Austrálská aféra Domninové a Šabalina
Pochybuji, že by Austrálci (nyní lépe Aboriginové – nebo jak se to teď má správně říkat) kdy sledovali krasobruslení. Je jim vzdálené ještě víc než středoafrickým černochům. Ale právě nyní kvůli originálnímu tanci Domninové a Šabalina, staronových mistrů Evropy, se dostali do světových médií i na takové stránky, kde jindy nebyli. V originálním tanci využili jejich religiózní motivy jak pohybové, tak ornamenty na kostým – a tím prý zneužili a urazili austrálskou kulturu.
Nejdřív pohled z jedné strany. Udělali Domninová, Šabalin a jejich trenérka Natalija Liničuková něco tak strašně špatného vzhledem k Austrálcům ve srovnání s tím, jak se postupuje k jiným národním tradicím? Pochybuji. Tím spíš se nezdá být pravděpodobné, že by udělali něco, co tak silnými slovy popsal Sol Bellear, řadový člen (a podle oficiálního webu spíš nevýznamný - je tam o něm jediná okrajová zmínka) Státní rady pro zemi aboriginů Nového Jižního Walesu: „Je to velmi urážlivé. Chápeme to jako vykrádání kultury Aboriginů a další příklad zneužití původního obyvatelstva Austrálie.“ Stejným způsobem se postupuje třeba vůči cikánským námětům a nevím o tom, že by někdy Romové protestovali. Navíc se dalo čekat, že „co oči nevidí, srdce nebolí“ – a při vší upřímné úctě k austrálské kultuře, nemám pocit, že by byli austrálští bohové nějak zvlášť soustředěni na sledování ruského krasobruslařského páru na druhém konci planety.
Zásluhou Belleara, který celou aféru podle všeho spíš samostatně vyvolal, vypadá původní reakce Austrálců podobně jako pohněvání (některých) muslimů dánskými Mohamedovými karikaturami. Krasobruslení má to štěstí, že militantní Austrálci snad neexistují. Tehdy i nyní je za vším cítit jediné – snaha vymlátit z události politický kapitál, především se zviditelnit a prostřednictvím vyvolaného pocitu křivdy si získat lepší podmínky pro další jednání. Ne, že by mi to bylo vzhledem ke krasobruslení po mysli.
Mnohem víc se mi líbí přístup zástupce „Prvního národa“ – tedy původního obyvatelstva Britské Kolumbie, kde ve Vancouveru proběhnou olympijské hry. Tewanee Joseph pozval ruské tanečníky na návštěvu a dodal k tomu: „Jsem smutný, že nedošlo k navázání vztahu s původním obyvatelstvem Austrálie. Nemyslím si, že to bylo zlé. Nemyslím, že ti mladí lidé chtěli vyjádřit nedostatek respektu k původnímu obyvatelstvu. Ale myslím, že kdyby se blíže seznámili navzájem a lépe pochopili jejich kulturu, pomohlo by to každému.“ Joseph dokonce naznačil, že se pokusí zprostředkovat vyřešení sporu mezi ruskou krasobruslařskou a austrálskou tradiční kulturou.
A teď druhý pohled: Byl to dobrý originální tanec? Já odborník na kulturu původních obyvatel Austrálie nejsem, takže jen několik možných argumentů: ISU neříká úplně jasně, jestli má být originální tanec věrnou kopií lidové předlohy - nebo přesněji, jak moc je ta věrnost důležitým kritériem. V příslušném oběžníku ISU (PDF) se píše „Aranžmá vybrané hudby má vytvářet opravdový pocit lidového tance. Měl by být velmi vzdálený pocitu z tanečního (plesového) sálu.“ Pro zajímavost - první věta má v originále „a genuine feeling for folk dance“, nikoli „a genuine feeling for the folk dance“. Takže nic moc konkrétního. A na jiném místě ještě: „Charakter a styl lidového tance a stylu musí být přenesen na led plynulostí a využitím hran (oblouků v hranách).“
Zdá se tedy, že věrnost není podle pravidel tak důležitým kritériem. Jak moc byl tanec věrný, to je také otázka. Rusové sami tvrdí, že Liničuková pracovala přinejmenším s videoukázkami. Stačí to? Nestačí? Zmíněný Bellear do celé věci moc jasna nevnesl. Jeho vyjádření přinesla média v podobě, že nebylo určité, jestli mu vadí spíš to, že tanec obsahuje původní prvky tam, kde nemá, nebo že je naopak neobsahuje tam, kde má. (Možná je to tím, že platí obojí.)
