Síň slávy: Zeman, Verner, Neumann, Večeřa...

Ke správnému vyhlašování sportovců roku patří i uvádění do síně slávy. Své sportovce roku jsem už vyhlásil, tak pojďme na legendy. I tady platí stejné pravidlo: Osobní spolupráce nebo přímá účast na televizním zpracování sportovních výkonů je nezbytnou podmínkou.

Sportovní funkcionáři: Vladimír Zeman

Dlouholetý šéf české a člen evropské komise trampolín Vladimír Zeman je pro mne spojený hlavně s tím, že Česká republika dokázala rychle zachytit nástup popularity této gymnastické disciplíny v době, kdy se stala olympijským sportem. Zatím se trampolíny představily na olympijských hrách pětkrát a z toho třikrát byla na startu česká závodnice. Mimochodem: Všech pět olympijských soutěží (vlastně deset, když je připočteme i mužské) jsem měl tu čest komentovat.

Vladimír Zeman (zdroj: UEG)

Díky němu patří skoky na trampolíně k nejprogresivnějším odvětvím mezi našimi estetickými sporty. Česká televize ve spolupráci s gymnastickou federací zařazuje pravidelně reportáže či záznamy ze všech českých pohárů, mistrovství republiky a Mezinárodních závodů přátelství. Zeman se zasazuje nejen o to, aby se soutěže objevovaly opakovaně na televizních obrazovkách, ale také o to, v jaké podobě tam budou. Spolupracuje jak s televizními kameramany v halách, spoluvytváří dramaturgii záznamů a navíc připravuje i vynikající podrobné přípravy, se kterými je komentování všech záznamů velká radost.

Televizní experti: Cyril Neumann

Cyril Neumann je jedním z nejtradičnějších expertů České televize. Při komentování jezdeckých soutěží s ním spolupracuji skoro od začátku své kariéry komentátora jezdectví, vždyť jsem ho vlastně podědil po svých předchůdcích – myslím, že osobně mi ho doporučil kolega Vláďa Drbohlav. Jeho největší předností není neomylná a detailní znalost aktuálního sportovního dění, ale spíš její pravý opak – velmi široký přehled o dlouhých desetiletích široké jezdecké a hipologické kultury, díky kterému dokázal aktuální dění hodnotit a zasazovat do kontextu. A vlastně musím hodně přidat, nejde jen o desetiletí, ale rovnou o staletí – vždyť jde o pedagoga hipologie na České zemědělské univerzitě, který umí poutavě vyprávět o hipologické historii naší i zahraniční z dob dávno minulých.

Cyril Neumann o jednom ze svých typických hipologicko-osvětových projektů

Velkou Neumannovou zásluhou bylo také dlouholeté vydávání časopisu Jezdec, jehož online dostupný archiv je pro mne dodnes cenným zdrojem informací. Náročnou práci na publikaci čtrnáctideníku již přerušil. Jeho aktuálně zpravodajskou roli převzala jiná, zejména internetová média, více ale chybí jeho postřehy publicistické, ve kterých se nebál vyjadřovat své názory bez ohledu na to, jestli se někomu mohou znelíbit.

Televizní kolegové: Milan Plašil

Jméno tohoto dlouholetého člena kolektivu redakce sportu Československé a České televize zná málokdo. Patřil totiž mezi okruh externích spolupracovníků, reportérů, kteří jezdili na různé sportovní akce, s kameramanem je natáčeli, pak připravili střih reportáží, napsali pro ně text a nakonec ho předali k přečtení někomu jinému. Ano, diváci neznali většinou ani jejich hlas, jen občas se objevili v titulku na úvod reportáže nebo se mihnuli v záběru kamery, když pokládali sportovcům otázku. Z nich vybírám Milana Plašila proto, že právě on mne nejvíc zasvěcoval do tajů televizní praxe, protože tu fakulta novináře přece jen naučí vlastně jen teoreticky. Později jsem se i já stal hlasem jeho reportáží.

Milan Plašil (zdroj: ČT)

Pokud je mi dobře známo, živil se v civilním životě v bankovním a finančním sektoru, snad působil i ve významných funkcích na ministerstvu financí nebo v České konsolidační agentuře. V tom se ale můžu mýlit. Mnohem víc se v redakci vědělo o jeho nadšení pro bobový sport a skeleton, kde – ale to už zase vědí spíš dřívější pamětníci – byl také jedním z významných funkcionářů.

