Příspěvky

Je možné někoho veřejně urážet a přitom s ním spolupracovat na dobrovolném projektu?

Ne, jsem si jistý, že se to opravdu nedá. Proto dál trvám na tom, že podobné chování musí být posuzováno stejně jako osobní útoky na samotné Wikipedii. Jestliže někdo označí (nepřímo, ale zcela jednoznačně!) v blogu významného celostátního média jiného wikipedistu za ignoranta, v takovém případě jde o ještě škodlivější jednání než osobní útok skrytý kdesi v běžné diskusi na Wikipedii. Ještě stále platí toto pravidlo Wikipedie a trvale ho budu ze všech sil podporovat. Pokud by komunita usoudila, že není pro fungování Wikipedie takové pravidlo vhodné, myslím, že by přišla o mnoho editorů, kteří by nechtěli přihlížet tomu, jak se touto změnou vlastně doporučí právě takové nevhodné chování; přičemž já bych byl téměř jistě mezi těmi, co by odešli.

Dělá tohle výborný novinář?

Jeden svérázný, ale údajně podle slov zvenčí "výborný novinář", dohnán zcela subjektivními, osobními a jako takovými klidně pochopitelnými pohnutkami, napsal o Wikipedii článek. Následovala série různých reakcí. Mimo jiné jsem ho osobně kontaktoval e-mailem s upozorněním na některé jeho omyly a s výzvou, že pokud bude potřebovat o Wikipedii opět něco zjistit, může se na mne vždy znovu obrátit. Onen novinář nejenže na můj dopis nijak nereagoval, ale dokonce místo toho vytrhl jednu jedinou jinou reakci a prohlásil to za jasný důkaz obecnosti svého tvrzení. Povězte mi, dělá tohle výborný novinář? Anebo už česká novinařina klesla tak hluboko, že tohle se hodnotí jako výborná novinařina? Spíš doufám, že svatozář onoho novináře je dalece přehnaná...

Krasobruslařští diváci

Tak jsem z Tallinnu zase doma a časem napíšu ještě dodatečnou druhou várku postřehů, hlavně z volných tanců, žen a exhibice. Teď ale jen několik slov o krasobruslařských divácích. Mám je rád. Bez nich bychom krasobruslení vysílat nemuseli - a ani nemohli. Je to publikum zvláštní. Stejně jako u jiných sportů je rozvrstvené na publikum laické a vzdělané. Ale v jiných sportech nebývá ten rozdíl mezi vzdělaným a laickým publikem tak velký. Vzdělaný krasobruslařský divák ví skoro všechno a troufne si nesouhlasit někdy třeba i s odbornou kritikou experta, jak pak má proti němu uspět komentátor, který nikdy nebruslil? Odbornost si doháním jinak, ale je to těžké. Ale na druhé straně laický divák nestojí jen o odborné věci, chce si vyslechnout subjektivní, ale podložený názor někoho, kdo sport delší dobu sleduje - a k tomu právě slouží televizní komentátor. Jenže v tom, ouha, naráží na jiný, obvykle nesporně kvalitní a nesporně subjektivní názor . Mám krasobruslařské diváky rád i proto, že když...

Austrálská aféra Domninové a Šabalina

Pochybuji, že by Austrálci (nyní lépe Aboriginové – nebo jak se to teď má správně říkat) kdy sledovali krasobruslení. Je jim vzdálené ještě víc než středoafrickým černochům. Ale právě nyní kvůli originálnímu tanci Domninové a Šabalina, staronových mistrů Evropy, se dostali do světových médií i na takové stránky, kde jindy nebyli. V originálním tanci využili jejich religiózní motivy jak pohybové, tak ornamenty na kostým – a tím prý zneužili a urazili austrálskou kulturu. Nejdřív pohled z jedné strany. Udělali Domninová, Šabalin a jejich trenérka Natalija Liničuková něco tak strašně špatného vzhledem k Austrálcům ve srovnání s tím, jak se postupuje k jiným národním tradicím? Pochybuji. Tím spíš se nezdá být pravděpodobné, že by udělali něco, co tak silnými slovy popsal Sol Bellear, řadový člen (a podle oficiálního webu spíš nevýznamný - je tam o něm jediná okrajová zmínka) Státní rady pro zemi aboriginů Nového Jižního Walesu: „Je to velmi urážlivé. Chápeme to jako vykrádání kultury Abo...