Podrobnější byl Stephen Page, vedoucí jedné významné austrálské taneční skupiny. Podle něj prý v tanci nebyly žádné tradiční pohyby, hudba vypadala spíš jako z Indie nebo z Afriky než jako austrálská a malby na těle byly, jako kdyby je namalovalo tříleté dítě. (Všimněte si rozporu s Bellearem, který říkal, že některé tradiční prvky jízda obsahovala...) „Pravděpodobně by se staří náčelníci v buši smáli a říkali by: Podívejte na ty hlupáky. Protože nakonec všechno bylo špatně. Všechny prvky jsou špatně.“
Jak moc do hloubky asi studovali jiné národní tance ostatní choreografové? Victor Kraatz letos také chystal austrálský originální tanec pro australskou dvojici O'Brienovou a Merrimana. K Rusům říká: „Šli na to trochu moc jako Hollywood, tanec pojali trochu prostoduše.“ A vypočítává, co všechno udělala Liničuková špatně: Rudá barva se užívá jen ve vybraných ceremoniálech a na tanečním kostýmu se jen tak objevit neměla. Austrálské ženy ornamenty na těle nepoužívají.
Na problém autentičnosti, schopnosti ji přenést na led - a schopnosti rozhodčích ji odborně posoudit - jsem upozorňoval už před dvěma lety. Dalo se čekat, že jednou něco takového přijde. A mohlo dobře hrozit, že nakonec rozhodčí posoudí interpretaci austrálského originálního tance v podání Austrálců (kdyby nějací bruslili) jako horší než třeba u Domninové a Šabalina. Přitom neříkám, že takové rozhodnutí by bylo chybné - krasobruslení je stále ještě evropský (nebo euro-americký) sport, stále podřízený našim estetickým měřítkům. Číňani, Japonci a Korejci na to také museli přistoupit, než se prosadili.
A ještě tu máme jiný problém: Řekněte, vytváří aranžmá vybrané hudby opravdový pocit lidového tance - u operního Pavarottiho (Cappeliniová a LaNotte) nebo u (přehnaně!!) operního Magomajeva (Chochlovová a Novickij, základem tam navíc není taneční píseň)? Anebo je Domninové a Šabalina austrálský tanec méně lidový než ten poměštěný námořnický ruský tanec Bobrovové a Solovjova? Myslím, že ke znění pravidla (tanec má vyvolávat pocit lidového tance) jsou Domninová a Šabalin blíž než přinejmenším první dva zmíněné páry.
Osobně se mi tanec Domninové a Šabalina velmi líbil. Nahlížím na něj právě tak jako na ostatní - s přiměřenou volností k zadání. Myslím, že jsem nikde neřekl, že umějí dobře vyjádřit austrálský lidový tanec, protože to nevím - a jestli to tak vyznělo, tak je to omyl. Opakuji, nejsem znalec austrálské kultury. Ale z hledisek běžné evropské taneční estetiky pro mne byl tento tanec vyjádřením austrálské kultury, jak ji my běžní Evropané (ne)chápeme. Tak nějak, jak ji vyjadřuje s ještě menším nárokem na autentičnost třeba Kyliánův scénický Stamping Ground (ukázka na YouTube). Byl to vskutku tanec originální, tanec, který mne bavil (a to od začátku do konce, což u některých jinak povedených konkurenčních neplatilo), zkrátka tanec, který velmi dobře naplnil pravidla pro letošní originální tance. S jedinou výjimkou - nebyl to tanec ruský, ale to nebyla podmínka, pouze doporučení ISU. Pro mne to byl jeden z vrcholů šampionátu.
