Okinovo okýnko

Tak jsem si prošel výzkumy a odhaduju, že to dnes a zítra dopadne takhle: ČSSD 27,7 % ODS 19,3 % TOP 09 12,7 % KSČM 12,2 % Věci veřejné 10,9 % KDU-ČSL 4,2 % Strana zelených 3,8 % Důležitější bude přepočet na mandáty a ten mi vychází takto: ČSSD 72 (proti volbám 2006 -2 křesla) ODS 47 (-34 křesel) TOP 09 30 (+30 křesel) KSČM 29 (+3 křesla) Věci veřejné 22 (+22 křesel) Odhaduju, že ČSSD vyhraje ve všech krajích s výjimkou Prahy, kde vyhraje ODS.

...ten, kdo si na něco stěžuje, příliš často nemá chuť podřídit se nestrannému rozhodnutí. Všiml jsem si toho dobře u některých specialistů na věčné soudní spory - a bohužel jsem to zažil velmi dobře také v arbitrážním výboru na Wikipedii, kde téměř každý výrok, který nebyl v plném souladu s názorem některé ze stran, býval důvodem k označení z podjatosti a podobným vylomeninám. (k článku na iDNESu Evropský soud už si toho všiml: Co Čech, to stěžovatel )

Jsou to dva, nebo už tři dny, co skončily XXI. zimní olympijské hry ve Vancouveru? Vzpomínky na ně se pomalu rozbíjejí do jednotlivých střípků, ze kterých si každý po týdnech, měsících a letech vytváří svůj vlastní obrázek toho, jaké podle něj vlastně hry byly. Tak namátkou – mými střípky z některých minulých her jsou plačící Míša v Moskvě (to mi byly jen čtyři...), spontánní Manleyová v Calgary, letící hořící šíp na zahájení v Barceloně a pád Moceanuové na kladině v Atlantě, Haškova analýza: „Čekal jsem kličku do bekhendu nebo střelu mezi nohy“ snad na všechny nájezdy velkého semifinále v Naganu. Sydney jsem už zažil osobně a pamatuji si nejvíc pokřik „Aussie, Aussie, Aussie – oj, oj, oj!“, který pro mne skrývá skvělý dojem z tamních fanoušků, pak krasobruslařská aféra ze Salt Lake City a z Pekingu třeba na vlastní oči viděný zadržený postup Bolta z rozběhu stovky s náskokem, s jakým se vyhrávají rozběhy na čtyřikrát delší trati. Kdyby vám nějaké střípky z Vancouveru chyběly, tak ješt...

Nedávná myšlenka vyslovená spoluzakladatelem Wikipedie Jimbem Walesem v diskusi na Wikiverzitě : „Be careful about valuing 'openness' above quality and the achievement of serious goals. Take a look at how badly trolls can upset and ruin a culture. I absolutely support openness - in a framework of quality and thoughtfulness.“ Čili česky: „Buďte opatrní, když dáváte větší hodnotu otevřenosti nad kvalitou a dosažením vážných cílů. Všimněte si, jak vážně mohou trollové poškodit kulturu. Zcela podporuji otevřenost - v rámci kvality a ohleduplnosti.“ ...a má pravdu.

Ne, jsem si jistý, že se to opravdu nedá. Proto dál trvám na tom, že podobné chování musí být posuzováno stejně jako osobní útoky na samotné Wikipedii. Jestliže někdo označí (nepřímo, ale zcela jednoznačně!) v blogu významného celostátního média jiného wikipedistu za ignoranta, v takovém případě jde o ještě škodlivější jednání než osobní útok skrytý kdesi v běžné diskusi na Wikipedii. Ještě stále platí toto pravidlo Wikipedie a trvale ho budu ze všech sil podporovat. Pokud by komunita usoudila, že není pro fungování Wikipedie takové pravidlo vhodné, myslím, že by přišla o mnoho editorů, kteří by nechtěli přihlížet tomu, jak se touto změnou vlastně doporučí právě takové nevhodné chování; přičemž já bych byl téměř jistě mezi těmi, co by odešli.

Jeden svérázný, ale údajně podle slov zvenčí "výborný novinář", dohnán zcela subjektivními, osobními a jako takovými klidně pochopitelnými pohnutkami, napsal o Wikipedii článek. Následovala série různých reakcí. Mimo jiné jsem ho osobně kontaktoval e-mailem s upozorněním na některé jeho omyly a s výzvou, že pokud bude potřebovat o Wikipedii opět něco zjistit, může se na mne vždy znovu obrátit. Onen novinář nejenže na můj dopis nijak nereagoval, ale dokonce místo toho vytrhl jednu jedinou jinou reakci a prohlásil to za jasný důkaz obecnosti svého tvrzení. Povězte mi, dělá tohle výborný novinář? Anebo už česká novinařina klesla tak hluboko, že tohle se hodnotí jako výborná novinařina? Spíš doufám, že svatozář onoho novináře je dalece přehnaná...

Tak jsem z Tallinnu zase doma a časem napíšu ještě dodatečnou druhou várku postřehů, hlavně z volných tanců, žen a exhibice. Teď ale jen několik slov o krasobruslařských divácích. Mám je rád. Bez nich bychom krasobruslení vysílat nemuseli - a ani nemohli. Je to publikum zvláštní. Stejně jako u jiných sportů je rozvrstvené na publikum laické a vzdělané. Ale v jiných sportech nebývá ten rozdíl mezi vzdělaným a laickým publikem tak velký. Vzdělaný krasobruslařský divák ví skoro všechno a troufne si nesouhlasit někdy třeba i s odbornou kritikou experta, jak pak má proti němu uspět komentátor, který nikdy nebruslil? Odbornost si doháním jinak, ale je to těžké. Ale na druhé straně laický divák nestojí jen o odborné věci, chce si vyslechnout subjektivní, ale podložený názor někoho, kdo sport delší dobu sleduje - a k tomu právě slouží televizní komentátor. Jenže v tom, ouha, naráží na jiný, obvykle nesporně kvalitní a nesporně subjektivní názor . Mám krasobruslařské diváky rád i proto, že když...