sobota 14. února 2009

Pochopení prezidenta republiky

Velmi oblíbenou řečnickou figurou současnosti je tvrdit, že řečník druhého chápe, a přitom okázale přehlížet skutečnou motivaci druhé strany a všímat si jen motivů postranních. V horším případě pak motivů smyšlených.

Když už mám někdy k takovému způsobu argumentace nutkání sám, snažím se aspoň bránit té okázalosti, když už si troufnu spekulovat o dalších možnostech...

Ne tak náš prezident Václav Klaus. Když odpovídal na dopis šéfredaktorů k novele trestního řádu, napsal například:

"Tomu (vašemu) zájmu rozumím. Chápu, že někteří novináři si zvyšují svůj profesionální statut a popularitu právě ilegálním zveřejňování informací, které mají potenci (a již se tak mnohokrát stalo) nenapravitelně poškodit pověst, čest a společenské uplatnění nevinných občanů. Chápu rovněž, že v dnešním pojetí mediálního byznysu je z hlediska vydavatelů hlavním kritériem úspěšnosti zvyšování sledovanosti či čtenosti, od něhož se přímo odvíjí jejich podnikatelský úspěch (což paradoxně platí i pro tzv. veřejnoprávní média). To jsou jistě regulérní zájmy."

Vím, že mnoho politiků i dalších veřejných osobností má špatné zkušenosti s médii. Nepovažuji ale za vhodné, že prezident České republiky zcela pomíjí zájem médií zveřejňovat informace nikoli primárně kvůli vlastní popularitě nebo kvůli zvýšení sledovanosti, ale kvůli tomu, aby prostě informovali veřejnost. České přísloví říká: "Podle sebe soudím tebe." Přikládám přesto tuto formulaci pouze Klausovu řečnickému fau... (ehm) obratu, nikoli tomu, že on sám jedná jako politik (ve své profesi stejně jako novinář ve své profesi) řízen pouze cílem zisku popularity a volitelnosti.

Nehodnotím právo na zveřejňování tajných odposlechů, je to složitá otázka a znám případy, kdy bych sám v pozici šéfredaktora odposlech nezveřejnil, a právě naopak, kdy mi přišlo zveřejnění zcela v pořádku - a ani nemám přesně přehled, zda byly tajné či oprávněně zveřejněné.

Hodnotím to, že se prezident uchýlil k tomu, že vykreslil média v této diskusi jako škůdce, vůči jejichž činnosti je třeba chránit "toho slabšího", tj. jednoho konkrétního člověka. Ano, nikoli jako pozitivního činitele s některými špatnými dopady, ale jako škůdce, dokonce bez jakýchkoli dobrých vlivů.

Vykreslit pouze špatné stránky jedné z důležitých sfér demokratické společnosti bylo v minulosti mnohokrát dobrým základem pro celkové okleštění jejích práv. Nemyslím, že by to měl prezident Klaus na mysli, i když není vyloučené, že by ho to zas tak moc nemrzelo. Jen doufám, že brzy nedostane jiný zákon, podstatně více omezující svobodu médií, protože s vhodnou vysvětlující zprávou by mohl i takový zákon být označen jako chránící práva jednotlivců. A i když takový zákon nepřijde, prezident, který se rád označuje za demokrata, by neměl k podobně zdůvodňovaným útokům sám stavět základní kameny.

Jisté totiž je, že média nikomu slabému nikdy neublíží, když nebudou smět - napsat o nikom nic...

Žádné komentáře:

Okomentovat