Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem média

Jak rychle přepsat audio s použitím Google Docs

Obrázek
ikona Dokumentů Google  Způsobů, jak rychle převést audio na text, což se může hodit jak v žurnalistice, tak v sociálněvědním výzkumu, je už docela dost. Když pomineme ty, které stojí peníze, tak se liší v tom, kolik stojí času a práce a jak uspokojivé výsledky přinášejí. Nejjednodušší cesta je samozřejmě ruční přepis. Ten má základní nevýhodu v tom, že je opravdu pomalý a pracný. Kdo se nechce namáhat, může zkusit nějaké nástroje na automatický přepis. Já jsem si v poslední době navyknul na Dokumenty Google. V menu „Nástroje“ najdete volbu „Hlasové zadávání“, v jiné aplikaci (anebo třeba z diktafonu, mobilu, magnetofonu či kamery) si spustíte svůj audiozáznam a přes mikrofon (v notebooku bude vestavěný, u stolního počítače si asi budete muset pomoct s externím, ale možná existuje i cesta přímo vnitřkem počítače bez mikrofonu, pokud přehráváte zvuk z aplikace v počítači – na způsob nastavení počítače pro takový účel se ale zeptejte někoho jiného) nahrajete zvuk do...

You people! – aneb rasismus ztracený v překladu

Obrázek
Kanadská televize Sportsnet ukončila účinkování hokejové legendy Dona Cherryho v pořadu Hockey Night in Canada. Důvodem bylo, že v přímém přenosu přistěhovalce vyzval, aby na Den veteránů nosili květ vlčího máku. Tak to vypadá z většiny médií, včetně těch několika českých ( Hokej.cz , NHL.cz ). V těch se ztratila jedna věc. Dost lidí si (třeba na sociálních sítích, ale též text na Aktuálně.cz ) povšimlo, že Cherry použil označení "You people..." , které přeložili jako "Vy lidé..." (já bych spíš použil hovorové "Lidi, ..." ). A pak pokračovali s obsahem, který vypadá jako zcela korektní výzva. Jenže pokud vím, tak si nikdo u nás v médiích nepovšiml toho, že označení "You people..." není v angličtině zdaleka tak neutrální jako české "Lidi..." . (I mne na to upozornil až komentář jednoho z uživatelů na Facebooku.) Na anglickém Wikislovníku bylo už v roce 2007 heslo založeno jako přímé rasistické označení pro černochy. Po někol...

Příběh jedné zvláštní fotografie

Obrázek
Sociálním sítěmi zejména v zahraničí – ale už se to dostalo i do českých krajů – bouří zlost nad fotografií dívky, která šlape na panenku-miminko. Možná jste ji už viděli a už víte, o čem se ty diskuse vedou. Ale pokud ne, zkuste se na ni podívat bez dalších informací. Co asi tak znamená? Bez dalšího kontextu existuje mnoho výkladů. Možná je to ilustrace toho, že se dívka snaží vymanit z dětských her. Možná je to jen výraz toho, že namyšlená dívka je necitlivý spratek, který si neváží věcí. Třeba je to malá nafoukaná mediální hvězdička, která pro peníze udělá všechno. Možná, či vlastně určitě je to také důkaz toho, že když je dospělý – který tuto fotografii pořizoval – dost přesvědčivý, zmanipuluje dítě k tomu, aby udělalo i něco takového. S větší dávkou fantazie bychom mohli vidět dívku, která nesnáší svého malého sourozence a tohle by s ním chtěla udělat, kdyby mohla. Ale po pravdě: Bez dalších stop se moc daleko nedostaneme a každý výklad bude skoro stejně relevantní. ...

Symfonické orchestry na Facebooku

Dnešní živý koncert k jubilejnímu a vpravdě neuvěřitelnému počtu fanoušků Berlínských filharmoniků mne přivedl k myšlence udělat si přehled o tom, které orchestry mají na Facebooku kolik fanoušků. Malé regionální orchestry (a ruský bonus) Do této skupiny patří i většina českých orchestrů. Tak třeba Symfonický orchestr Českého rozhlasu (2 tisíce fanoušků), Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK (2,2 tisíce), PKF Prague Philharmonia (2,8 tisíce) a mezi největšími z nich Filharmonie Brno (5 tisíc). Nejsou ve špatné společnosti. Patří sem také Symfonický orchester Slovenského rozhlasu (1,4 tisíce) nebo Slovenská filharmónia (2,3 tisíce), ze Švýcarska Orchestre de la Suisse Romande (3 tisíce) a už na hraně Tonhalle-Orchester Zürich (7 tisíc), za Rakousko Mozarteum Orchester Salzburg (5 tisíc) a za Maďarsko Budapest Festival Orchestra (6 tisíc). A protože Rusko Facebook nemá moc rádo, do této skupiny spadají také velké ruské orchestry – Moskevský státní symfonic...

