Špatný pohled Respektu na údajně špatné rozhodnutí o Nagyové
Šéf domácí rubriky Respektu Ondřej Kundra nám vysvětlil, proč je rozhodnutí trestním příkazem nad Janou Nagyovou špatné. A já si myslím, že mnohem horší je jeho zdůvodnění. Přivádí na svět otázku: Proč se tedy institut trestního příkazu zaváděl, když ho soudy nemají užívat?
Ale, pardon, to jsem přece nepochopil, on se užívat může, ale nikoli tam, kde je třeba, aby to veřejnost mohla sledovat. Dá se to říct i jinak: Respekt pláče, že média se nemohla na celé kauze přiživit, a teď, jak píše s naivní upřímností v poslední větě, "o projednávání online naštěstí tentokrát nepřijdeme".
Je zarážející, jak Ondřej Kundra bez okolků volá po tom, aby soudy dbaly na vliv médií a pozornost veřejnosti? Tedy vlastně - aby rozhodovaly ovlivněné masou lidu, populisticky...? Anebo aby podlehly vlivu médií, tj. mediokracii...? To žádný z těchto dvou výtek Kundrovi ani trochu nevadí?
I případy, které Kundra jmenuje a které se projednávaly neveřejně, nebyly utajené. Každý rozsudek je k dispozici v písemné formě a soud v písemném znění rozsudku (téměř) vždy dokládá i odůvodnění. Tedy i v případě, že není odůvodnění předneseno v soudní síni. Jen to bohužel pro novináře znamená, že musí vzít často mnohastránkový (a to je ještě eufemismus) text, pročíst ho, pochopit jeho právnické kličky, probrat s odborníky. Prostě musí makat. To by ještě určitě často nebyl problém, jenže to na druhou stranu znamená pro vydavatele, že ho za tu práci musí zaplatit, nebo mu aspoň na ni dát čas.
Ale to už - laskaví novináři prominou - nikoli chyba soudu.
Pravý postup médií by přece měl přesně opačný: Média by měla nabádat soudy, státní zástupce, policii i všechny úřady, aby každý případ řešili stejně, aby se nenechali ovlivnit tím, zda se na ně dívá celá společnost, nebo jen nešťastný postižený z nějaké malé vesničky.
Ale, pardon, to jsem přece nepochopil, on se užívat může, ale nikoli tam, kde je třeba, aby to veřejnost mohla sledovat. Dá se to říct i jinak: Respekt pláče, že média se nemohla na celé kauze přiživit, a teď, jak píše s naivní upřímností v poslední větě, "o projednávání online naštěstí tentokrát nepřijdeme".
Je zarážející, jak Ondřej Kundra bez okolků volá po tom, aby soudy dbaly na vliv médií a pozornost veřejnosti? Tedy vlastně - aby rozhodovaly ovlivněné masou lidu, populisticky...? Anebo aby podlehly vlivu médií, tj. mediokracii...? To žádný z těchto dvou výtek Kundrovi ani trochu nevadí?
I případy, které Kundra jmenuje a které se projednávaly neveřejně, nebyly utajené. Každý rozsudek je k dispozici v písemné formě a soud v písemném znění rozsudku (téměř) vždy dokládá i odůvodnění. Tedy i v případě, že není odůvodnění předneseno v soudní síni. Jen to bohužel pro novináře znamená, že musí vzít často mnohastránkový (a to je ještě eufemismus) text, pročíst ho, pochopit jeho právnické kličky, probrat s odborníky. Prostě musí makat. To by ještě určitě často nebyl problém, jenže to na druhou stranu znamená pro vydavatele, že ho za tu práci musí zaplatit, nebo mu aspoň na ni dát čas.
Ale to už - laskaví novináři prominou - nikoli chyba soudu.
Pravý postup médií by přece měl přesně opačný: Média by měla nabádat soudy, státní zástupce, policii i všechny úřady, aby každý případ řešili stejně, aby se nenechali ovlivnit tím, zda se na ně dívá celá společnost, nebo jen nešťastný postižený z nějaké malé vesničky.
Zdůvodnění Respektu je velmi špatné, ale mám za to, že by trestní příkaz neměl být používán (mimo jiné) tam, kde je zřejmé, že někdo vůči němu podá odpor. Je to jen mrhání časem a pěnězi.
OdpovědětVymazatStejně tak, což je ještě častější neřest českých soudů, by neměl být z vícero důvodů používán tam, kde obviněný svou vinu zjevně popírá. Jakub M.