Moje finská radost
Mám velkou radost z toho, jak skončily soutěže žen na mistrovství Evropy v krasobruslení ve Finsku. První Laura Lepistöová, třetí Susanna Pöykiöová, pátá Kiira Korpiová. Nejenže - přiznávám bez mučení - jsou to všechno velmi pohledné dívky, ale já mám hlavně slabost pro celé finské ženské krasobruslení. Tamní krasobruslařky se od zbytku Evropy vymykají půvabným jemným lyrickým projevem, připomínají sněhové královny, nebo spíš princezny, pohybující se lehoučce nad ledem v dokonalém souladu s hudbou.
Vzestup finského krasobruslení v kategorii žen, bezpochyby související s obrovskou popularitou synchronizovaného bruslení, netrvá - pokud jde o nejvyšší příčky - tak dlouho. Alisa Dreiová a Elina Kettunenová proklouzly do evropské desítky až na přelomu století, před nimi se to podařilo jen ojediněle (zcela zapomenutá jména: Kajasová 10. v roce 1996) - až na dnes i mně již neznámou Kristiinu Wegeliusovou přezdívanou Tintti, která se v letech 1977 až 1983 umisťovala v první desítce pravidelně, celkem třikrát byla dokonce na čtvrtém místě.
Nejraději mám z Finek Susannu Pöykiöovou, snad proto, že ji znám ze současné reprezentace nejdéle, byla kolegyní v reprezentaci už při Kettunenové a Dreiové a jako první prolomila to medailové čekání, když v roce 2005 odolala jejímu náporu jen Irina Slucká. Včera se dočkala druhé medaile, tentokrát bronzové. Jela krásně.
Jedna věc mne u ní ale přesto zaráží. Nechápu, jak je možné, že krasobruslařka patřící už léta do naprosté evropské špičky má problémy s úrovněmi svých neskokových prvků. V krátkém programu měla jen dvě na úrovni (populární "level") dvě, ostatní byly jedničkové, a to včetně spirálové sekvence, kterou ve volné jízdě předvedla obtížnostní úrovně čtyři... Celkem dostala ve volné jízdě za neskokové prvky o pět bodů víc než v krátkém programu! Ale i ve volné jízdě jí řada prvků spadla na druhou úroveň. A když sečteme její známky za neskokové prvky, tak s Lepstöovou jen na ně prohrála (zhruba) 28:34 - o více než o šest bodů. Celkový rozestup činil 11 bodů, takže to nebyl ten zcela rozhodující faktor (ještě hrály roli body za "komponenty" ve volné jízdě), ale pro mne je to zvláštní.
Zaujalo mne také to, že Kostnerová zopakovala ve volné jízdě jeden druh piruety, a kvůli tomu asi přišla o titul. Porušila pravidlo, podle kterého musí být "všechny piruety rozdílného charakteru". Obě její piruety byly označené jako kombinované piruety se změnou nohy, mám pocit, že druhá z nich měla být celá vsedě, což ale Kostnerová nedodržela. Další drobná kuriozita tohoto mistrovství je na světě...
Vzestup finského krasobruslení v kategorii žen, bezpochyby související s obrovskou popularitou synchronizovaného bruslení, netrvá - pokud jde o nejvyšší příčky - tak dlouho. Alisa Dreiová a Elina Kettunenová proklouzly do evropské desítky až na přelomu století, před nimi se to podařilo jen ojediněle (zcela zapomenutá jména: Kajasová 10. v roce 1996) - až na dnes i mně již neznámou Kristiinu Wegeliusovou přezdívanou Tintti, která se v letech 1977 až 1983 umisťovala v první desítce pravidelně, celkem třikrát byla dokonce na čtvrtém místě.
Nejraději mám z Finek Susannu Pöykiöovou, snad proto, že ji znám ze současné reprezentace nejdéle, byla kolegyní v reprezentaci už při Kettunenové a Dreiové a jako první prolomila to medailové čekání, když v roce 2005 odolala jejímu náporu jen Irina Slucká. Včera se dočkala druhé medaile, tentokrát bronzové. Jela krásně.
Jedna věc mne u ní ale přesto zaráží. Nechápu, jak je možné, že krasobruslařka patřící už léta do naprosté evropské špičky má problémy s úrovněmi svých neskokových prvků. V krátkém programu měla jen dvě na úrovni (populární "level") dvě, ostatní byly jedničkové, a to včetně spirálové sekvence, kterou ve volné jízdě předvedla obtížnostní úrovně čtyři... Celkem dostala ve volné jízdě za neskokové prvky o pět bodů víc než v krátkém programu! Ale i ve volné jízdě jí řada prvků spadla na druhou úroveň. A když sečteme její známky za neskokové prvky, tak s Lepstöovou jen na ně prohrála (zhruba) 28:34 - o více než o šest bodů. Celkový rozestup činil 11 bodů, takže to nebyl ten zcela rozhodující faktor (ještě hrály roli body za "komponenty" ve volné jízdě), ale pro mne je to zvláštní.
Zaujalo mne také to, že Kostnerová zopakovala ve volné jízdě jeden druh piruety, a kvůli tomu asi přišla o titul. Porušila pravidlo, podle kterého musí být "všechny piruety rozdílného charakteru". Obě její piruety byly označené jako kombinované piruety se změnou nohy, mám pocit, že druhá z nich měla být celá vsedě, což ale Kostnerová nedodržela. Další drobná kuriozita tohoto mistrovství je na světě...
Komentáře
Okomentovat