Okinovo okýnko

Kanadská televize Sportsnet ukončila účinkování hokejové legendy Dona Cherryho v pořadu Hockey Night in Canada. Důvodem bylo, že v přímém přenosu přistěhovalce vyzval, aby na Den veteránů nosili květ vlčího máku. Tak to vypadá z většiny médií, včetně těch několika českých ( Hokej.cz , NHL.cz ). V těch se ztratila jedna věc. Dost lidí si (třeba na sociálních sítích, ale též text na Aktuálně.cz ) povšimlo, že Cherry použil označení "You people..." , které přeložili jako "Vy lidé..." (já bych spíš použil hovorové "Lidi, ..." ). A pak pokračovali s obsahem, který vypadá jako zcela korektní výzva. Jenže pokud vím, tak si nikdo u nás v médiích nepovšiml toho, že označení "You people..." není v angličtině zdaleka tak neutrální jako české "Lidi..." . (I mne na to upozornil až komentář jednoho z uživatelů na Facebooku.) Na anglickém Wikislovníku bylo už v roce 2007 heslo založeno jako přímé rasistické označení pro černochy. Po někol

V souvislosti s pomníkem maršála Koněva se v poslední diskusi občas objevuje jako argument proti tomu, abychom si ho připomínali jako velitele osvoboditelů, i náletů z 8. a 9. května 1945 (někdy uváděno jen 9. května) na Mladou Boleslav a další zejména středočeské obce. Jejich následkem zahynulo snad až 1500 lidí, z velké části civilních obětí. Maršál Ivan S. Koněv Zdroj: Wikimedia Commons                                                                   Tady je formou argumentů a protiargumentů můj pohled na to, zda tuto – oběti a pozůstalí prominou, jejich utrpení tím v žádném případě nechci snižovat, stejně jako utrpení žádné jiné oběti druhé světové války – z hlediska celé války epizodní událost takto používat. Vinou Koněvem nařízených náletů zahynuly 9. května stovky lidí. Víc než při amerických náletech na plzeňskou škodovku. Ano. Byla válka. Ve válce při náletech umírají lidé. Byla válka?  No jasně, 9. května už válka být neměla. Ale nejen to, že velká část, možn

Začaly evropské volby. V kampani mne zarazilo, jak málo byla – u větších stran – zdůrazňovaná evropská politická příslušnost. Tím nemyslím, jestli se strany vymezovaly jako výrazně čechocentristické, jako kdyby do Evropy patřily z donucení, nebo jako strany eurocentristické, jako kdyby národní role v Evropské unii byla překonaná. Mimochodem, všimli jste si mezi všemi slogany (Česko ochráníme nebo Česko na prvním místě – a proti tomu Spojenci pro Evropu nebo Pro férovou Evropu) někde nějakého, který by říkal přibližně "Lepší Česko v lepší Evropě"...? U stran, které získají evropské mandáty – nebo je už mají – platí, že se zařazují do evropských frakcí a některé z nich jsou členy evropských stran. Frakce v Evropském parlamentu jsou poměrně volné a v mnoha případech se opravdu hlasuje podle národní příslušnosti a ještě úžeji podle politické orientace samotné národní politické strany. A samozřejmě někdy i podle politické orientace samotného europoslance, takže těch faktor

Sociálním sítěmi zejména v zahraničí – ale už se to dostalo i do českých krajů – bouří zlost nad fotografií dívky, která šlape na panenku-miminko. Možná jste ji už viděli a už víte, o čem se ty diskuse vedou. Ale pokud ne, zkuste se na ni podívat bez dalších informací. Co asi tak znamená? Bez dalšího kontextu existuje mnoho výkladů. Možná je to ilustrace toho, že se dívka snaží vymanit z dětských her. Možná je to jen výraz toho, že namyšlená dívka je necitlivý spratek, který si neváží věcí. Třeba je to malá nafoukaná mediální hvězdička, která pro peníze udělá všechno. Možná, či vlastně určitě je to také důkaz toho, že když je dospělý – který tuto fotografii pořizoval – dost přesvědčivý, zmanipuluje dítě k tomu, aby udělalo i něco takového. S větší dávkou fantazie bychom mohli vidět dívku, která nesnáší svého malého sourozence a tohle by s ním chtěla udělat, kdyby mohla. Ale po pravdě: Bez dalších stop se moc daleko nedostaneme a každý výklad bude skoro stejně relevantní.

