Okinovo okýnko

iDnes pokračuje ve sledování aféry Entropa. Je to trochu nastavovaná kaše, ale obvykle se z každé zprávy sem tam jedna nová myšlenka vyštípnout dá. Ve srovnání s nepříliš povedeným mystifikačním rozhovorem s Černým byla dobrým pokusem výzva evropským karikaturistům , ať to Černému (a Čechům) vrátí. Autoři na ni neměli moc času, a tak výsledky není možné brát moc kriticky. Přesto se mi líbila dobře propracovaná fotokarikatura Poláka Jaczka Gawlowského, který záměrně dopracoval jako detail i to pracně hledané tílko... Jasně nejlepší ale byla karikatura rakouská - vídeňského autora Olivera Schopfa. Zapadá do nejlepší tradice rakousko-uherských tradic, která přitom dříve byla vlastní i české karikatuře, stačí se podívat do podoby Humoristických listů nebo dalších podobných časopisů druhé poloviny 19. století. Zkuste si to srovnat s obrázky Kemela v iDnesu nebo i se starými dobrými Jiránkovými karikaturami. I jejich kresba je taková milá a laskavá. Celý ten jejich humor pak nevyznívá ja...

Čistě teoreticky může díky novému systému hodnocení, ve kterém jeden krasobruslař může dostat ve volné jízdě téměř neomezené množství bodů, docházet v porovnání se starým systémem k radikálním změnám v pořadí. Praxe je ale trochu jiná. I ty nejpodstatnější posuny na letošním mistrovství Evropy - skok Rusky Leonovové z 11. místa na 4. místo mezi ženami a skok Yannicka Ponsera z devátého na čtvrté - by byly ve starém systému také možné. Ba dokonce naopak - Ponsero by podle starého systému hodnocení dokonce posunul až na bronzové místo. Celá úvaha má samozřejmě jedno úskalí. Současný systém podporuje, aby rozhodčí nebyli ovlivněni nasazením do skupin (byť to zcela neodstraňuje). Úvaha předpokládá, že by se rozhodčí odhodlali Tahle výhrada se netýká menších, ale vlastně podstatnějších změn: Starý systém by totiž promíchal i další medailové stupně - soutěž žen by vyhrála Kostnerová před Lepistóovou, soutěž v tancích by zaznamenala výměnu na druhém a čtvrtém místě - medaile by připadla na úk...

Mám velkou radost z toho, jak skončily soutěže žen na mistrovství Evropy v krasobruslení ve Finsku. První Laura Lepistöová , třetí Susanna Pöykiöová , pátá Kiira Korpiová . Nejenže - přiznávám bez mučení - jsou to všechno velmi pohledné dívky, ale já mám hlavně slabost pro celé finské ženské krasobruslení. Tamní krasobruslařky se od zbytku Evropy vymykají půvabným jemným lyrickým projevem, připomínají sněhové královny, nebo spíš princezny, pohybující se lehoučce nad ledem v dokonalém souladu s hudbou. Vzestup finského krasobruslení v kategorii žen, bezpochyby související s obrovskou popularitou synchronizovaného bruslení, netrvá - pokud jde o nejvyšší příčky - tak dlouho. Alisa Dreiová a Elina Kettunenová proklouzly do evropské desítky až na přelomu století, před nimi se to podařilo jen ojediněle (zcela zapomenutá jména: Kajasová 10. v roce 1996) - až na dnes i mně již neznámou Kristiinu Wegeliusovou přezdívanou Tintti , která se v letech 1977 až 1983 umisťovala v první desítce prav...