Kúdela, detektivky a presumpce neviny
DŮLEŽITÉ: Autor není právník, o právo se pouze zajímá.
 |
| Míč a paragrafy. Podle obrázku Puma football ball Wikimedia Commons, CC-BY-SA 4.0 |
A přesto trest padl a byl potvrzen i odvolací komisí. Jak je to možné? Kde je presumpce neviny?
Skandál!
Opravdu skandál...?
Připomeňme si, co je to presumpce neviny. Mluví se o ní ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, v Listině základních práv a svobod – a pravděpodobně i v její švýcarské obdobě, která je závazná pro federaci UEFA a Mezinárodní sportovní arbitráž.
Jedna ze zmínek za všechny (Všeobecná deklarace):
Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud není zákonným postupem prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly zajištěny veškeré možnosti obhajoby.
Tady je ale ta potíž. Pro rozhodování ve sportu není závazné trestní právo. Sportovní právo spadá spíš do oblasti práva občanského, kde i v českém prostředí presumpce neviny – teď vás to možná překvapí – neplatí. Pro rozhodnutí ve sporu dvou sousedů, dlužníka a věřitele, obchodních partnerů apod. soud nerozhoduje na základě dokonale prokázané viny – termín vina tam navíc ani často nemá smysl (například když se dvě osoby soudí o to, komu patří sporný kousek pozemku apod. – vinu v takovém případě často může mít třeba úřad, který vůbec stranou řízení není).
Proto je argument presumpcí neviny zavádějící. Příliš vychází z laické představy, kterou tak moc formují populární – zejména angloamerické – detektivky. Tam musejí být pachatelé vždy usvědčeni, a pokud to tak není, jsou osvobozeni.
Jak to je přesně ve sportovním právu, to je těžká otázka, která by vyžadovala mnohem podrobnější znalost předpisů. Další úvahy jsou tedy vedené akademicky, na základě povšechné znalosti, nikoli skutečného studia. Nevylučuji tedy, že v platných relevantních předpisech (předpisy UEFA, švýcarské zákony) je něco, podle čeho se v následných závěrech zásadně mýlím.
Spravedlnost a presumpce neviny
Zrovna v případech, jako je tento, jde i ve sportovním právu skutečně o vinu a nevinu a o následující trest nebo osvobození. Ale to samo o sobě neznamená, že je presumpce neviny nutná – a dokonce nemusí být ani vhodná.
I ty zmiňované detektivky nám totiž mnohdy ukazují, že lidově vnímaná spravedlnost někdy presumpcí neviny trpí. Někdy se detektivům nepodaří zločin prokázat, přestože je nepochybné, že se stal a že pachatele známe. Proto je na místě otázka, zda je spravedlivější na presumpci neviny trvat (a ve smutných případech mylně osvobodit ty, jejichž provinění je více či méně pravděpodobné, ale neprokázané), anebo netrvat (a ve smutných případech odsoudit ty, jejich provinění se zdá být pravděpodobné, ale tato pravděpodobnost je vyhodnocena mylně).
Na druhou stranu argumentem pro přiměřenou aplikaci presumpce neviny i v takovém případě je to, že trest ve sportovním právu může mít také zásadní dopad na život sportovce a jeho rodiny a i sportovní „justiční omyl“ může způsobit nejen subjektivní nespravedlnost, ale reálnou újmu.
Ale i pro rozhodování bez presumpce neviny existují zásady, aby se „justiční omyly“ neděly. V první řadě nejde o svévoli (natož zlovůli). Arbitr nesmí rozhodovat, jak ho napadne, nebo jak ho například někdo nutí. Musí se posuzovat svědectví, podklady i důkazy. Nakonec svůj verdikt soudci neřeknou podle toho, že o něm neexistuje pochybnost, ale podle toho, jestli o něm ta pochybnost je menší než u jiných možných verzí. Tak to platí v občanském právu – a většinou i v právu sportovním.
