Miloš Zeman odmítl uvěřit deklarované sněmovní většině a jmenoval Jiřího Rusnoka premiérem. Vzniká vláda odborníků, úředníků nebo kamarádu, záleží na vás, jak si ji nazvete. Je to věc, která nemá v historii obdoby, ale má své rádce. A právě o nich chci psát. Pomíjím, že to je asi jediná cesta, jak mohl Zeman reálně postupovat, pokud nechtěl jmenovat současnou vládní koalici (a že Zeman nebude dělat to, co nechce, už ukázal v případu Putna). Pomíjím, že TOP 09 slibovala předčasné volby, když nebude vláda koalice, a teď obrací a vysvětluje, že to myslela nějak jinak (ano, myslela. Bylo to ve skutečnosti jen vydírání koaličních partnerů.). Pomíjím, kdo je premiérem, kdo může být ministry a co budou jak ministrovat. Nechci ale úplně pominout, že je to riskantní precedent. Příště se může stát (a už jsem to taky někde četl), že prezident po volbách řekne: Zvolená většina se mi nelíbí, navrhnu si svého premiéra, i když nezíská důvěru. Je to problém? Těžko říct. Naše ústava je psaná volně