Okinovo okýnko

B. Tachecí: Tak proč se na to prostě nevykašlete, když vás to ve sněmovně tak deptá? V. Tlustý: Protože jsem si svůj mandát těžce odpracoval a nevím, proč bych měl odcházet jenom proto, že by se to líbilo Topolánkovi. B. Tachecí: Takže teď si užijete nějakých osm měsíců tlachání? V. Tlustý: Jsem poučen – vystupuji velmi omezeně, v podstatě jen k těm nejzávažnějším bodům, snažím se být co nejstručnější. B. Tachecí: To, že tlacháte relativně málo, ale ještě neznamená, že děláte něco užitečného. V. Tlustý: To je relativita našeho bytí. Vzhledem k tomu, že je tam několik desítek významně horších poslanců, dokud oni nerezignují, nevidím důvod rezignovat. B. Tachecí: Nezlobte se, nerozumím vám. Když vás to netěší, proč nejdete rovnou do soukromého sektoru? V. Tlustý: To půjdu až skončí můj mandát, který jsem si tvrdě odpracoval. Prostě si to tam dotrpím. Tolik z rozhovoru odcházejícího politika a exministra financí Tlustého na iDnesu. Když se podíváte na jeho záznamy na parlamentní stránce,

Mužské krasobruslení slibuje slabou sezónu, psal jsem doslova před necelým rokem - a bohužel to nakonec byla tak trochu pravda. Teď doufám, že to bude zase pravda, když napíšu pravý opak. Loni jsem psal, že sezónu zachrání maximálně tři faktory: Uzdravení Jouberta, pokračování obrození zlobivého dítěte Ody anebo Lysackovo vítězství na MUSA. Hm, Joubert se tak moc neuzdravil a limitovaný byl až do konce sezóny. Oda zůstal loni nepříliš výrazný a Lysacek byl na mistrovství USA až třetí - a pak vyhrál mistrovství světa. Už to naznačovalo, že se také nestal žádnou superstar loňské sezóny, jeho světový triumf byl dílem skutečně dobrého a poctivého řemesla, ale zároveň předmětem mnoha spekulací a divácké nespokojenosti. Co tu máme letos? Z loňských plánů zatím není co usuzovat o Lysackovi, zato se už po Paříži zdá, že Odovo obrození přece jen přichází. A samozřejmě tu máme comeback Pljuščenka a Lambiela, dvou osobností, které přitáhnou pozornost, i když povlečou nohy po ledě a zadek si ušou

Nemám tak úplně ve zvyku posmívat se lidem za to, jaké nesmysly z různých důvodů říkají, nebo aspoň to veřejně pranýřovat, to mi spíš vadí. Ale výjimky potvrzují pravidlo, a tak tu máme jeden příklad. Barbora Koukalová do svého blogu o křestních jménech napsala tuto větu: "Protože i pro můj skoro třicetiletý jazyk je problém smotat se s v ústech do diagonál a úhlopříček zapříčiněných podivnou kakofonií tak nezvyklého jména." Co je na ní divného? Za prvé fakt, že diagonála a úhlopříčka je ve skutečnosti jedno a to samé a nedovedu si tak moc dobře představit, z jakého úhlu do jakého jiného úhlu se vlastně může libovolný lidský jazyk smotat. A druhak to, že kakofonie je nelibozvučnost, tedy nikoli příčina, ale maximálně tak důsledek toho, že se jazyk slečny (podle věku, nikoli podle rodinného stavu, jelikož o něm mi není nic známo) Koukalové jaksi a kamsi smotá. Jsou to dvě prkotiny, ale přece jen v jedné jediné větě... A proč mne to tak zaujalo? Protože považuji oblibu cizích

Se stále větším napětím sleduji výkony českých šachistů na mistrovství Evropy družstev. To, co nezačalo úplně nejlépe, pokračuje skvěle - a i když se to ještě může pěkně pokazit (ne nadarmo se říká, že o úspěchu a neúspěchu v turnajích švýcarským systémem rozhoduje až poslední kolo), je to napínavá podívaná. Hlavně výkony tří hráčů mne okouzlují - Navara hraje výborně proti supersilným soupeřům. Jacková je na tom úplně stejně, ne-li lépe. Porazit Muzyčukovou a Dzagnidzeovou - paráda. A Láznička ? To jsou nervy, pane jo! Tak smolný začátek, kdy na čas ztratil v prvním kole partii s nenápadným Islanďanem a pak kvůli sporně pozdnímu příchodu prohrál i ve druhém kole... Od té doby ale jede - a dnes v nervy drásající "kisně" (pro nešachisty - tak se říká časové tísni, tedy chvíli, kdy už nezbývá skoro žádný předem určený čas na tahy) umořil Bulhara Čeparinova. I ostatní hrají parádně, Babulův výkon, jakým se v minulém kole vymotal z nevalné pozice, byl taky super. Nechci to zakř