Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2018

Každý může změnit společnost

Jasně, že člověk žije ve společnosti. Co je na tom nového? Já vám povím – jedna společnost je málo. Jsem si jist, že každý člověk žije ve dvou společnostech. Jedna je ta celková, „velká“, která zahrnuje všechny lidi, všechny instituce, úřady a organizace, historii, kulturu a tak dále. A druhá je ta, kterou každý z nás vnímá, promítá do ní své představy o sobě, o druhých, o možnostech sebe i všech aktérů, o jejich motivacích. Každý zkrátka žije i ve „své“ vlastní společnosti. I dva lidé, kteří žijí celý život spolu, mají „svou“ společnost trochu jinou. V jak moc rozdílné společnosti potom žije člověk z Aše a člověk z Břeclavi! A co teprve člověk z Prahy a člověk z Čilé na Rokycansku! Minimálně od dob blbé nálady, ale v zásadě mnohem déle, žijí Češi ve společnosti, ve které se jim všechno, nebo aspoň spousta věcí nelíbí. Je mi jasné, že nikdo nemůže přestat být ze dne na den škarohlíd. A už vůbec nechci, aby každý člověk uvěřil, že když mu druhý prokazatelně ublížil, dělal to z dobr

Sebezničující nesrozumitelnost

Vláda Andreje Babiše ustála hlasování o důvěře ve sněmovně. Jasným vítězem je ANO, spokojeným vítězem může být KSČM, spokojeným poraženým tzv. demokratická opozice, která dodržela své zásady, a nespokojeným poraženým, který to ale bude umět využít před svými voliči, SPD. Jen ČSSD bude otloukánkem ze všech stran, čímž neříkám žádnou novinku, to už odhadli mnozí, včetně samotných členů ČSSD. Předseda ČSSD Jan Hamáček před hlasováním znovu vyčetl opozici, že nemá plán B. Dovolím si ho opravit. Opozici nechyběl plán B, ale další kroky plánu A. Opozice něco naplánované měla, ale čáru jí přes rozpočet udělal prezident Miloš Zeman. Najednou se ukázalo, že vyslovení nedůvěry vládě Babiše z postu premiéra neodstraní. Buď by dlouho vládl stejný kabinet v demisi, anebo – což je varianta, která se pro mne překvapivě v úvahách skoro vůbec neobjevuje – by vznikla nová Babišova vláda bez ČSSD, která by podobně jako na přelomu roku působila klidně měsíce bez důvěry, s tichou podporou KSČM a SPD. Tře

Ukradli nám revoluci

Květiny, věnce a svíčky se z pietních míst nevyhazují.  Tahle věta je pro mé hodnocení včerejších událostí na Národní třídě základní a dál bych už pomalu nemusel psát. Ale budu, protože vše má hlubší základy a souvislosti. Dovedu si totiž představit případ, kdy je vyhození květin z pietního místa tolerovatelné. Pokud položí květinu na hrob či pomník oběti trestného činu jeho pachatel, jehož lítost není opravdová, není vůbec možné namítat, pokud příbuzní oběti květiny vyhodí. Teď možná namítnete, že rozhořčení nad politickou situací a pokrytectvím některých politiků je při připomínce Dne boje za svobodu a demokracii na stejné úrovni jako výše uvedený příklad. Rovnou říkám: Ano, můžete mít pravdu. Přijde mi to jako srovnání poněkud přehnané, ale když se nyní v politice morálka odsouvá spíš do pozadí, není na škodu to s morálním rozhořčením trochu přehánět. Jenže můj příklad nekončí u morálního rozhořčení. Pokračuje u nároku na „dohled“ nad pietním místem. Nechci sklouznout na rov

Babišova genialita pozná dobré i špatné nápady

Ministr dopravy Dan Ťok zveřejnil plán na privatizaci ČD Cargo. Než se všichni stačili vzpamatovat, premiér Andrej Babiš, mezi jehož nominanty Ťok patří, vše odmítl, že nic takového nikdy neproběhne. Jako kdyby si Ťok všechno vymyslel sám. Můžeme věřit, že o tom Babiš vůbec nevěděl? Mně to přijde jako naivní představa. Proč? Není to poprvé, co se podobný scénář opakuje. Někdo z ANO (ve výjimečných případech je to sám Babiš, často ale někdo z jeho kolegů) vyšle balónek s nějakým nápadem. Zvedne se odpor (někdo se na druhou stranu třeba postaví i za ten nápad) ANO si zhodnotí, jestli to za to stojí - a pak to případně odmítne. Ten, kdo to odmítne, ale vlastně nikdy není ten, kdo to navrhl, nýbrž sám Babiš. Je to tedy už poněkolikáté, a to i u samotného Ťoka, ale autoři těchto nápadů nejsou nijak postiženi. Sám ministr dopravy je bezmála trvale terčem kritiky, nejen od opozice a koaličních partnerů (zjednodušuji KSČM jako koaličního partnera), ale i od samotného Babiše. A přesto zůst

