Okinovo okýnko

Jsou to dva, nebo už tři dny, co skončily XXI. zimní olympijské hry ve Vancouveru? Vzpomínky na ně se pomalu rozbíjejí do jednotlivých střípků, ze kterých si každý po týdnech, měsících a letech vytváří svůj vlastní obrázek toho, jaké podle něj vlastně hry byly. Tak namátkou – mými střípky z některých minulých her jsou plačící Míša v Moskvě (to mi byly jen čtyři...), spontánní Manleyová v Calgary, letící hořící šíp na zahájení v Barceloně a pád Moceanuové na kladině v Atlantě, Haškova analýza: „Čekal jsem kličku do bekhendu nebo střelu mezi nohy“ snad na všechny nájezdy velkého semifinále v Naganu. Sydney jsem už zažil osobně a pamatuji si nejvíc pokřik „Aussie, Aussie, Aussie – oj, oj, oj!“, který pro mne skrývá skvělý dojem z tamních fanoušků, pak krasobruslařská aféra ze Salt Lake City a z Pekingu třeba na vlastní oči viděný zadržený postup Bolta z rozběhu stovky s náskokem, s jakým se vyhrávají rozběhy na čtyřikrát delší trati. Kdyby vám nějaké střípky z Vancouveru chyběly, tak ješt

Nedávná myšlenka vyslovená spoluzakladatelem Wikipedie Jimbem Walesem v diskusi na Wikiverzitě : „Be careful about valuing 'openness' above quality and the achievement of serious goals. Take a look at how badly trolls can upset and ruin a culture. I absolutely support openness - in a framework of quality and thoughtfulness.“ Čili česky: „Buďte opatrní, když dáváte větší hodnotu otevřenosti nad kvalitou a dosažením vážných cílů. Všimněte si, jak vážně mohou trollové poškodit kulturu. Zcela podporuji otevřenost - v rámci kvality a ohleduplnosti.“ ...a má pravdu.