Užitečnost, odbornost, Wikiverzita : 1. díl : Vzdělávání

Už je to skoro rok, co jsem dostal jako redaktor bulletinu Wikimedium k publikování materiál o tom, že na Wikiverzitě začali uklízet, aby se zvýšila její úroveň. Právě kvalita materiálů na Wikiverzitě je často terčem kritiky od přispěvatelů z jiných projektů Wikimedia, a to jak v případě anglické Wikiverzity, tak i české.

Od té doby, co jsem ten materiál do Wikimedia převzal a bulletin ho tedy zveřejnil, jsem opět mírně zvýšil svůj zájem o Wikiverzitu, abych viděl, jak ten úklid dopadá. Velký pokrok tam nevidím. Navíc jsem ale začal při různých příležitostech uvažovat o tom, co by Wikiverzita měla zohlednit, aby dosáhla svého cíle, kterým je

vzdělávání obecně pro všechny věkové kategorie (...a...) vlastní výzkum.

Osobně se domnívám, že provést úklid na Wikiverzitě je žádoucí. Tento úklid ale musí být proveden s uvědoměním si určitých zásad, které každý zájemce o vzdělávání očekává.

Neděláme to pro sebe

I když Wikiverzita nabízí i možnost samostudia, sebevzdělávání a vlastního výzkumu pro vlastní účely, je z hlediska celkové představy rodiny projektů Wikimedia vyloučeno, aby sloužila ryze pro soukromé potřeby tvůrců. Měřítkem, co už je příliš individualistické a příliš soukromé, je právě to, jestli to další návštěvník může využít. Wikiverzita není webhosting. Jakýkoli materiál, který je tam uveřejněn, musí mít obsah i formu takovou, aby byl potenciálně užitečný pro jiného. Jako projekt, kde si budou lebedit jen jeho tvůrci (nebo dokonce každý tvůrce sám nad svým balíčkem materiálů) by sice možná mohla plnit svou definici cíle Wikiverzity, ale nikoli představu, jakou o svých projektech má nadace Wikimedia.

Další zásadou, s tou první velmi úzce související, je nepochybně odbornost. Protože si odpovězte sami: Kam se půjdete v reálném světě, stejně jako na internetu vzdělávat? Zcela jistě tam, kde věci rozumějí, ať už jde o vystudované odborníky, o prakticky zdatnou zájmovou komunitu nebo aspoň přinejmenším o lidi, kteří si k věci prokazatelně něco přečetli a jsou to schopni srozumitelně předat dál.

Kdo to umí, ten to dělá; kdo to neumí...

Asi znáte tento slogan, který tvrdí, že kdo něco neumí, ten to dělá. Ne, nechci tím vůbec paušalizovat a urážet pedagogy a každého, kdo chce někoho něco naučit. Cituji toto rčení proto, že stejně jako mnohá jiná i ono spíš vypovídá o těch, kdo ho říkají, než o těch, o kom mluví. Především ukazuje, že každý je velmi citlivý na to, pokud se ho snaží učit někdo, kdo sám věci nerozumí, kdo není odborník.

Na druhou stranu, tady se nepohybujeme na půdě vysoké školy, ba ani profesionálního vzdělávání. Jsme ve wiki-vesmíru, který je založený na dobrovolnosti, a ta se zdá být často téměř protikladem odbornosti. Ne, že by se vylučovaly, ale zkrátka to tak je, že obvykle ten, kdo něco umí, si za to nechá zaplatit a nerozdává to ostatním dobrovolně. I když ano, víme už o mnoha a mnoha případech, kdy to chce předat ostatním zdarma a dobrovolně.

Přesto – a právě proto – je nezbytné, aby Wikiverzita stavěla na odborných základech. Kdybych se já pokusil napsat kurs vyšívání, tak by to špatně dopadlo. Neovládám ani základy vyšívání, nemám ani žádné pedagogické vzdělání, dovednosti či praxi.

Dokonce i Wikipedie nebo další projekty jsou na tom v tomto směru lépe, jelikož jejich cílem je přinést nějaký druh informací, ale nikoli učit, vzdělávat. To už je tak náročná činnost, že se bez odbornosti neobejde; zejména pak tehdy, když má i ambice pouštět se do tak závažných sfér vzdělávání (nebo sebevzdělávání, o kterém bude řeč příště), jako je oblast zdraví a nemocí. V této oblasti nutnost odbornosti ani není možné dostatečně zdůraznit!

Odborný základ pro vzdělávání

Může tedy vůbec Wikiverzita vzdělávat druhé? Ale jistě. Jenže je třeba přistupovat s pokorou k tomuto olbřímímu úkolu a už předem uvažovat i o tom, aby tento úkol Wikiverzita a její konkrétní uživatelé, kteří se do něj pustí, byli schopni zvládnout. Není ostuda vzdát svůj příliš těžký úkol, ostuda je jen to nechávat uživatelům výsledky takového nezvládnutého snažení.