Trenéři: František Večeřa

Vybrat do své Síně slávy jako prvního trenéra Františka Večeřu, tedy zástupce malého sportu – zde akrobatického rokenrolu – se může zdát jako nepatřičné. Ale zdaleka to tak není. Vychoval několik medailistů z evropských či světových soutěží, z nichž vyniká Roman Kolb, který vyhrál nejprve tři tituly mistra světa s Michaelou Večeřovou (to opravdu není shoda jmen) a pak další tři s Kateřinou Fialovou (dnes, aby to taky nebyla shoda jmen, Kolbovou).

František Večeřa (zdroj: Sokol Kampa Praha)

Vždy byl specialistou na trénink akrobacie, dodnes ho vyhledávají i závodníci z konkurenčních oddílů. Před dvěma lety převzal cenu za celoživotní přínos akrobatickému rokenrolu u nás a loni na podzim i Zlatou medaili Světové rokenrolové konfederace WRRC. Večeřa je nepochybně nejúspěšnější trenér u nás, ale říká se, že by v takovém srovnání patřil na špičku i na celém světě.

Zvláštní kategorie: David Navara

Nevím, jak budu naplňovat zvláštní kategorii do budoucna, ale chci hned v prvním výběru okamžitě vyzdvihnout Davida Navaru jako vzor sportovce, který vždy sportuje v duchu fair play. I když to není přesné. Podle toho, jak ho znám, Navara na fair play a lidskou slušnost myslí neustále i ve svém životě – a ještě přesněji – většinou na to ani myslet nemusí. Asi stejně jako na užívání správných mluvnických tvarů, prostě je má v krvi...

Blesková partie Davida Navary.

Nejslavnějším případem jeho férového jednání je událost ze Světového poháru 2011, kdy jen kvůli obavě, že se dávno v průběhu partie nevědomky dopustil porušení pravidel, nabídl ve vyhrané pozici soupeři remízu. Když jsem ještě připravoval pořad V šachu, patřil Navara mezi tu malou menšinu šachistů, kteří své porážky a chyby vysvětlovali ostatním stejně rádi jako svá vítězství, ne-li ještě raději. Slyšel jsem, že někde objasňoval své odvážné šachové výpady, na které občas doplácí, tím, že jeho fanoušci si přece zaslouží, aby hrál krásné šachy. Mezi oblíbence Klubu přátel defenzivního fotbalu (totiž šachu) tedy rozhodně patřit nemůže.

Světoví sportovci: Jevgenija Kanajevová (Rusko)

Další těžký výběr, koho zvolit na začátek, vždyť vynikajících gymnastů, krasobruslařů, jezdců atd. jsem komentoval už pěknou řádku. Jevgenija Kanajevová je určitě výbornou volbou. Moderní gymnastka s vynikajícím hudebním cítěním i špičkovou technikou se stala první ženou, která získala v tomto sportu dvě olympijská zlata – v Pekingu 2008 a v Londýně 2012. Kromě toho je sedmnáctinásobnou mistryní světa a třináctinásobnou mistryní Evropy.

Kanajevová na GP v Brně 2010. V mírně lepší kvalitě můžete sledovat v záznamu na iVysílání České televize, zhruba od 25:00 minut.

Kanajevová se naživo představila i českým divákům, když v Brně startovala na závodech Grand Prix. Přímo před našima očima – a tedy i s mým komentářem – byla původkyní historické události, když v roce 2011 získala jako první moderní gymnastka absolutní hodnocení 30,00 bodu.

Čeští sportovci: Tomáš Verner

Tady je naopak výběr celkem jasný. Zlato Tomáše Vernera z mistrovství Evropy 2008 je nepochybně největší český úspěch, který jsem mohl komentovat, navíc tehdy dokonce přímo z místa v záhřebské hale. Kromě toho Verner vyhrál další evropské stříbro a bronz a celkově nám připravil neuvěřitelné příběhy radosti, zklamání a schopnosti znovu se postavit na nohy.

Tomáš Verner v krátkém programu na MS 2014. Nakonec to nebyl medailový závod, ani za tuto jízdu malou medaili nedostal (byl čtvrtý), ale bylo to dokonalé rozloučení s kariérou.
Také k dispozici v mírně lepší kvalitě v záznamu na iVysílání, zhruba od 1:13 hod.

Po skončení kariéry se stal trenérem a na blížícím se ME nebude chybět vedle svého svěřence Matyáše Bělohradského. A protože se rozhodně v šíři svých aktivit neomezuje, do mé osobní síně slávy se časem může dostat také jako televizní expert – a kdo ví, jak ještě jinak.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Sportovci roku: Citová, Kellnerová, Odstrčil s Bohak...

Zásada pro chování wikisprávců: Komunikovat a být otevřený