čtvrtek 20. listopadu 2008

Znepokojivá moc neonacismu

Ne, že by český neonacismus měl nyní nějakou podstatnou moc. Ne, že bych se ho bál, podobně, jak se ho dosud (pokud vím, odkaz nemám) nebála ani většina Čechů podle průzkumů. Nemyslím si ani to, že by v nejbližší době mohl neonacismus dosáhnout masivní voličské podpory, která by pravicový extrémismus vyzdvihnula do parlamentních lavic, aby se mohl ještě více zviditelnit. Zkrátka nevidím důvod strašit někoho třicátými léty a ozvěnou Hitlerova nástupu. Za podstatný důvod k tomu považuji i stále ještě trvající silnou podporu komunistické strany, která je s nacismem od druhé světové války podle mne nekompatibilní.

Na druhou stranu mne po pravdě vylekaly ohlasy dlouholetého experta na pravicový (ale i levicový) extrémismus Ondřeje Cakla, který si všiml, že při nedávných bitkách v Litvínově, kde se proti sobě postavili neonacisté a policie, někteří místní obyvatelé tleskali násilníkům a kritizovali policisty. To je špatná známka, protože je dost pravděpodobné, že tito lidé - i když to třeba na první pohled nemusí tak vypadat - ve skutečnosti nemají za zlé policistům, že dostatečně nechrání jejich pořádek, ale mají jim za zlé, že nemlátí Romy, jako to dělají nebo chtějí dělat skupiny ultrapravicové mládeže.

Nevím, jestli může mít pravdu zástupce Romů ve vládní radě Cyril Koky, že může dojít k masovým nepokojům. Možná je to tím, že slovo nepokoje asi vnímám trochu jinak než pan Koky. Na druhou stranu sdílím určitou obavu z toho, že může v dohledné době dojít k relativně masovým útokům na Romy či občany jiných menšin. Že do této situace zapadla na jedné straně žádost o zákaz Dělnické strany, která může vést i k její značné radikalizaci, a na druhé straně informace o tom, že vláda hodlá postupovat razantněji proti další problematické menšině, tj. Vietnamcům, to bohužel takovým obavám jen přispívá.

Když se vrátím k odkazům do historie, opakuji, že si nemyslím, že by hrozil návrat hitlerovských 30. let, mnohem spíš se mi zdá, že by mohlo dojít k ozvěnám činnosti amerického Ku Klux Klanu, který byl v mnoha případech také tiše, nahlas či dokonce aktivní účastí podporován členy "bílé většiny", a to i z řad lidí, kteří se jinak považovali za zastánce demokratického systému.

Žádné komentáře:

Okomentovat