Prohnal jsem startovní listiny mistrovství Evropy v krasobruslení v Minsku statistikami (nejlepších letošních bodů a světových žebříčků), přidal kousek svého vlastního know-how – a výsledkem je odhad, jak by mohl šampionát dopadnout. Níže najdete žebříčky zhruba do 20. místa u jednotlivců a do 15. místa u párových kategorií. Ale nejdřív to, co vás asi bude zajímat nejvíce: Jak dopadnou Češi a kdo vyhraje. Češi: Michal Březina má šanci možná i na titul, ale taky může skončit třeba až osmý. Matyáš Bělohradský by při svém debutu neměl chybět ve finálové čtyřiadvacítce, ale nemyslím, že dosáhne výš než na 18. místo. Eliška Březinová by mohla, i když letošní sezona zatím byla v jejím podání skromnější, znovu atakovat první desítku a neměla by skončit hůře než osmnáctá. Vítězové: Jasní favorité jsou v tancích na ledě Papadakisová a Cizeron a – i když se to trochu zdráhám říct po jejích selháních loni na MS a letos na mistrovství Ruska – Alina Zagitovová. Ve sportovních dvojic

Ke správnému vyhlašování sportovců roku patří i uvádění do síně slávy. Své sportovce roku jsem už vyhlásil , tak pojďme na legendy. I tady platí stejné pravidlo: Osobní spolupráce nebo přímá účast na televizním zpracování sportovních výkonů je nezbytnou podmínkou. Sportovní funkcionáři: Vladimír Zeman Dlouholetý šéf české a člen evropské komise trampolín Vladimír Zeman je pro mne spojený hlavně s tím, že Česká republika dokázala rychle zachytit nástup popularity této gymnastické disciplíny v době, kdy se stala olympijským sportem. Zatím se trampolíny představily na olympijských hrách pětkrát a z toho třikrát byla na startu česká závodnice. Mimochodem: Všech pět olympijských soutěží (vlastně deset, když je připočteme i mužské) jsem měl tu čest komentovat. Vladimír Zeman (zdroj: UEG) Díky němu patří skoky na trampolíně k nejprogresivnějším odvětvím mezi našimi estetickými sporty. Česká televize ve spolupráci s gymnastickou federací zařazuje pravidelně reportáže či záznamy

Dlouhá léta se jako člen Klubu sportovních novinářů účastním jeho hlasování do ankety o Sportovce roku. I když tu a tam dám nějaký hlas zástupcům sportů, kterým se věnuji jako redaktor a komentátor, příliš vysoko se neprosazují. A tak jsem se rozhodl, že pro pobavení všech – ale též k jejich cti – budu vyhlašovat své sportovce roku.  Základní pravidlo zní: Musí to být ve sportech, které redaktorsky či komentátorsky zpracovávám, a bonus je, pokud se to samé týká přímo akcí, kde se sportovci prosadili. Český sportovec roku – estetické sporty: Adéla Citová Adéla Citová vyhrála letos poněkolikáté mistrovství republiky, Hlavně se ale na podzim stala po letech zase českou mistryní světa ve sportovním aerobiku. Není to už stejná doba, jako když vyhrávala Olga Šípková, ale přece jen si zaslouží v mém pořadí první místo. video z národních závodů v Lounech Další pořadí:  2. Michal Březina (krasobruslení – 4. ve finále Grand Prix, 10. na MS)  3.–4. Aneta Holasová a Dominika