Dodatek zpoza oceánu: Připojuji se k přání Benjamina Agosta, který začal zeširoka tím, že Rusové „určitě neměli v plánu se svým programem někoho dotknout. Jen se snažili vytvořit něco unikátního a odlišného a určitě toho dosáhli. Doufám, že se všichni budou do Olympiády cítit OK a všechno bude vyřešené.“
Nejdřív pohled z jedné strany. Udělali Domninová, Šabalin a jejich trenérka Natalija Liničuková něco tak strašně špatného vzhledem k Austrálcům ve srovnání s tím, jak se postupuje k jiným národním tradicím? Pochybuji. Tím spíš se nezdá být pravděpodobné, že by udělali něco, co tak silnými slovy popsal Sol Bellear, řadový člen (a podle oficiálního webu spíš nevýznamný - je tam o něm jediná okrajová zmínka) Státní rady pro zemi aboriginů Nového Jižního Walesu: „Je to velmi urážlivé. Chápeme to jako vykrádání kultury Aboriginů a další příklad zneužití původního obyvatelstva Austrálie.“ Stejným způsobem se postupuje třeba vůči cikánským námětům a nevím o tom, že by někdy Romové protestovali. Navíc se dalo čekat, že „co oči nevidí, srdce nebolí“ – a při vší upřímné úctě k austrálské kultuře, nemám pocit, že by byli austrálští bohové nějak zvlášť soustředěni na sledování ruského krasobruslařského páru na druhém konci planety.
Zásluhou Belleara, který celou aféru podle všeho spíš samostatně vyvolal, vypadá původní reakce Austrálců podobně jako pohněvání (některých) muslimů dánskými Mohamedovými karikaturami. Krasobruslení má to štěstí, že militantní Austrálci snad neexistují. Tehdy i nyní je za vším cítit jediné – snaha vymlátit z události politický kapitál, především se zviditelnit a prostřednictvím vyvolaného pocitu křivdy si získat lepší podmínky pro další jednání. Ne, že by mi to bylo vzhledem ke krasobruslení po mysli.
Mnohem víc se mi líbí přístup zástupce „Prvního národa“ – tedy původního obyvatelstva Britské Kolumbie, kde ve Vancouveru proběhnou olympijské hry. Tewanee Joseph pozval ruské tanečníky na návštěvu a dodal k tomu: „Jsem smutný, že nedošlo k navázání vztahu s původním obyvatelstvem Austrálie. Nemyslím si, že to bylo zlé. Nemyslím, že ti mladí lidé chtěli vyjádřit nedostatek respektu k původnímu obyvatelstvu. Ale myslím, že kdyby se blíže seznámili navzájem a lépe pochopili jejich kulturu, pomohlo by to každému.“ Joseph dokonce naznačil, že se pokusí zprostředkovat vyřešení sporu mezi ruskou krasobruslařskou a austrálskou tradiční kulturou.
A teď druhý pohled: Byl to dobrý originální tanec? Já odborník na kulturu původních obyvatel Austrálie nejsem, takže jen několik možných argumentů: ISU neříká úplně jasně, jestli má být originální tanec věrnou kopií lidové předlohy - nebo přesněji, jak moc je ta věrnost důležitým kritériem. V příslušném oběžníku ISU (PDF) se píše „Aranžmá vybrané hudby má vytvářet opravdový pocit lidového tance. Měl by být velmi vzdálený pocitu z tanečního (plesového) sálu.“ Pro zajímavost - první věta má v originále „a genuine feeling for folk dance“, nikoli „a genuine feeling for the folk dance“. Takže nic moc konkrétního. A na jiném místě ještě: „Charakter a styl lidového tance a stylu musí být přenesen na led plynulostí a využitím hran (oblouků v hranách).“
Zdá se tedy, že věrnost není podle pravidel tak důležitým kritériem. Jak moc byl tanec věrný, to je také otázka. Rusové sami tvrdí, že Liničuková pracovala přinejmenším s videoukázkami. Stačí to? Nestačí? Zmíněný Bellear do celé věci moc jasna nevnesl. Jeho vyjádření přinesla média v podobě, že nebylo určité, jestli mu vadí spíš to, že tanec obsahuje původní prvky tam, kde nemá, nebo že je naopak neobsahuje tam, kde má. (Možná je to tím, že platí obojí.)