Jeden ukrutný případ neschopné práce se zdroji

Lukáš Lhoťan, dříve český muslim, nyní katolík, je velký bojovník proti islámu, ale také proti multikulturalismu. Před necelým týdnem, 1. října, vydal na svém blogu na iDNESu článek Česká republika jen jedné organizaci dala na podporu multikulturalismu pět miliard korun!  Na základě autorovy interpretace dat z tabulky ze stránek ministerstva financí  (v tabulce je třeba uvést IČ organizace) uváděl, že nadace Open Society Fund Praha obdržela za posledních několik let z českého státního rozpočtu částku pět miliard korun. A že tedy z "našich daní" směřovaly do OSF Praha peníze, které měly být vhodněji použity třeba na stavbu mateřských školek nebo důchody pro seniory. Blog mne zarazil a během krátkého pátrání jsem si ověřil, že je plný nesmyslů. Původně jsem je zveřejnil pro své přátele na Facebooku, ale protože se Lhoťan svých nesmyslů drží dál i po upozornění některých svých čtenářů a postižené OSF Praha, je na místě úplné zveřejnění. První ověření údajů z blogu U...

Mohou mít vydavatelé médií své postoje?

Pokud jde o naši televizi, tak ho [určitý postoj k uprchlické krizi] zaujmout chce... Takže v té obecné rovině musím říct – bude potřeba to akceptovat... Jsme tady všichni zaměstnaní, máme zaměstnavatele, který má nějaký postoj. Jestliže ho akceptuji já, akceptuje ho vedoucí vydání, tak vy prostě poslechnete příkazů vedoucího vydání. Pokud to tak není, tak vlastně neakceptujete fakt, že jste tady zaměstnaní, a pak nemá cenu, abyste tady byli zaměstnaní. --- Jitka Obzinová, šéfka zpravodajství Prima TV. V mnoha médiích a diskusích se dnes objevil tento citát jako doklad nedostatečnosti etiky zpravodajské relace Prima TV. O tom, že tato televize skutečně není takovým vzorem novinářské etiky, jak se v poslední době významná část společnosti domnívá, si iluze nedělám. Už kvůli značnému sklonu změnit zpravodajství ve směs bulváru a infotainmentu, což jsou oba systémy, které stavějí na jiných základních hodnotách, než jsou hodnoty poctivého zpravodajství. Co je ale zvláštní? S tímto ...

K výzkumu vnímání národů a etnik a jeho mediální prezentaci

Sociologický ústav provedl výzkum zaměřený na vnímání národů a etnik českou veřejností. Výsledky prezentoval v této tiskové zprávě . Jenže když se podívám na prezentaci výsledků toho průzkumu, co vidím? Na začátku nejdřív grafy průměrných hodnot jednotlivých etnik a pak dokonce(!!!) žebříček jednotlivých etnik. Na to autoři zaměřují pozornost médií. Sociologický ústav nám tedy tento průzkum předkládá tak, jako by hlavní otázka, na kterou chce odpovědět, byla:  Považují Češi za pracovitější Romy, nebo Rusy?  Opravdu ale má Sociologický ústav hledat odpovědi na takové otázky? Podle mne rozhodně ne. Takové otázky pokládá sociologický bulvár, anebo bulvární sociologie, to už je jedno. Mnohem zajímavější jsou až ty grafy, které neobsahují pouhé průměry, ale rozložení dat. Až v nich nacházíme jinou výzkumnou otázku:  Je víc těch, kteří považují Romy za pracovité, nebo těch, kteří je považují za líné? To už je o poněkud málo zajímavější otázka. Skutečně zajímavá...