Jak jsem řekl, odbornost je nezbytná. Kdo chce vzdělávat ostatní, nemusí být formálně vzdělaný, ale musí být ve svém oboru odborník. Není tu třeba (a vzhledem k umožněné anonymitě a pseudonymitě projektu ani možné) tuto odbornost vyžadovat u každého, přesto je nezbytné na ní v obecné rovině trvat, a to s tím větším důrazem na vyšší stupeň odbornosti, čím složitější a náročnější je téma, které se vzdělávanému předává. Doložení odbornosti je možné různými způsoby, které jsem, přiznám se, ještě tak nepromýšlel. Mohly by vést od prostého prohlášení autora o získané kvalifikaci (byť by šlo třeba jen o uvedení seznamu prostudované literatury) u nejjednodušších a lehčích témat, přes doložení zdrojů a zamezení či omezení vlastního výzkumu u středních témat až po oficiální doložení formální kvalifikace (ověření autentičnosti prostřednictvím systému OTRS) autorů u témat nejnáročnějších.

A co s odborností pedagogickou?

Šablony vzdělávání neexistují

To je názor, který jsem často slyšel, mj. také jako důvod, proč se na Wikiverzitě dá těžko uklízet. Něco na tom jistě bude, ale jako absolutní pravda to podle mne neobstojí. Je nepochybné, že i pro oblast metodiky vzdělávání po internetu (e-learning) existují odborníci, kteří se jí zabývají dlouhá léta a možná už i desetiletí. Je nesmysl, aby Wikiverzita vynalézala trakař. Žádný další projekt Wikimedia se nerozhodl, že bude za chodu vymýšlet, co svým uživatelům přinese, všechny vycházely z dostupných vzorů: encyklopedií, jazykových slovníků, novin nebo čerstvě, v případě Wikicest, z cestovních průvodců. Některé z nich své vzory překonaly, ale nikdo nezačal na úplně zelené louce. Ani žádný učitel si nebude vymýšlet, jak bude vyučovat své žáky, i on bude vycházet ze svých vzorů, byť je třeba upraví k obrazu svému. A tak by i Wikiverzita měla respektovat tuto zákonitost, jinak se zbytečně zarazí už na startu. A dokonce se mi zdá, že se tam asi mj. z tohoto důvodu zarazila, když se zpočátku definovala kruhem jako projekt, který se za chodu sám vzdělává, jak má vzdělávat.

Jenže je nemožné očekávat, že si každý wikiverzitán udělá pedagogické minimum a nastuduje několik prací o e-learningu. Wikiverzita bude ráda, když najde autory s přiměřenou oborovou odborností, natož aby k tomu ještě měli i tuto přednost. Z toho plyne, že bez vytvoření kvalitních a odborně zpracovaných nápověd, předpřipravených šablon nebo aspoň příkladů a vzorů, jak mají dobré kurzy anebo návody vypadat, se Wikiverzita nejspíš může jen těžko obejít. 

V této souvislosti dokonce připouštím, že se do mých úvah vkrádají i myšlenky, že by tvorba podobných nápověd, šablon, příkladů a vzorů mohla být součástí nějakého grantu či spolupráce Wikimedia Česká republika, kupř. ve spojení s projektem Studenti píší Wikipedii.

Školy na Wikiverzitě

To mne přivádí k tomu, že zvláštním typem vzdělávaní na Wikiverzitě mohou být i oficiální univerzitní či středoškolské kursy, které prostor Wikiverzity využijí jako místo tvorby a sdílení svých výsledků. Kvalitní Wikiverzita jim může poskytnout výkonnou internetovou platformu s některými robustními nástroji, ony pro změnu Wikiverzitě mohou zvýšit její prestiž. Wikiverzitě by prospělo, kdyby se na ní takové kurzy udržely delší dobu, na druhou stranu by měla spíš – i když spíš až po čase než hned – požadovat, aby jejich vedoucí pedagogové doplnili přirozeně vznikající výstupy i takovým doprovodným servisem, který by umožnil využití těchto kursů i pro návštěvníky Wikiverzity, přestože by jinak třeba skutečné přednášky navštěvovat nemohli.

Domnívám se ale, že dokud Wikiverzita neprovede skutečně přísný úklid a nenaplní výše uvedené zásady, bude pro každou instituci integrace obtížně přijatelná.

Závěrem prvního dílu

Vzdělávání jsem si jako obsah prvního dílu vybral záměrně. Nikoli proto, že je to úkol nejlehčí, ale právě naopak. Myslím, že vzdělávání druhých je, právě kvůli výše popsané nutné dvojí odbornosti, náročnější než tvorba Wikipedie.

Ke zveřejňování vzdělávacího obsahu tohoto typu tedy vede na Wikiverzitě nejdelší cesta. První na řadě, protože poněkud jednodušší, jsou další způsoby naplňování cílů Wikiverzity – sebevzdělávání a výzkum. Zvolil jsem si vzdělávání jako první díl proto, že jsem ve skutečnosti chtěl možná od tohoto cíle prozatím tak trochu i odradit. Aby se před tím, než se Wikiverzita pustí do ambiciózního cíle vzdělávat ostatní, vzdělala sama, utřídila si svůj materiál i své cíle, připravila podklady a téměř jistě našla i odborné posily, které by jí s tím pomohly.

---

Další chystané díly:

2. díl : Sebevzdělávání

3. díl : Výzkum

4. díl : Přednášky, referáty, eseje a úvahy

5. díl : Vylučují se inkluzionismus se zásadou Méně je více?