Okinovo okýnko

Pozor: Tento článek vychází zčásti z chybného předpokladu. Ačkoli platí, že pro úspěšnost trasování je vysoký počet hlášených kontaktů klíčový, závěr, že pokud je počet hlášených kontaktů nižší než reprodukční číslo, je zavádějící. Trocha teorie na úvod Ilustrační obrázek Volná licence Pixabay Reprodukční číslo je zjednodušeně řečeno počet lidí, které zdroj nákazy infikuje tak, že z nich potenciálně udělá další zdroj nákazy. Všimněte si, že se záměrně vyhýbám slovu nemocný, onemocní apod. Proč jsou u infekčních chorob důležité zdroje nákazy, a ne nutně nemocní, je celkem logické – komu to jasné není, ať si připomene český film Pozor, vizita! Trasování slouží k tomu, aby se odhalili lidé, které zdroj nákazy infikoval, a aby se zabránilo tomu, aby se i tito lidé stali dalšími zdroji nákazy. Při trasování by měl zdroj nákazy označit lidi, kteří se reálně mohli infikovat dostatečnou dávkou viru/bakterie, která nákazu způsobuje. Trasování vždy trpí určitou chybovostí – část infikovaných se ...

Podrobněji k [jednomu] z dnešních covidových soudů. Městský soud v Praze rozsudkem zrušil (s platností odloženou k 10. březnu) opatření o povinném testování zaměstnanců zařízení zdravotních a sociálních služeb. Nepozorný či pohodlný čtenář možná získal pocit, že rozhodnutí prostě bylo tak mizerné, že muselo být zrušeno. Rozsudek ale naznačuje něco jiného. Nepozornému a pohodlnému čtenáři krátké shrnutí : Soud dle mého v rozsudku rozhodl, že opatření je obecně v pořádku, a to včetně zdůvodnění. V něm ale chybějí pasáže ke dvěma konkrétním parametrům. A teď pro ty, kterým nevadí trochu delší text. V první řadě – kdo chce přímo ke zdroji, tady je rozsudek . Má 12 stránek, není tak moc dlouhý. Návrh na zrušení byl zdůvodněn celou řadou argumentů. Tady je jejich stručné shrnutí i s výrokem soudu: ministerstvo rozhodlo v době nouzového stavu, kdy měla rozhodovat vláda – zamítnuto opatření má příliš širokou platnost, ke které není ministerstvo legitimováno – zamítnuto podobné opatřen...

Po vzpomínce na Otakara Černého ještě o něco kratší na profesora Jana Sokola . Jan Sokol na Wikikonferenci v roce 2011. Foto: Aktron, CC-BY-SA Potkal jsem ho několikrát díky své nedávné - nebo už dávnější - minulosti wikipedisty. On sám byl naším nejslavnějším kolegou vůbec, šťastný příklad vysokoškolského pedagoga, který vnímal krásu, užitečnost - i rizika Wikipedie. Byl nepochybně velmi sečtělý, ale nejen to. Byl moudrý. A pozor, je rozdíl mezi tím být moudrý a být chytrý. Chytrých lidí je spousta, ale moudrých mezi nimi menšina. A i někteří lidé, kteří jsou tupí jako vantrok, mohou být moudří, i když to je ještě neobvyklejší. Profesor Sokol asi byl i chytrý, ale nikdy jsem to úplně neřešil. S moudrostí se obvykle pojí i pokora. Není to však pokora vědění. Kde věděl a rozuměl, stál si za svým a uměl o tom argumentovat. Kdo je moudrý, nemusí být pokorný v tom, že je moudrý. Je pokorný v tom, že ho samotná moudrost nedělá lepším než ostatní. I když nakonec vlastně dělává, ale to už m...