Jak to chodí v BBV

Hlavní zpravodajská relace sportovní redakce ČT sice v poslední době není nejdelší, ale někdy jsou s ní nervy, jak se patří. Třeba dnes se to sešlo takhle: Kvitová na Turnaji mistryň – dohrála v 18:48; Wozniacká na Turnaji mistryň – obrázky dorazily v 18:59; hokej Liberec vs. Plzeň – druhou třetinu dohráli zhruba v 19:30; hokej Vítkovice vs. Litvínov – zápas skončil zhruba v 19:25; basketbal Nymburk – první poločas skončil někdy v 19:20; florbal Mladá Boleslav – zápas skončil zhruba v 19:25. K tomu několik příspěvků, které byly už o něco starší, ale redaktoři je měli taky „v nohách“. A redaktorů na těchhle šest konkrétních kousků bylo jen kvarteto a moderátorka Bára Černošková, kterou teď nesmíme nijak nervovat tím, že by se to nezvládlo. ;-) Samozřejmě taky kameramani, střihači, produkční, asistenti režie a tak dále, bez těch by to nešlo. Ale nakonec se to zvládlo včas, když jsme začínali zase v 19:50! – a zítra se do toho pustíme zas.

Zkušenosti z anglických Wikizpráv

Napsal jsem na anglických Wikizprávách zprávu o zvolení prezidenta České republiky (mimochodem, české Wikizprávy tu zprávu stále ještě nemají). Je to už šestá zpráva, kterou jsem tam napsal (za téměř pět let, takže žádný častý přispěvatel tam rozhodně nejsem). Moje zkušenosti s anglickými Wikizprávami jsou ale stále rozpačitější. Anglické Wikizprávy mají status média, které je agregováno do Google News . K tomu musely zavést systém oficiálních revizí . Kdo napíše zprávu, označí ji šablonou "review" a čeká, až ji nějaký delší dobu vyzkoušený redaktor Wikizpráv prověří po obsahové, jazykové i formální stránce, schválí a tím je zpráva publikována. To je samozřejmě dobrý koncept, byť poněkud neodpovídá původnímu standardu Wikipedie "co odedituji, okamžitě se projeví na wiki". Je třeba dodat, že prověřování editací už mají (méně formální cestou) zavedené i některé jazykové mutace Wikipedie, například Wikipedie v ruštině, němčině, polštině, maďarštině a vlastně už ...

Dělá tohle výborný novinář?

Jeden svérázný, ale údajně podle slov zvenčí "výborný novinář", dohnán zcela subjektivními, osobními a jako takovými klidně pochopitelnými pohnutkami, napsal o Wikipedii článek. Následovala série různých reakcí. Mimo jiné jsem ho osobně kontaktoval e-mailem s upozorněním na některé jeho omyly a s výzvou, že pokud bude potřebovat o Wikipedii opět něco zjistit, může se na mne vždy znovu obrátit. Onen novinář nejenže na můj dopis nijak nereagoval, ale dokonce místo toho vytrhl jednu jedinou jinou reakci a prohlásil to za jasný důkaz obecnosti svého tvrzení. Povězte mi, dělá tohle výborný novinář? Anebo už česká novinařina klesla tak hluboko, že tohle se hodnotí jako výborná novinařina? Spíš doufám, že svatozář onoho novináře je dalece přehnaná...

Za Filipem Sklenářem

Britské listy informovaly o tom, že v pouhých 31 letech zemřel mladý bouřlivák a nejvíc asi začínající spisovatel Filip Sklenář . Vynikal velmi ostrými názory, chováním nespoutaným jakýmikoli konvencemi a minimem ohledů a nesporným talentem. Seznámil jsem se s ním na Totemu a myslím, že vzhledem k jeho tehdejším zvykům mi do oka nepadl. Na druhou stranu jsem uznával jeho kvality, psal - asi - snadno, vždy s jasnou hlavní myšlenkou, někdy podanou až příliš prvoplánově. Byl formalistou a mistrem forem (tehdy si oblíbil například aforismy), zatímco struktuře děje tolik nedal, a přesto někdy vyplynula z jeho textů velmi přirozeně. Když napsal Červené dlaždice, požádal mne, abych je doporučil redakci kultury České televize k prezentaci v tehdejším bločku nových knih, jak se vysílal ve zpravodajství. Nijak zvlášť jsem je nedoporučil, řekl jsem něco ve smyslu, že Filip je - prostě jsem je předal a řekl, ať s nimi redaktoři naloží podle svého. Prohomosexuální a protikatolická, takové je její ...