A to už ani nemluvím o tom, že v některých případech mají soudci a arbitři dokonce nařízeno posuzovat i dopad svého rozhodnutí – typické je to pro rodinné právo, kde soud může mít pocit, že nejpravděpodobnější verze, jak v souladu s argumenty „správně“ rozhodnout, je jedna, ale že pro dítě je prospěšnější jiná...
Presumpce neviny, sport, policie a veřejná diskuse
Teď to ještě to zkomplikujeme. UEFA už rozhodla, možná to ještě bude prověřovat mezinárodní sportovní arbitráž a možná třeba i švýcarský soud. Ale kromě toho začalo trestní řízení ve Skotsku.
Tamní policie je ale v jiné pozici než UEFA. Ta se musí presumpcí neviny řídit. Může se tedy reálně stát, že policie (nebo později trestní soud) Kúdelu osvobodí. Bude to znamenat, že UEFA se dopustila chyby?
Nemusí! UEFA zkrátka rozhoduje jinak než policie. Ta mimochodem nemusí zastávat jen zásadu presumpce neviny, ale musí třeba posoudit také závažnost šetřeného jednání a to, jak moc bylo v rozporu s jasně určeným paragrafem (posuzuje tzv. skutkovou podstatu). Může se stát, že policista si bude jistý, že se věc stala, že ji má podloženou důkazy, že byla špatná – ale že na ni „nemá paragraf“, a tak ji odloží. „Paragrafy“, které má a kterými se řídí UEFA, jsou zásadně odlišné od trestních zákoníků.
A ještě nekončíme. Teď si totiž sami řekněte, co s tím uděláte vy, až se budete o Kúdelovi bavit se známými, příbuznými, v hospodě, ve škole nebo v práci. Nic vás neváže, můžete se rozhodnout svobodně, na základě vlastního přesvědčení a vlastních zásad.
Můžete zastávat presumpci neviny, anebo ji zastávat nemusíte. Dokonce můžete zastávat i presumpci viny. Víme dobře, že tento termín bývá často používán v oblasti politiky a politické publicistiky. Ani presumpce viny není absolutně špatná, i ona má řadu dobrých argumentů pro – a řadu proti.
Takže si to nakonec musíte říct sami: Budete bránit Kúdelu, protože existují pochybnosti o tom, že to udělal? Nebo ho budete odsuzovat, protože je možné, že se dopustil rasismu (což se nemá)? Anebo se nenecháte svázat presumpcemi a rozhodnete se podle toho, co je pravděpodobnější? Anebo se nerozhodnete a budete zvažovat více možností se všemi jejich dopady?
Nic z toho není pro normální veřejnou diskusi špatně, protože pro nic z toho neexistuje argument, který by to zakazoval, nebo přikazoval. Jen by bylo dobře, abyste stejnou míru presumpce viny a neviny aplikovali na všechny obdobné případy. Aby se nestalo, že u slávistů budete požadovat, aby svou vinu prokázali sami, zatímco sparťané budou nevinní, dokud jim vinu neprokážou jejich žalobci (anebo naopak). A mimochodem, stejnou rovnost byste v argumentaci měli dodržovat i vůči politikům a jejich odpůrcům, vůči mužům a ženám, vůči chudým a bohatým, vůči lidem různé národnosti atd.
Shrnutí
Tento článek není o tom, jestli byl Kúdela vinen. Není ani o tom, jestli UEFA rozhodla správně. A přiznám, že nevím, jestli v řádech UEFA je vyžadováno v takových řízeních dodržení presumpce neviny.
Je o tom, že UEFA mohla rozhodnout správně i v případě, že tato vina nebyla zcela prokázána a že o Kúdelově vině přetrvaly pochybnosti. Mohlo stačit, aby pochybnosti o vině byly menší než pochybnosti o jeho nevině.
Komentáře
Okomentovat