sobota 5. listopadu 2016

Symfonické orchestry na Facebooku

Dnešní živý koncert k jubilejnímu a vpravdě neuvěřitelnému počtu fanoušků Berlínských filharmoniků mne přivedl k myšlence udělat si přehled o tom, které orchestry mají na Facebooku kolik fanoušků.

Malé regionální orchestry (a ruský bonus)

Do této skupiny patří i většina českých orchestrů. Tak třeba Symfonický orchestr Českého rozhlasu (2 tisíce fanoušků), Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK (2,2 tisíce), PKF Prague Philharmonia (2,8 tisíce) a mezi největšími z nich Filharmonie Brno (5 tisíc).

Nejsou ve špatné společnosti. Patří sem také Symfonický orchester Slovenského rozhlasu (1,4 tisíce) nebo Slovenská filharmónia (2,3 tisíce), ze Švýcarska Orchestre de la Suisse Romande (3 tisíce) a už na hraně Tonhalle-Orchester Zürich (7 tisíc), za Rakousko Mozarteum Orchester Salzburg (5 tisíc) a za Maďarsko Budapest Festival Orchestra (6 tisíc).

A protože Rusko Facebook nemá moc rádo, do této skupiny spadají také velké ruské orchestry – Moskevský státní symfonický orchestr (2,9 tisíce) a Světlanovův státní symfonický orchestr Ruské federace (2,7 tisíce).

Velké regionální orchestry

Větší počet fanoušků mají orchestry, jejichž ohlas už přesahuje jen úzce místní okolí. To jsou francouzský Orchestre National de France (jen! 9 tisíc), izraelské Jerusalem Symphony Orchestra (10 tisíc) a Israel Philharmonic (28 tisíc) a vlastně i Barenboimův West-Eastern Divan Orchestra (17 tisíc), italské Orchestra Sinfonica Nazionale della RAI (30 tisíc) a Accademia Nazionale di Santa Cecilia (37 tisíc), nebo polské Narodowa Orkiestra Symfoniczna Polskiego Radia w Katowiciach (19 tisíc) a Filharmonia Narodowa w Warszawie (26 tisíc). Exotiku reprezentuje také NHK Symphony Orchestra (16 tisíc), Severní Ameriku spousta menších orchestrů z USA anebo třeba Orchestre symphonique de Montréal (37 tisíc).

Na stejnou úroveň se pak řadí také další menší, ale proslulé orchestry německo-rakouské: Staatskapelle Dresden (12 tisíc), Gustav Mahler Jugendorchester (12 tisíc), Gewandhausorchester (21 tisíc), NDR Elbphilharmonie Orchester (25 tisíc). A také nejmenší proslulé britské orchestry: BBC National Orchestra of Wales a Royal Liverpool Philharmonic, i zásluhou Libora Peška (oba 37 tisíc), na starou hudbu se orientující Academy of St. Martin in the Fields, proslavený nahrávkou soundtracku pro film Amadeus (14 tisíc) anebo mnohem menší City of Birmingham Symphony Orchestra (10 tisíc), který katapultoval do světa Simona Rattla.

Je příjemné vidět, že do této sféry, byť do její spodnější poloviny, patří i Česká filharmonie (16 tisíc).

Světově proslulé orchestry

Velký odstup mezi největšími počty fanoušků z předchozí skupiny a nejmenšími z této označuje, že tady je reálný kvalitativní skok.

Do této skupiny se řadí orchestry skutečně slavného jména, proslulé svými dirigenty, nahrávkami i koncertní či festivalovou činností.

Převahu zde mají Spojené státy: Cleveland Orchestra (130 tisíc), San Francisco Symphony (130 tisíc), spíš dřív, ale vlastně dodnes slavný The Philadelphia Orchestra (legendy jako Stokowski a Rachmaninov, Ormandy, Muti, Sawallisch, Eschenbach, Nézet-Séguin... – 144 tisíc), Los Angeles Philharmonic (od roku 2009 ho vede charismatický Gustavo Dudamel – 150 tisíc) a dodnes nesporně výjimečné orchestry Chicago Symphony Orchestra (hlavně Solti, ale dříve také Rafael Kubelík – 167 tisíc) a Boston Symphony Orchestra (Koussevitzky, Munch, snad nejslavnější japonský dirigent všech dob Seiči Ozawa, pak James Levine a nyní Andris Nelsons – 180 tisíc).

Velké a úspěšné jsou i britské orchestry: BBC Symphony Orchestra se svými skvělými BBC Proms (90 tisíc), u kterého samozřejmě nesmím nezmínit Jiřího Bělohlávka, jeho skotská sestřička BBC Scottish Symphony Orchestra (81 tisíc) a o půl třídy výš Royal Philharmonic Orchestra (170 tisíc). Za unikát osobně považuji The Philharmonia, v 50. letech "vychovanou" a proslavenou Karajanem a Klempererem, později řízenou Mutim, von Dohnányim a pak Esou-Pekkou Salonenem. Za jejími 168 tisíci fanoušky vidím jak současnou, tak možná ještě víc dřívější slávu, zachycenou na vynikajících nahrávkách.