Ošklivý vánoční střet s wiki-nedůvěrou

O Vánocích máme užívat klid a pohodu. Ale jak to mám na Wikipedii udělat, když se tam do nás pustí takový jeden Elm a jeden Michal Pohořelský? Elm chtěl vědět, jak se podílí třetí z partnerů Cen za rozvoj České Wikipedie firma Asus na těchto Cenách, když je i netbooky Asus hradí Česká spořitelna. Řekl jsem mu, co vím, a řekl jsem mu, že víc mu říct nemůžu. Kvůli tomu, že jsem mu neřekl to, co nevím, označil dobrovolné sdružení tří desítek wikipedistů za bordel - a Pohořelský, místo toho, aby splnil svůj slib, že nějak uvede na pravou míru svou dezinformační snahu ohledně údajných milionů unikajících od jakýchsi fiktivních partnerů, se za něj ochotně postavil. Řídicí výbor se naštěstí zapojil do komunikace za mne a Elma informoval. Řekl mu - světe div se - to, co už Elm věděl, ale jaksi vědět nechtěl. Tedy to, že na dodávce netbooků Asus pro laureáty cen se podílí Česká spořitelna společně s Asusem. A Elm je najednou spokojený. Co tedy po mně vlastně před tím navíc chtěl, když jsem mu u...

Kakofonická diagonála

Nemám tak úplně ve zvyku posmívat se lidem za to, jaké nesmysly z různých důvodů říkají, nebo aspoň to veřejně pranýřovat, to mi spíš vadí. Ale výjimky potvrzují pravidlo, a tak tu máme jeden příklad. Barbora Koukalová do svého blogu o křestních jménech napsala tuto větu: "Protože i pro můj skoro třicetiletý jazyk je problém smotat se s v ústech do diagonál a úhlopříček zapříčiněných podivnou kakofonií tak nezvyklého jména." Co je na ní divného? Za prvé fakt, že diagonála a úhlopříčka je ve skutečnosti jedno a to samé a nedovedu si tak moc dobře představit, z jakého úhlu do jakého jiného úhlu se vlastně může libovolný lidský jazyk smotat. A druhak to, že kakofonie je nelibozvučnost, tedy nikoli příčina, ale maximálně tak důsledek toho, že se jazyk slečny (podle věku, nikoli podle rodinného stavu, jelikož o něm mi není nic známo) Koukalové jaksi a kamsi smotá. Jsou to dvě prkotiny, ale přece jen v jedné jediné větě... A proč mne to tak zaujalo? Protože považuji oblibu cizích ...

Když dva dělají totéž...

Jiří Paroubek a sociální demokracie nesouhlasili s Janotovým úsporným balíčkem. Označili ho za pravicový a kalouskovský a něco na tom bude, když se k němu výslovně bez jediné výhrady přihlásil právě Kalousek. I ta ODS tvrdila, že nějaké výhrady má, ale nebyly ani tak závažné, aby s nimi "šli na trh", jen Kalousek byl zcela spokojen. Sociálním demokratům se podařilo prosadit některé změny, některé ne. Výsledkem takového postupu na půdě parlamentu byl opravdový kompromis, který podpořily strany napříč spektrem s výjimkou KSČM, se kterým byl - asi by to chtělo připomenout - spokojený podle stylu okamžitého vyjádření asi ministr Janota. Paroubek a sociální demokracie nicméně byly ostře napadány za to, že manipulují s vládou, že ji nenechají dělat její práci. Však si přečtěte jen můj poslední příspěvek ... (Mimochodem si všimněte také toho, že lidovci nyní chtějí usilovat o změnu nikoli možná dohodnutého balíčku, jak se stalo u Paroubka, ale o změnu určitě schváleného balíčku.) A...

