Tak se politika dělat nemá

Zápas v bahně (ilustrační obrázek)
Autor: D.J. Moritz, US Navy, licence: PD

Řeknu to bez vytáček: I kdybychom našli názory, ve kterých bych se s Pavlem Novotným shodnul, což se nikdy nedá vyloučit, tak to nezmění můj názor na to, že starosta Řeporyjí je pravým prototypem toho, jak by politik nikdy neměl mluvit, vystupovat a jednat.
Samozřejmě, že jeho rétorika je pro řadu voličů lákavá a že ho – přinejmenším zpočátku – možná čeká úspěšná politická dráha i na nadregionální úrovni.

Jde o způsoby

Aby bylo jasno: Politici tohoto typu se nacházejí nebo nacházeli i v jiných částech politického spektra. Není to vymezení se proti názorům, ale proti způsobům.
A ano, klidně mi můžete nadávat, že jsou pro mne způsoby důležitější než názory. Nebudete mít tak docela pravdu. Ne, že by byly důležitější. Ale jsou prostě také důležité. Nakonec se pohybujeme dokonce na úrovni pravomocného odsouzení v trestní kauze. Ale to by ani nebylo třeba. Závažné jsou tyhle způsoby zkrátka už jen proto, že podobně jako se extrémisté zleva a zprava často stávají – byť třeba nechtěnými – spojenci proti mainstreamové politice, tak se i političtí exhibicionisté zleva a zprava stávají spojenci navzdory tomu, že na sebe nadávají. Extremisté i exhibicionisté totiž odbourávají zábrany – politiků, svých nohsledů, ale i obyčejných voličů a lidí. Nakonec pak přispívají k tomu, že se lidé bez zábran stávají úspěšnými politiky ve všech místech politického spektra.

Příměr ze sportu

Kdyby ještě někomu nebylo jasné, kde vězí problém, pomůžu si příměrem ze sportu: Vyhrát díky nezpůsobům, díky tomu, že si člověk rozšíří hřiště tím, že nebude dodržovat pravidla, je lákavě snadné. Vyhrát navzdory tomu, že člověk dodržuje pravidla, je vždy těžší. Hrát hrubě, surově a za hranicí pravidel není – a doufám nikdy nebude – součástí sportovního ducha. A nemělo by být ani v politice.