Okinovo okýnko

Nepříjemná věc se na mistrovství světa přihodila Monice Míčkové. Při její sestavě se stuhou - pokud jsem to dobře zachytil - jí zahráli špatnou hudební nahrávku. Sestavu "pro jistotu" odcvičila, ale následoval logicky protest a umožnění cvičit ještě jednou. Rozhodně nic, co by kdokoli jakékoli gymnastce mohl přát. Mne na tom zaujala jedna věc. Bylo totiž možné podívat se na rozdíl obou známek. Sestava s chybnou hudbou: Obtížnost 7,150 Artistika 8,200 Provedení 8,100 Celkem 23,450 Sestava se správnou hudbou: Obtížnost 7,250 Artistika 8,200 Provedení 8,250 Celkem 23,700 Zaslouží si samozřejmě pochvalu, že druhá známka je lepší, že se Monika nechala vybičovat a potvrdila, že si "opravný pokus" zcela právem zasloužila. Ale přece jen tu je zajímavý podrobnější pohled: Soulad s hudbou je nezbytnou součástí hodnocení v moderní gymnastice, a to ve známkách za artistiku a provedení, ale v druhém případě se hodnotí pouze to, když gymnastka nedocvičí včas s hudbou. Důležitá je...

Ne, není to u nás s "hlasem veřejnosti" horší než jinde. V ("mezinárodní") anketě tady na Facebooku fejsbukáři většinou hlasů rozhodli, že nejlepší olympijskou gymnastkou historie byla - snad ještě po Nadie Comaneciové - Mary Lou Rettonová. Pokud ji neznáte, je to americká gymnastka, která vyhrála víceboj doma v Los Angeles na OH 1984 před Rumunkou Szaboovou za neúčasti gymnastek SSSR, NDR - a také Československa, které by tehdy hodně zamíchaly pořadím. Asi tak, jako kdyby se Italové shodli, že nejlepším dvoustovkařem celé historie olympijských her byl Pietro Mennea, který vyhrál v Moskvě bez Američanů, a to byl přitom aspoň dlouhá desetiletí světový rekordman na 200 metrů...