K soudu o opatřeních k povinnému testování v sociálních službách

Podrobněji k [jednomu] z dnešních covidových soudů.

Městský soud v Praze rozsudkem zrušil (s platností odloženou k 10. březnu) opatření o povinném testování zaměstnanců zařízení zdravotních a sociálních služeb. Nepozorný či pohodlný čtenář možná získal pocit, že rozhodnutí prostě bylo tak mizerné, že muselo být zrušeno. Rozsudek ale naznačuje něco jiného.

Nepozornému a pohodlnému čtenáři krátké shrnutí: Soud dle mého v rozsudku rozhodl, že opatření je obecně v pořádku, a to včetně zdůvodnění. V něm ale chybějí pasáže ke dvěma konkrétním parametrům.

A teď pro ty, kterým nevadí trochu delší text.

V první řadě – kdo chce přímo ke zdroji, tady je rozsudek. Má 12 stránek, není tak moc dlouhý.

Návrh na zrušení byl zdůvodněn celou řadou argumentů. Tady je jejich stručné shrnutí i s výrokem soudu:

• ministerstvo rozhodlo v době nouzového stavu, kdy měla rozhodovat vláda – zamítnuto
• opatření má příliš širokou platnost, ke které není ministerstvo legitimováno – zamítnuto
• podobné opatření má mít předchozí souhlas vlády – zamítnuto
• ministerstvo k takovému opatření nemá pravomoc – zamítnuto (soud výslovně uvádí: "opatření svým rozsahem, charakterem a intenzitou je srovnatelné s opatřeními, která jsou výslovně předvídána" [...] v zákoně o ochraně veřejného zdraví.
• opatření nenařizuje činnost k likvidaci epidemie – zamítnuto
• opatření je trestem bez zákona (nullum crimen sine lege) – zamítnuto (nejde o správní trestání)
• opatření nevydal hlavní hygienik, ale ministerstvo – zamítnuto ("z výslovného znění [...] zákona [...] vyplývá, že [...] je svěřena pravomoc k nařízení mimořádných opatření přímo Ministerstvu zdravotnictví")
• opatření nebylo dostatečně zdůvodněno – přijato
• - navrhovatelka nepracuje ve zdravotnickém zařízení, a tak se jí obecné zdůvodnění netýká – zamítnuto ("Navrhovatelka zcela pomíjí tu část odůvodnění napadeného opatření, která předchází jí citované části")
• - opatření nevysvětluje, proč se musejí testovat zaměstnanci, když se testují klienti – zamítnuto
• - poukaz na jiné choroby (chřipka, rakovina, cukrovka) – zamítnuto, irelevantní
• - opatření není přiměřené ve srovnání s jinými chorobami – soud se námitkou nezabýval
• - opatření nevyhovuje kritériu proporcionality, vhodnosti a minimalizace zásahu – zamítnuto pro proporcionalitu, nemožno rozhodnout kvůli nedostatečnému zdůvodnění pro vhodnost a minimalizaci
• - nedostatečnost vedení spisu – zamítnuto

A co tedy ministerstvo nedostatečně zdůvodnilo? Soudu chybí informace, proč se mají zaměstnanci testovat právě (minimálně) jednou za pět dní a proč právě AG testy. Toto zdůvodnění soud požaduje doplnit pro případné opakované vydání. Soud uvádí, že předpokládá, že ministerstvo má odborné podklady pro takové parametry, ale požaduje, aby byly uvedeny přímo ve zdůvodnění opatření.

Je podle mne podstatné si uvědomit, že soud v obecných obrysech vyjádřil s opatřením souhlas a o jeho konkrétní podobě se vyjádřil zčásti stejně a zčásti se nevyjádřil pro nedostatečné zdůvodnění – ani v jednom místě (zatím?) neuvedl, že opatření jako takové být uplatňováno nemá.

Také podle mne stojí za to si uvědomit, že soud opatření zrušil, přestože zamítl naprostou většinu námitek, což se myslím dá – i když to soud jistě neměl v úmyslu – popsat jako vyjádření toho, že žaloba byla argumentačně slabší než samotné opatření. 

A nakonec se z toho dá usoudit, že soudní ochrana občanů je na slušné úrovni, když i taková žaloba, u které soud většinu námitek neshledá důvodnými, může vést k požadavku na nápravu, a to i v takové situaci, kdy sám soud "si je vědom nedobré epidemiologické situace v České republice [...]".