Francouzskou hudbu reprezentuje nejlepší tamní těleso: Orchestre de Paris (150 tisíc).

Patří sem po zásluze i skvělý nizozemský Royal Concertgebouw (116 tisíc), a to nepochybně hlavně díky Bernardu Haitinkovi, později s výbornými Chaillym, Jansonsem a Gattim.

Německo už má v této úrovni – možná překvapivě – podle všeho jen jeden orchestr: Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks (80 tisíc). Orchestr význačný tím, že ho za 67 let existence vedlo jen pět stálých dirigentů, z toho nejdéle, 18 let, Rafael Kubelík. Dalšími byli Eugen Jochum, Colin Davis, Lorin Maazel a dodnes Mariss Jansons.

A patří sem i "chudý příbuzný filharmoniků" – Wiener Symphoniker (105 tisíc). Byť je nechci vůbec zatracovat, stejně mám pocit, že symfonikové těží hlavně z odlesku své slavnější konkurence...

Legendární orchestry

Následuje další výrazná mezera a tři orchestry, které mají opět každý takřka třikrát víc fanoušků než předchůdci. Tím se také dostáváme do sféry, kde je definitivně těžké odhadnout, jestli tyto orchestry proslavily své dirigenty, anebo tomu bylo naopak.

Jako první je to London Symphony Orchestra (330 tisíc). Nejstarší londýnský orchestr vedli v posledních desetiletích zejména André Previn, Claudio Abbado, Michael Tilson Thomas a Sir Colin Davis. Nynějším šéfem je charismatický a politicky kontroverzní Valerij Gergijev, kterého by měl od příštího roku nahradit Simon Rattle. A nesmí se samozřejmě vynechat jméno Leonarda Bernsteina, který pravidelně dirigoval LSO od 60. let až do konce života.

Jako druzí to jsou pochopitelně Wiener Philharmoniker (350 tisíc). Stačí navštívit vídeňský ústřední hřbitov a v tamním "hudebním slavíně" si připomenout, kteří skladatelé žili, tvořili a zemřeli za ta staletí ve Vídni (mj. Gluck, Beethoven, Schubert, Brahms, Straussové, Schoenberg, no a samozřejmě také Mozart, byť ten byl – jak známo – pohřben anonymně a tady má jen pomník). Filharmonikové, založení v roce 1842, jsou žijící vídeňskou hudební kulturou. Herbert von Karajan a Karl Böhm jsou legendy 20. století a po právu nositelé titulu čestní dirigenti filharmoniků. Tenhle orchestr má prostě svůj zvuk (a to symbolicky, tak i akusticky – jak zdůraznil další proslulý dirigent "Vídeňáků" Bruno Walter).

Třetí v téhle exkluzivní skupině je New York Philharmonic (420 tisíc). Jen o dva roky mladší než "Vídeňáci", která mj. uvedla ve světové premiéře Novosvětskou od Dvořáka (a byla to její první významná světová premiéra!). Až tajemnou auru přinesl do New Yorku Arturo Toscanini, který se nebál udělat ani velké řezy do složení orchestru (výměna 20 hudebníků naráz za hráče konkurenčního New York Symphony). Zjednodušeně řečeno pak přišla válka, pak Dimitri Mitropoulos a pak jeho vynikající a nezapomenutelný žák: Leonard Bernstein. A tím by mohlo být řečeno vše, ale svou zmínku si zaslouží i jeho nástupci: Boulez, Mehta, Masur, Maazel a ... nakonec Alan Gilbert...? Ehm, přiznávám, tak toho musím sám teprve poznat.

Berlínští filharmonikové

Jestliže tohle jsou tři legendární orchestry, které mají dohromady 1,1 milionu fanoušků – pak vynikne, jak neuvěřitelnou pověst nyní mají Berliner Philharmoniker. Ti totiž dnes oslavili milion fanoušků. Jistě, i tady byli skvělí dirigenti po celou dobu jeho existence (Niksich, Furtwängler, Celibidache, Karajan, Abbado), ale myslím, že osobností, která stojí za tímto fenomenálním úspěchem, je nepochybně Simon Rattle (ehm, on sám má skoro 90 tisíc fanoušků, čímž se ale pro změnu nemůže rovnat neuvěřitelným 907 tisícům – ano, čtete dobře – 907 tisícům fanoušků už výše zmíněného Gustava Dudamela), kterého si za šéfdirigenta vybrali sami hudebníci v roce 1999. Dnes zdánlivě nenahraditelný, ale v okamžiku zvolení přece jen ne tak nápadný dirigent City of Birmingham Symphony Orchestra.

Jelikož Rattle nastoupí u London Symphony, přijde i v Berlíně po 20 letech změna. Na jeho místo nastoupí Kirill Petrenko. Bude mu zhruba tolik, co Rattleovi, když přišel do Berlína. Zvláštností je, že se proslavil hlavně jako dirigent operní (vídeňská Volkskoper, Bayreuth, Komická opera v Berlíně, Bavorská státní opera). Bude to poprvé, co nebude šéfovat orchestr spojený s operním tělesem.

Můžeme být zvědavi, jak se tato změna projeví – třeba i na těch facebookových fanoušcích...