„MHD zdarma“ víc do hloubky

ČSSD kandiduje do zastupitelstva hlavního města s návrhem, aby byla městská doprava zdarma. Návrh bývá odmítán jako populistický, protože nic zdarma samozřejmě není – v tom ale nemůže být základ skutečné polemiky s takovým návrhem. ČSSD si je pochopitelně vědoma, že nejde o MHD bez nákladů. Je to pouze komunikační a v podstatě každému, kdo chce, srozumitelná zkratka (místo přesnějšího, ale složitého „zrušíme jízdné v MHD pro obyvatele Prahy“). Upozorňuji, že komu stačí prvoplánová kritika, že nic není zdarma, vlastně už nemusí dál číst. Tady chci jít víc do hloubky. Vedle takové kritiky stojí jiná, relevantnější, že to bude znamenat výpadek z příjmů dopravního podniku, který se musí někde nahradit. Podrobnosti dokazují, že nejde jen o prvoplánový návrh, ale promyšlenou strategii , která ale – podobně jako spousta jiných záměrů – nemusí vyjít. Jak to tedy ČSSD myslí? Kolik to má stát? Náklady na provoz MHD v Praze jsou něco pod 16 miliard korun, z toho z jízdného je jen zhruba

Žebříček nejúspěšnějších jezdců Global Champions League

Do Global Champions League už zasáhlo 90 jezdců a 227 dvojic. Kteří jezdci jsou pro svůj tým nejužitečnější? Tady je žebříček: Alberto Zorzi (It./Valkenswaard U.) 84,11 Ben Maher (V. Brit./London Knights) 79,37 Christian Kukuk (Něm./Berlin Eagles) 78,82 Pieter Devos (Bel./St. Tropez Pirates) 73,18 Christian Ahlmann (Něm./Scandinavian Vikings) 71,95 Marcus Ehning (Něm./Valkenswaard U.) 68,88 Edwina Topsová Alexanderová (Austr./St. Tropez Pirates) 62,60 Olivier Philippaerts (Bel./London Knights) 62,41 Daniel Deusser (Něm./Shanghai Swans) 56,68 Alí al Thání (Kat./Doha Fursan Qatar) 55,85 Z toho plyne, že Hamburk, který je na posledním místě tabulky se 75 body, má méně bodů, než vyhráli pro své týmy Zorzi, Maher nebo Kukuk. Jak si stojí jezdci Prague Lions? 20. Anna Kellnerová (ČR) 41,68 31. Gerco Schröder (Niz.) 36,07 49. Niels Bruynseels (Bel.) 26,29 66. Aleš Opatrný (ČR) 16,41 70. Peder Fredricson (Švéd.) 12,43 85. Holger Wulschner (Něm.) 4,11 Žebříček dvo

Trochu jiná cesta k referendu – kvalifikovaná většina

[ Shrnutí: Hádky o stanovení potřebného kvóra, jež z referenda vytváří nepraktický nástroj a jež některé, zejména senátní volby mění v karikaturu vážnosti mandátu. Mnohem lepší cestou by bylo pro referenda určení kvalifikované většiny i při minimálním kvóru.] Poslanecká sněmovna se chystá projednávat návrh zákona o obecném referendu. Přesněji řečeno: Několik návrhů. Autoři se předhánějí, jak návrh podat: Jestli co nejodvážnější (ale totálně bez naděje na přijetí), anebo co nejsterilnější (s větší šancí na přijetí, ale o to víc k ničemu). Střední cesta vlastně neexistuje, už proto, že nálada v Senátu je celkem neskrývaně nastavená proti přijetí obecného referenda. Řeší se omezení témat, řeší se hranice počtu podpisů pro vyhlášení referenda, a to všechno zřejmě i pod vlivem obav z toho, jak dopadlo referendum o brexitu, které přineslo rozhodnutí o zásadní otázce rozdílem necelých čtyř procent, a to po celkem pochybné kampani. Co jsou to čtyři procenta? Nevím to jistě, ale je možné,