Za Otakarem Černým
Je to nechtěné privilegium mít službu v den, kdy je třeba postavit se k odchodu významné osobnosti. Dalo by se to popsat jako čestná povinnost nebo ještě nějak jinak. Přibývá těch případů. Jen pokud jde o kolegy a předchůdce z Č(S)T, vzpomenu si na nekrology, které jsem psal za Lukáše Přibyla, za Miodraga Merthu, za Ladislava Pecháčka a další - k tomu sportovci... z nekrologu v BBV (odkaz na Facebook ČT sport) Je to i taková zvláštní úleva, člověk dostane možnost vyrovnat se s tím nejdřív trochu jinak, dát aspoň část svého vyznání k oné osobnosti na vědomí velkému publiku. Takže už část víte, dnes skutečně v nebývalém rozsahu 2,5 minuty. A mezitím, v tom všem ruchu práce, se i trochu obrnit, než to na člověka večer, spolu s celodenní únavou dopadne. Jako u jiných zesnulých se obraz Otakara Černého trochu idealizuje. Je to tak dobře. Naši předci měli s tím svým "o mrtvých jen dobře" pravdu. Na "objektivní pohled" je teď dost času, ať si historikové počkají. Teď už s...