Okinovo okýnko

Po vzpomínce na Otakara Černého ještě o něco kratší na profesora Jana Sokola . Jan Sokol na Wikikonferenci v roce 2011. Foto: Aktron, CC-BY-SA Potkal jsem ho několikrát díky své nedávné - nebo už dávnější - minulosti wikipedisty. On sám byl naším nejslavnějším kolegou vůbec, šťastný příklad vysokoškolského pedagoga, který vnímal krásu, užitečnost - i rizika Wikipedie. Byl nepochybně velmi sečtělý, ale nejen to. Byl moudrý. A pozor, je rozdíl mezi tím být moudrý a být chytrý. Chytrých lidí je spousta, ale moudrých mezi nimi menšina. A i někteří lidé, kteří jsou tupí jako vantrok, mohou být moudří, i když to je ještě neobvyklejší. Profesor Sokol asi byl i chytrý, ale nikdy jsem to úplně neřešil. S moudrostí se obvykle pojí i pokora. Není to však pokora vědění. Kde věděl a rozuměl, stál si za svým a uměl o tom argumentovat. Kdo je moudrý, nemusí být pokorný v tom, že je moudrý. Je pokorný v tom, že ho samotná moudrost nedělá lepším než ostatní. I když nakonec vlastně dělává, ale to už m

Je to nechtěné privilegium mít službu v den, kdy je třeba postavit se k odchodu významné osobnosti. Dalo by se to popsat jako čestná povinnost nebo ještě nějak jinak. Přibývá těch případů. Jen pokud jde o kolegy a předchůdce z Č(S)T, vzpomenu si na nekrology, které jsem psal za Lukáše Přibyla, za Miodraga Merthu, za Ladislava Pecháčka a další - k tomu sportovci... z nekrologu v BBV (odkaz na Facebook ČT sport) Je to i taková zvláštní úleva, člověk dostane možnost vyrovnat se s tím nejdřív trochu jinak, dát aspoň část svého vyznání k oné osobnosti na vědomí velkému publiku. Takže už část víte, dnes skutečně v nebývalém rozsahu 2,5 minuty. A mezitím, v tom všem ruchu práce, se i trochu obrnit, než to na člověka večer, spolu s celodenní únavou dopadne. Jako u jiných zesnulých se obraz Otakara Černého trochu idealizuje. Je to tak dobře. Naši předci měli s tím svým "o mrtvých jen dobře" pravdu. Na "objektivní pohled" je teď dost času, ať si historikové počkají. Teď už s