Náhrada škody za celonárodní katastrofu

Upozornění týkající se koronaviru.
Foto: Shadster, Wikimedia Commons, CC-BY-SA

Tohle je jen takový začátek úvahy, bez konkrétních závěrů. Jen podnět k zamyšlení. A samozřejmě netvrdím, že jde v případě koronaviru o celonárodní katastrofu, i když ekonomické dopady mohou být poměrně záhy velmi vážné, ne-li katastrofální. Titulek se týká dalšího rozvedení úvahy v závěru textu.

Ustanovení v krizovém zákonu o náhradě za škody způsobené vyhlášenými krizovými opatřeními nabízí solidaritu s těmi, kteří jsou krizí zasaženi. Vzhledem k běžným okolnostem a pravděpodobnostem se počítá samozřejmě v první řadě s tím, že taková krize je spíš lokálně omezená.

Náhradu vyplácí stát, ale jak víme, stát není nic abstraktního, jsme to my všichni, stát finanční prostředky (až na minimální část) neprodukuje, ale dostává je od nás z daní. Ne od každého stejně, ale od nás všech. (Ano, i novorozenci a důchodci prostřednictvím plateb za zboží a služby vlastně poskytují prostředky, jejichž část se následně mění na daně.)

Teď se ale dostáváme do jiné situace. Koronavirová epidemie a nouzová opatření dopadla na všechny. Ani tady ne na každého stejně, ale na všechny.

Je reálné, aby stát nahradil škody způsobené krizovými opatřeními všem? A pokud to udělá, vůči komu to vlastně bude spravedlivé? Problémy se začínají šířit, situace je uspokojivá možná tak ve státní/veřejné sféře, ale i tam už jsou zaměstnanci, kteří zůstali doma (kvůli dětem – za ošetřovné). Ale pozor: není to jen veřejná sféra, bez větších potíží zůstávají třeba i majitelé pronajímaných bytů, ale též producenti zboží základních potřeb, velké obchodní řetězce, velké zásilkové služby atd.

Ale protože stát nemůže naráz získat prostředky v odpovídající výši, musí se zadlužit, tj. následky ponesou všichni. Má stát kvůli tomu už nyní začít v některých oblastech – zejména u takových lidí, kteří jsou většinově zasaženi méně – škrtat a omezovat dosud udělené benefity (výše platů ve veřejné sféře)?

Mimochodem: Jak se vůbec dají vyčíslit škody způsobené krizovými opatřeními - spousta těch škod je přece až odvozená. Jasné je to u zákazu mít určitou provozovnu otevřenou, ale u provozoven, které smějí být otevřené, ale nikdo do nich nechodí, protože nemá vycházet na ulici...? A co těch, kteří kvůli tomu do těchto provozoven nemohou dodávat zboží, protože o ně ani prodejce nemá zájem? A tak lze pokračovat dál.

Představme si ještě jinou situaci: dojde k rozsáhlé přírodní katastrofě (nebo třeba válce), která si vyžádá následná krizová opatření. Pokud by byla tak extenzivní jako nyní – a vláda by přitom musela uhradit škody způsobené svými krizovými opatřeními – zbyly by jí vůbec prostředky na obnovu toho, co zničila samotná katastrofa? A je to v zájmu společnosti, aby upřednostnila oběti těch krizových opatření na úkor obětí původní katastrofy?

Může vůbec stát garantovat odškodnění všech takových postižených, nebo může jen poskytnout programy omezené a podmíněné dle vlastního uvážení na obnovu jejich živobytí?

Spousta otázek a málo odpovědí. Přestože vidím, jak si je na Internetu mnoho aspoň trochu postižených jisto, že stát má pomoci právě jim (případně že nesmí právě jim, ačkoli postižení nejsou, ubrat na jejich dosavadním živobytí).