Podrobnější byl Stephen Page, vedoucí jedné významné austrálské taneční skupiny. Podle něj prý v tanci nebyly žádné tradiční pohyby, hudba vypadala spíš jako z Indie nebo z Afriky než jako austrálská a malby na těle byly, jako kdyby je namalovalo tříleté dítě. (Všimněte si rozporu s Bellearem, který říkal, že některé tradiční prvky jízda obsahovala...) „Pravděpodobně by se staří náčelníci v buši smáli a říkali by: Podívejte na ty hlupáky. Protože nakonec všechno bylo špatně. Všechny prvky jsou špatně.“
Jak moc do hloubky asi studovali jiné národní tance ostatní choreografové? Victor Kraatz letos také chystal austrálský originální tanec pro australskou dvojici O'Brienovou a Merrimana. K Rusům říká: „Šli na to trochu moc jako Hollywood, tanec pojali trochu prostoduše.“ A vypočítává, co všechno udělala Liničuková špatně: Rudá barva se užívá jen ve vybraných ceremoniálech a na tanečním kostýmu se jen tak objevit neměla. Austrálské ženy ornamenty na těle nepoužívají.
Na problém autentičnosti, schopnosti ji přenést na led - a schopnosti rozhodčích ji odborně posoudit - jsem upozorňoval už před dvěma lety. Dalo se čekat, že jednou něco takového přijde. A mohlo dobře hrozit, že nakonec rozhodčí posoudí interpretaci austrálského originálního tance v podání Austrálců (kdyby nějací bruslili) jako horší než třeba u Domninové a Šabalina. Přitom neříkám, že takové rozhodnutí by bylo chybné - krasobruslení je stále ještě evropský (nebo euro-americký) sport, stále podřízený našim estetickým měřítkům. Číňani, Japonci a Korejci na to také museli přistoupit, než se prosadili.
A ještě tu máme jiný problém: Řekněte, vytváří aranžmá vybrané hudby opravdový pocit lidového tance - u operního Pavarottiho (Cappeliniová a LaNotte) nebo u (přehnaně!!) operního Magomajeva (Chochlovová a Novickij, základem tam navíc není taneční píseň)? Anebo je Domninové a Šabalina austrálský tanec méně lidový než ten poměštěný námořnický ruský tanec Bobrovové a Solovjova? Myslím, že ke znění pravidla (tanec má vyvolávat pocit lidového tance) jsou Domninová a Šabalin blíž než přinejmenším první dva zmíněné páry.
Osobně se mi tanec Domninové a Šabalina velmi líbil. Nahlížím na něj právě tak jako na ostatní - s přiměřenou volností k zadání. Myslím, že jsem nikde neřekl, že umějí dobře vyjádřit austrálský lidový tanec, protože to nevím - a jestli to tak vyznělo, tak je to omyl. Opakuji, nejsem znalec austrálské kultury. Ale z hledisek běžné evropské taneční estetiky pro mne byl tento tanec vyjádřením austrálské kultury, jak ji my běžní Evropané (ne)chápeme. Tak nějak, jak ji vyjadřuje s ještě menším nárokem na autentičnost třeba Kyliánův scénický Stamping Ground (ukázka na YouTube). Byl to vskutku tanec originální, tanec, který mne bavil (a to od začátku do konce, což u některých jinak povedených konkurenčních neplatilo), zkrátka tanec, který velmi dobře naplnil pravidla pro letošní originální tance. S jedinou výjimkou - nebyl to tanec ruský, ale to nebyla podmínka, pouze doporučení ISU. Pro mne to byl jeden z vrcholů šampionátu.
Dodatek zpoza oceánu: Připojuji se k přání Benjamina Agosta, který začal zeširoka tím, že Rusové „určitě neměli v plánu se svým programem někoho dotknout. Jen se snažili vytvořit něco unikátního a odlišného a určitě toho dosáhli. Doufám, že se všichni budou do Olympiády cítit OK a všechno bude vyřešené.“
Komentáře
Okomentovat