Okinovo okýnko

Wikipedii píší lidé. Někdy bych možná chtěl napsat jenom lidé . Inu, tak to chodí. Proto jsou ve Wikipedii užitečné informace, ale také chyby, nepřesnosti nebo třeba neobjektivně zkreslené články. Někdo zkrátka nemá odhodlání a výdrž přinést informace úplné a někdo jiný má přímo záměr informaci zkreslit. Najít skutečný motiv vzniku neobjektivního článku obvykle není možné. Ale je možné najít příklady toho, jak podobné zkreslení vzniká. Třeba tak, že autor z dostupných zdrojů vybere zjevně jen tu část, která objekt vykresluje jedním, a nikoli opačným způsobem. Dnes jsem narazil na takový příklad. Článek Be-celem vznikl v květnu roku 2008 překladem tehdy existujícího článku na anglické Wikipedii. Nebyl to ale úplný překlad. Tady je pokus o analýzu (tak trochu obsahová analýza, ale neberte to vážně) toho, co zůstalo ztraceno v překladu . Počet vět v EN článku Počet vět v CS článku Podíl převzatých vět Výroky Be-celemu o sobě nebo neutrální obecné výroky o Be-celemu, které moh...

Na Wikipedii existuje dlouhodobá diskuse o tom, zda mají tzv. oborová kritéria významnosti opodstatnění. Obvykle jsem říkal, že ano, protože umožňují na základě odborného posouzení ''zdrojů'' odhadnout, o jaké skupině lidí nebo věcí zdroje běžně jsou, a tuto skupinu popsat, definovat a tím říct: Ano, pokud napíšete článek o člověku/věci, co patří do takto popsané skupiny, nejspíš bude významný, protože o něm téměř jistě ty zdroje budou. Jenže diskuse o oborových kritériích se obvykle vedou úplně jinak. Mluví se o tom, jestli dotyčné něco znamená ve společnosti, jestli je to důležitější než fotbalisti, jestli je to důležitější pro mne nebo pro Tebe. Ale tak se to vždycky akorát sveze k tomu, že se o tom pohádáme, a nic se nedohodne. Ta diskuse by se měla vždy vést úplně jinak: Argumentujte ne skutečným (nebo domnělým) významem těch či oněch lidí/věcí, ale tím, že snesete argumenty o tom, kde se o těch lidech/věcech běžně píše. Napište, že o horách existuje ta a ta kníž...

Na příkladu tohoto, hojně čteného článku spisovatele, pedagoga a hudebníka Tomáše Houšky, si ukažme některé nesmysly, které se často a snadno šíří po internetu. Překvapivě jsou tady položeny jako základ argumentace v nezvykle četném množství. Náboženství a pořádek . Je stejným problémem multikulturalistů jako umírněnějších Houšků a také naprostých xenofobů, že nejsou schopni oddělit svobodu náboženství a vládu zákona. Multikulturalisti nejsou účinně zabránit muslimům, aby nepáchali zločiny a neporušovali konkrétní zákony při svobodném vyznávání své víry, ale tuto svobodu jim chtějí zaručit. Také Houškové a xenofobové nejsou účinně schopni muslimům zabránit páchat zločiny a porušovat konkrétní zákony, a tak jejich svobodu popírají. Ani jedno není cesta k úspěchu. Pozoruhodnější je to tehdy, když jde ve druhé skupině zároveň o lidi, kteří si na vlastní svobodu potrpí a nikdy by nedovolili, aby někdo jiný, kdo jejich vlastní svobodu po svém zneužívá, způsobil, aby bylo sáhnut...

Šéf domácí rubriky Respektu Ondřej Kundra nám vysvětlil , proč je rozhodnutí trestním příkazem nad Janou Nagyovou špatné. A já si myslím, že mnohem horší je jeho zdůvodnění. Přivádí na svět otázku: Proč se tedy institut trestního příkazu zaváděl, když ho soudy nemají užívat? Ale, pardon, to jsem přece nepochopil, on se užívat může, ale nikoli tam, kde je třeba, aby to veřejnost mohla sledovat. Dá se to říct i jinak: Respekt pláče, že média se nemohla na celé kauze přiživit, a teď, jak píše s naivní upřímností v poslední větě, "o projednávání online naštěstí tentokrát nepřijdeme". Je zarážející, jak Ondřej Kundra bez okolků volá po tom, aby soudy dbaly na vliv médií a pozornost veřejnosti? Tedy vlastně - aby rozhodovaly ovlivněné masou lidu, populisticky ...? Anebo aby podlehly vlivu médií, tj. mediokracii ...? To žádný z těchto dvou výtek Kundrovi ani trochu nevadí? I případy, které Kundra jmenuje a které se projednávaly neveřejně, nebyly utajené. Každý rozsudek je k di...