Je to nechtěné privilegium mít službu v den, kdy je třeba postavit se k odchodu významné osobnosti. Dalo by se to popsat jako čestná povinnost nebo ještě nějak jinak. Přibývá těch případů. Jen pokud jde o kolegy a předchůdce z Č(S)T, vzpomenu si na nekrology, které jsem psal za Lukáše Přibyla, za Miodraga Merthu, za Ladislava Pecháčka a další - k tomu sportovci... z nekrologu v BBV (odkaz na Facebook ČT sport) Je to i taková zvláštní úleva, člověk dostane možnost vyrovnat se s tím nejdřív trochu jinak, dát aspoň část svého vyznání k oné osobnosti na vědomí velkému publiku. Takže už část víte, dnes skutečně v nebývalém rozsahu 2,5 minuty. A mezitím, v tom všem ruchu práce, se i trochu obrnit, než to na člověka večer, spolu s celodenní únavou dopadne. Jako u jiných zesnulých se obraz Otakara Černého trochu idealizuje. Je to tak dobře. Naši předci měli s tím svým "o mrtvých jen dobře" pravdu. Na "objektivní pohled" je teď dost času, ať si historikové počkají. Teď už s...

ilustrační obrázek Na covid, nebo s covidem? Ne, že by to bylo to nejdůležitější, oč tu běží, ale přece jen je to jedno z témat v diskusích. Statistiky uváděných úmrtí jsou s covidem, což část populace považuje za důkaz, že jsou přehnané.  Že jsou zařazené případy, kde covid nebyl jedinou a ani nejdůležitější příčinou úmrtí, je celkem zřejmé. Ponechme stranou otázku, zda se vůbec sluší vést diskusi, jak moc je správné banalizovat ta úmrtí, která mají jiné příčiny a covid k nim jen větší či menší měrou spolupůsobil - řekněme, že to je otázka morální a morálka by měla být nadstavbou nad pouhým pokusem o analýzu dat, který je cílem tohoto mého příspěvku.  Analýza  Hypotézou, kterou se pokusím vyvrátit (tak se ve vědeckém či statistickém diskursu běžně postupuje, tak ji zvolím i pro tento ne tak vědecký příspěvek), je, že všechna úmrtí či jejich velká většina je "s covidem", tedy že jde o lidi, kteří by zemřeli tak jako tak a covid na tom nemá podíl.  Přesná data počtu ú...

Foto: dave souza, Wikimedia Commons , CC-BY-SA 4.0 Většina odborníků se jasně shoduje: Rychlý nárůst případů se v Česku na jaře podařilo zastavit díky lockdownu, který stál stovky miliard (celých 500 miliard schváleného schodku není – navzdory tvrzení řady lidí – jen na následky lockdownu, ale i na tenhle podzim atd.). Podařilo se to také díky tomu, že lidé tehdy vzali problém za svůj a ve velkém se solidárně zapojili, pasivně – dodržováním opatření, i aktivně – šitím roušek, dobrovolnickou pomocí a podobně. Jsou odborníci, kteří tvrdí, že tím Česko krizi jen odložilo, a současný vývoj jim do značné míry dává za pravdu. Vývoj v některých jiných zemích, které si jarem prošly, ale naznačuje, že ani ony nebyly před podzimním návratem krize ochráněny. Zastavení jarního nárůstu nicméně umožnilo relativně klidné zásobení, připravení kapacit a systému. Bylo to drahé, ale některé země by i za to rády zaplatily ty peníze – místo životů, tím spíš, že ty peníze je to často stálo taky. Systém ale ...

Na diskusi ke covidu mne zaráží jedna věc. Tedy víc, ale pro dnešek tahle jedna: Zákaz vjezdu aut nad 3,5 tuny. Takže 3,49 smí a 3,51 už ne?  A próóóóč? Úřady nastaví nějaké opatření s určitými parametry. Kritika se na ně snese ze všech stran, přičemž její část vychází z toho, že ty parametry ve svých krajních mezích nedávají smysl. Kupříkladu: Proč nějaké opatření platí až od data X (nebo od hodiny Y)? – To před tím virus nehrozí a potom ano? Proč nějaké opatření platí jen na tomhle místě, a na tomhle už ne? – To se ten virus na hranici mezi těmi místy zastaví? Proč nějaké opatření platí jen v tomhle typu zařízení/podniku/organizace..., a v tomhle už ne? – Copak má virus oči, aby viděl, že už je tam, kde být nemá? Je třeba uvědomit si toto: Když někdo nastavuje nějaká omezení, má v zásadě jen čtyři možnosti, jak to udělat. A nemusí to být jen úřad kvůli koronaviru, ale třeba zákonodárce, tvůrce školních řádů, sportovních pravidel, ale třeba i rodiče vůči svým dětem. Zakázat všechn...