„MHD zdarma“ víc do hloubky

ČSSD kandiduje do zastupitelstva hlavního města s návrhem, aby byla městská doprava zdarma. Návrh bývá odmítán jako populistický, protože nic zdarma samozřejmě není – v tom ale nemůže být základ skutečné polemiky s takovým návrhem. ČSSD si je pochopitelně vědoma, že nejde o MHD bez nákladů. Je to pouze komunikační a v podstatě každému, kdo chce, srozumitelná zkratka (místo přesnějšího, ale složitého „zrušíme jízdné v MHD pro obyvatele Prahy“). Upozorňuji, že komu stačí prvoplánová kritika, že nic není zdarma, vlastně už nemusí dál číst. Tady chci jít víc do hloubky.

Vedle takové kritiky stojí jiná, relevantnější, že to bude znamenat výpadek z příjmů dopravního podniku, který se musí někde nahradit. Podrobnosti dokazují, že nejde jen o prvoplánový návrh, ale promyšlenou strategii, která ale – podobně jako spousta jiných záměrů – nemusí vyjít. Jak to tedy ČSSD myslí?

Kolik to má stát?

Náklady na provoz MHD v Praze jsou něco pod 16 miliard korun, z toho z jízdného je jen zhruba čtyři miliardy, zhruba 13,5 miliardy přichází z dotací z pražského rozpočtu (dvě miliardy byly loni zisk).

Návrh ČSSD je takový, že MHD má být zdarma jen pro obyvatele Prahy (tj. pro ty lidi, kteří z daní symbolicky přispívají na těch 12 miliard). Podle starších statistik je v Praze zhruba 20–25 % dojíždějících za prací, obdobné číslo může být u dojíždějících za studiem. Měly by to být přitom statistky skutečně dojíždějících, tj. nikoli těch, kdo v Praze fakticky bydlí, ale nemají tu nahlášený trvalý pobyt (vizte níže v druhé části).

Lze očekávat, že to představuje i 20–25 % z vybraného jízdného – kdyby to bylo méně, jistě nás na těch 25 % dostane to, že jízdné v MHD platí i turisté, kteři tu také tráví desítky miliony dnů a utrácejí za jízdné stovky milionů korun. Z jízdného by tak mělo dál do dopravního podniku směřovat kolem jedné miliardy korun, výpadek by tedy mohl odhadem činit zhruba tři miliardy korun.

Kde na to vzít?

I na otázku, která je podstatou samotné kritiky, má ČSSD odpověď připravenou. Zjednodušeně řečeno: Z rozpočtu Prahy, což asi každý čekal. Ani rozpočet ale není bezedný, takže bez nárůstu příjmů by to znamenalo odebrat tyto tři miliardy z jiných kapitol.

Návrh ČSSD ale má onu strategickou rovinu. Předpokládá, že systém by přispěl k tomu, aby si v Praze přihlásili pobyt ti, kteří tu fakticky bydlí, ale z různých důvodů zůstávají přihlášeni jinde (to byl mimochodem dlouho i můj případ).

Než prohlásíte, že je to v takovém rozsahu nereálné, pojďme si znovu říct některá čísla.

Počet lidí, kteří v Praze bydlí, aniž by tu měli trvalý pobyt, není znám. Odhaduje se ale, že to může být až jedna třetina nájemníků. V Praze přitom je asi 600 tisíc nájemních bytů. Tak se dostaneme někam k 300–400 tisíc lidí. Tito lidé odvádějí daně mj. na provoz své obce, ale stát je převádí tam, kde fakticky nebydlí.

Podle Ministerstva financí je příjem na jednoho obyvatele Prahy ze státního rozpočtu (tzv. sdílené daně) je cca 43 tisíc korun ročně. Z toho Praha převádí na městské části 3000 až 5500 korun. Pro samotný rozpočet magistrátu představují nepřihlášení odhadem potenciál až 12–15,5 miliardy. 

Není samozřejmě možné odhadovat, že by se povedlo přesvědčit k přihlášení všechny obyvatele bez pobytu (důvody pro nepřihlášení jsou různé, ekonomická stránka je zdaleka nemusí vyvážit). Pro plnou návratnost zmíněných tří miliard by mělo stačit přesvědčit každého pátého až šestého takového člověka. Zvažte sami, jestli je to reálné. Kandidát ČSSD na primátora Jakub Landovský je optimista – věří, že se takto může přihlásit sto tisíc obyvatel, a tak by se celá operace stala dokonce „ziskovou“.

Kdyby to reálné nebylo, je třeba zvážit další věc. Některé související efekty mohou být natolik pozitivní, že se na ně vyplatí vydávat veřejné finance. K tomu je třeba připomenout výše zmíněné, že už nyní Praha na veřejnou dopravu dává ze svého rozpočtu přes 13 miliard ročně.

O takových efektech, které také stojí za zvážení – a nejde jen o ryze pozitivní efekty – je třetí část mého textu.

K čemu dalšímu by to vedlo?

Navzdory tomu, že už je popis myšlenky celého návrhu už docela dlouhý, ani zdaleka ten návrh nemá jen tyto, řekl bych ryze matematické, důsledky. Může mít mnoho dalších dopadů. Tady jsou jen některé z nich:

Odhaduje se, že MHD zdarma (neboli zrušení jízdného pro obyvatele Prahy) může zvýšit využití MHD a může snížit provoz v ulicích. Velkoměsta nejsou schopna realizovat přepravu všech svých obyvatel pouze prostředky individuální dopravy, veřejná hromadná doprava je nezbytná a její využívání v nejvyšší možné míře je pro život města ideální.

Ani samo využití MHD ale není ryze bezproblémové. Sníží sice znečištění a zlepší i na ulicích situaci těch, kteří se bez individuální dopravy neobejdou (včetně např. složek záchranného systému), na druhou stranu povede k nutnosti zvyšovat kapacity MHD, tj. i zvyšovat investiční i provozní náklady.

ČSSD připomíná i sociální aspekt. Jistě, že při pohledu na příjmy, které jsou v Praze nad úrovní dalších regionů, se zdá, že není třeba řešit výdaj 3650 Kč za roční kupon. U jedné rodiny to ale už může činit částku skoro 10 tisíc za rok (dva rodiče, dvě děti 6–15 let), což už u některých domácností znamená podstatnou zátěž. ČSSD zmiňuje i dopad vymáhání pokut za černou jízdu.

Negativní dopad by mohly pocítit jiné obce. Pokud by strategie zafungovala, snížila by jejich počet obyvatel a to by se se podepsalo na jejich finanční situaci. Otázku, co je spravedlivější – jestli to, že ti lidé nepřinášejí příjem v Praze nyní, nebo to, že by ho přestali přinášet "doma" potom, nechám na každém.

Zatímco já si myslím, že převažují pozitivní argumenty pro zrušení jízdného, někdo jiný si může myslet opak – to už je věc rozhodnutí každého, které pak může ovlivnit třeba i jeho hlasování v komunálních volbách. Jak jsem se ale pokusil doložit, není to jen jednoduché rozhodnutí líbí vs. nelíbí, geniální vs. nesmysl, zdarma vs. za peníze. Třeba vám takto pomůžu, abyste se mohli zamyslet víc do hloubky.