Na mistrovství světa mnohé zaujalo, že evropské týmy neuspěly. Vždyť si to uvědomte, vypadly Španělsko, Portugalsko, Itálie, Anglie, Rusko... Jižní Amerika naopak přišla pouze o Ekvádor. A ano, Evropa v zápasech s jihoamerickými týmy získala jen 27 % bodů, takže Jihoameričané jsou hodně vysoko. Ale je to skutečně tak, že se Evropě nedaří nějak výrazně víc? Často se argumentuje, že ani ne, že je to ve skutečnosti typické pro šampionáty na jihoamerickém kontinentu. Jen se nějak zapomíná, že naposledy se mistrovství v Jižní Americe konalo - no, to už pomalu ani nikdo nepamatuje. Bylo to v roce 1978 v Argentině a ještě se tomu podobal trochu šampionát v Mexiku v roce 1986. Když se podíváme na čísla evropských týmů v letech 1986, 2010 a letos, všechno se zdánlivě potvrzuje. Je tu vidět podobnost s MS 1986 a propad proti MS 2010. Tohle je podíl bodů, které získaly evropské týmy v těchto letech proti soupeřům z jiných kontinentů (přepočteno na tříbodový systém): Rok vs. J. Amerika ...

Michal Hrabal* se prošel fotbalovým ligovým děním a okomentoval finále fotbalového poháru. Postěžoval si na vedení fotbalového svazu a další věci, jak odpovídá redakční linii Hattricku , a pak také zkritizoval, že se nehrálo prodloužení. Nevím, jestli se má finále českého poháru prodlužovat. Jsou zápasy, kdy je prodloužení k nepřežití, a jsou zápasy, kdy je škoda, že se neprodlužuje i za stavu 1:0. Že ale Plzeň neměla možnost prokázat svou lepší formu v prodloužení? Inu, tak to je. Čas na zápas je nějak určený, a dokud nebude fotbal následovat příklad hokeje a hrát do rozhodnutí, jednou nastane chvíle na konec zápasu. Hrabal se nechává ovlivnit tím, že Petrželova nešťastná ruka se stala v samotném závěru, a pak už nebyl na něco čas. Tím ale pomíjí těch předchozích 45 minut. Pravidla byla pro všechny stejná a daná předem, všichni věděli, že se hraje 90 minut, všichni Plzeňáci věděli, že pokud vedou 1:0, jsou lepší, ale nejsou schopní dát gól na 2:0, může vždycky dojít k nějaké Petrže...

Prosím, nepřehlédněte prosbu na konci tohoto blogu. Děkuji. Ano, podle všeho jsem se na  Wikizprávách  pohyboval na samé hraně zneužití práv správce. K situaci došlo tak, že jsem se stal terčem nových a nových nepravdivých tvrzení, kterými Lenka64 očerňovala mou mnoho měsíců vykonávanou práci na Wikizprávách . Když Lenka64 nebyla svá tvrzení schopná doložit, nijak neustoupila, naopak přidala ještě osobní útok, který už se netýkal mé práce na Wikizprávách, ba dokonce Wikizpráv vůbec, ale byl pouze jen urážlivým vyjádřením vůči mé osobě. Tak probíhá hodně diskusí s Lenkou64. Pokus tento osobní útok tzv. refaktorizovat (skrýt) Lenka64 opakovaně vracela, až výslovně porušila z Wikipedie známou zásadu tří revertů . Za to jsem ji (a pak i sebe, což skutečně může být za hranou zneužití správcovského nástroje, ale právě proto jsem to udělal, aby bylo jasné, že chci měřit stejně na obě strany) zablokoval. Za to vše (a za výroky pronesené ve vyhrocené diskusi) nyní ta ...