Střípky zůstanou
Jsou to dva, nebo už tři dny, co skončily XXI. zimní olympijské hry ve Vancouveru? Vzpomínky na ně se pomalu rozbíjejí do jednotlivých střípků, ze kterých si každý po týdnech, měsících a letech vytváří svůj vlastní obrázek toho, jaké podle něj vlastně hry byly. Tak namátkou – mými střípky z některých minulých her jsou plačící Míša v Moskvě (to mi byly jen čtyři...), spontánní Manleyová v Calgary, letící hořící šíp na zahájení v Barceloně a pád Moceanuové na kladině v Atlantě, Haškova analýza: „Čekal jsem kličku do bekhendu nebo střelu mezi nohy“ snad na všechny nájezdy velkého semifinále v Naganu. Sydney jsem už zažil osobně a pamatuji si nejvíc pokřik „Aussie, Aussie, Aussie – oj, oj, oj!“, který pro mne skrývá skvělý dojem z tamních fanoušků, pak krasobruslařská aféra ze Salt Lake City a z Pekingu třeba na vlastní oči viděný zadržený postup Bolta z rozběhu stovky s náskokem, s jakým se vyhrávají rozběhy na čtyřikrát delší trati. Kdyby vám nějaké střípky z Vancouveru chyběly, tak ješt