností v poslední větě, "o projednávání online naštěstí tentokrát nepřijdeme".

Je zarážející, jak Ondřej Kundra bez okolků volá po tom, aby soudy dbaly na vliv médií a pozornost veřejnosti? Tedy vlastně - aby rozhodovaly ovlivněné masou lidu, populisticky...? Anebo aby podlehly vlivu médií, tj. mediokracii...? To žádný z těchto dvou výtek Kundrovi ani trochu nevadí?

I případy, které Kundra jmenuje a které se projednávaly neveřejně, nebyly utajené. Každý rozsudek je k dispozici v písemné formě a soud v písemném znění rozsudku (téměř) vždy dokládá i odůvodnění. Tedy i v případě, že není odůvodnění předneseno v soudní síni. Jen to bohužel pro novináře znamená, že musí vzít často mnohastránkový (a to je ještě eufemismus) text, pročíst ho, pochopit jeho právnické kličky, probrat s odborníky. Prostě musí makat. To by ještě určitě často nebyl problém, jenže to na druhou stranu znamená pro vydavatele, že ho za tu práci musí zaplatit, nebo mu aspoň na ni dát čas.

Ale to už - laskaví novináři prominou - nikoli chyba soudu.

Pravý postup médií by přece měl přesně opačný: Média by měla nabádat soudy, státní zástupce, policii i všechny úřady, aby každý případ řešili stejně, aby se nenechali ovlivnit tím, zda se na ně dívá celá společnost, nebo jen nešťastný postižený z nějaké malé vesničky.