První várka postřehů z Tallinnu

Mistrovství Evropy Zima, dost diváků, útulná hala, kde dost táhne na komentátorskou pozici. Vysoká úroveň soutěží. Město vypadá příjemně, veřejná doprava funguje pohotověji než ta oficiální. Sportovní dvojice Kavagutiová je pro mne krásná ledová princezna, ale nezdá se mi, že je tak chladná, jak vypadá na první pohled. Snad proto, že je to u Japonců normální, tak si všímám každého malého hnutí v obličeji. Nenapadlo by mne, že vyhrají o takový náskok před Muchortovovou (ta naopak by "od přirozenosti" měla ukazovat emocí víc). Druhá polovina jízdy Kavagutiové se Smirnovem byla opravdu lehce neurovnaná, co si ale Juko udělala (s loktem?) - a bylo to opravdu tehdy, když si rozepínala kostým - to není známo. Až budu mít trochu víc času, těším se na rozbor protokolů. Savčenková se Szolkowým pořád zůstávají adepty na olympijské zlato, ale jejich nezdar právě v letošní sezóně, který navíc není první, už není jen tak nějaká náhoda. A stejně se před olympiádou nejvíc těším na Šenovou a...

Dva bludy z dnešního Hyde Parku

Ještě pořád pokračuje pořad Hyde Park ve vysílání České televize, a už mne jako chodce po chodníkách nadvakrát nadzvihl. Pan senátor Kubera tvrdil bez možnosti námitky, že situace s uklízením sněhu je stejná jako dřív. Je to nesmysl. Situace není stejná (stejně špatná) jako dřív. Dobře si pamatuji, že dříve byly chodníky uklízeny lépe, teď se na mnoha místech neuklízejí vůbec. Ano, možná je situace stejná u silnic, kde se opravdu už léta říkává, že silničáře zase překvapilo, že napadl sníh. A paní/slečna galeristka pro změnu prohlásila, že jí současná situace na silnicích vyhovuje jejímu ekologickému smýšlení v tom, že šoféři musejí "zvednout prdelky" a šlapat pěšky. Co je to za nesmysl? Zkuste se podívat na chodníky tady na Pankráci! Ulice byly stále průjezdné, ale na chodníkách jen to místo, co prošlapali chodci. A ten rozdíl mezi upraveností chodníků a silnic trvá dál.

Za Filipem Sklenářem

Britské listy informovaly o tom, že v pouhých 31 letech zemřel mladý bouřlivák a nejvíc asi začínající spisovatel Filip Sklenář . Vynikal velmi ostrými názory, chováním nespoutaným jakýmikoli konvencemi a minimem ohledů a nesporným talentem. Seznámil jsem se s ním na Totemu a myslím, že vzhledem k jeho tehdejším zvykům mi do oka nepadl. Na druhou stranu jsem uznával jeho kvality, psal - asi - snadno, vždy s jasnou hlavní myšlenkou, někdy podanou až příliš prvoplánově. Byl formalistou a mistrem forem (tehdy si oblíbil například aforismy), zatímco struktuře děje tolik nedal, a přesto někdy vyplynula z jeho textů velmi přirozeně. Když napsal Červené dlaždice, požádal mne, abych je doporučil redakci kultury České televize k prezentaci v tehdejším bločku nových knih, jak se vysílal ve zpravodajství. Nijak zvlášť jsem je nedoporučil, řekl jsem něco ve smyslu, že Filip je - prostě jsem je předal a řekl, ať s nimi redaktoři naloží podle svého. Prohomosexuální a protikatolická, takové je její ...