MF Dnes destruktivnější než Paroubek

Je to sice už starší komentář , ale navzdory tomu, že je tak neuvěřitelně hloupý, na něj iDNES neustále s hrdostí upozorňuje. Tak na něj upozorním i já. Pavel Páral (bývalý hlavní komentátor Dnesu, někdejší krátkodobý šéfredaktor Profitu, nyní asi novinář na volné noze, jelikož píše na různá místa) v něm nejprve předvedl typicky pravicové chápání toho, co je to kompromis. Psal: "...z problému stability země a jejího hospodářství, který je nutné řešit politickým kompromisem, o nějž se všechny ostatní strany pokoušely, udělal hospodskou soutěž o to, kdo má větší svaly." Každý viděl, jak se o kompromis pokoušely ty strany, kterým se návrh sice oficiálně "nelíbil", ale nic na něm za žádnou cenu nechtěly měnit (ODS) - nebo dokonce se jim líbil (TOP 09 si ho plně osvojila). Zatímco ČSSD, která předložila několik požadavků a pouze některé z nich prosadila, předváděla své svaly. Slovo kompromis by se asi mělo také brzy vyškrtnout z politického slovníku, když si příliš mnoh...

Nepřechylovat? Ale jak?

Nebudu se nijak vyjadřovat k libereckému přechylovacímu případu. Nevím o něm moc, a i kdybych věděl, tak nevím, proč bych to měl zrovna já někam šířit. Jen shrnu, že výsledkem celé záležitosti má být vyvolání celospolečenské diskuse a že to vyvolání (spíš oživení) skutečně nastalo. Hlasování na webu Lidovek v poměru zhruba 4:1 dopadá ve prospěch nepřechylování. Zdá se, že skutečná celospolečenská diskuse by vedla ke změně stávajícího úzu a zániku tohoto jazykového jevu - pravděpodobně u cizích jmen nejdřív a stejně pravděpodobně u všech jmen následně. Zvláště pokud by byly přehlušeny hlasy jazykovědců, kteří podle všeho ještě pořád stojí za výhodami přechylování, pro český jazyk přirozeného. V celé diskusi ale zatím daleko v pozadí a pouze mimochodem zaznívá podstatná otázka: Když nepřechylovat, tak jak? V nejrůznějších laických diskusích je možné najít příklady jako "Hillary Clinton udělal(!)", "Bill Clinton se viděl s Hillary Clintonem(!)" apod. Dokonce i profesi...

Špatná zpráva

Jak jsem se dnes dověděl, Mezinárodní olympijský výbor se dohodl na prodeji evropských televizních práv na ZOH 2014 v Soči a LOH 2016 (dosud neurčeno - Madrid, Rio, Chicago nebo Tokio) s německou společností Sportfive. Je to tuším poprvé v historii, co není podepsaná smlouva mezi MOV a Evropskou vysílací unií EBU, která sdružuje evropské veřejnoprávní televize. Neznamená to ještě, že Česká televize se k právům na tyto velké události nedostane, ale situaci to do značné míry komplikuje. Mezinárodní olympijský výbor se vydal cestou vyjednávání s velkými televizemi (Německo, Itálie apod.) a otázku malých televizí ponechal víceméně stranou prodejem celého jejich balíku třetí straně. Tak jako tak pravděpodobnost, že si Česká televize udrží největší sportovní svátek světa, poklesla. Jako diváka mne to mrzí, protože servis, který Česká televize poskytovala v posledních letech, je podle mne pro současné vysilatele nedostupný. I když je otázka, jaká bude situace za pět let, po dokončení digital...

Pochopení prezidenta republiky

Velmi oblíbenou řečnickou figurou současnosti je tvrdit, že řečník druhého chápe, a přitom okázale přehlížet skutečnou motivaci druhé strany a všímat si jen motivů postranních. V horším případě pak motivů smyšlených. Když už mám někdy k takovému způsobu argumentace nutkání sám, snažím se aspoň bránit té okázalosti, když už si troufnu spekulovat o dalších možnostech... Ne tak náš prezident Václav Klaus. Když odpovídal na dopis šéfredaktorů k novele trestního řádu, napsal například: "Tomu (vašemu) zájmu rozumím. Chápu, že někteří novináři si zvyšují svůj profesionální statut a popularitu právě ilegálním zveřejňování informací, které mají potenci (a již se tak mnohokrát stalo) nenapravitelně poškodit pověst, čest a společenské uplatnění nevinných občanů. Chápu rovněž, že v dnešním pojetí mediálního byznysu je z hlediska vydavatelů hlavním kritériem úspěšnosti zvyšování sledovanosti či čtenosti, od něhož se přímo odvíjí jejich podnikatelský úspěch (což paradoxně platí i pro tzv. veře...