Chystá se rekonstrukce vlády

Premiér Topolánek prý nachystá na nejbližší dny významnou rekonstrukci své vlády. Je to po dlouhých měsících důsledek katastrofální porážky ODS a jejích partnerů v regionálních a senátních volbách.

Mezitím ale Topolánek posílen(sic!) porážkou upevnil svou pozici v ODS a je tedy zřejmé, že vstříc voličům opozice, kteří mu chtěli podle pokynů předáků ČSSD v senátních volbách vystavit stopku, nevyjde.

Zatím se jen spekuluje, kdo odejde a kdo zůstane. Zde je seznam ministrů a členů vlády, kteří vadí nejvíce mně:

• Premiér Mirek Topolánek. Jeho arogance a neschopnost a nechota komunikovat s veřejností ať prostřednictvím médií nebo jinak, byla podle všeho jedním z nejdůležitějších důvodů porážky vládních stran. Vždyť i jejich analytici říkají, že se hlavně vládě nepodařilo vysvětlit úspěchy vlády. Topolánek ale na vysvětlování nemá náturu. Je premiérem snad nejslabší vlády v historii (od počátku ji založil na přeběhlících, teď mu jeden z nich ubyl), přesto vyšel z volební porážky jako vítěz. S jeho osobou není v naší společnosti něco v pořádku.
  
• Ministr vnitra Ivan Langer. Topolánkova pravá ruka, jak se mi zdá. V jeho osobě vyvrcholila institucionalizace prostoupení politických cílů a bezpečnostních složek přímo na vrcholném postu ministerstvu vnitra.
  
• První místopředseda a ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek. I kdyby byla jen polovina z kauz, která se ho týkaly, podezřelá, měl být dávno v politickém důchodu. Pro špatnou pověst vlády udělal maximum.
  
• Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Tvůrce poplatků, které považuji za možná účinné, ale stejně za nemorální a jen s obtížemi věřím Ústavnímu soudu, že jsou v souladu s Ústavou. Nasypaly se tím ze zákona akorát zcela neregulovaně peníze lékařům, a to mnohdy jako soukromým subjektům - povinnost platit ze zákona poplatky soukromým subjektům je velmi zřídka viděný jev. Svými poplatky navíc odstartoval svou reformu zdravotnictví - a tím hned v úvodu pohřbil naděje na to, že by prosadil i nějaké důležitější a třeba i prospěšnější reformy. Že přispěl i k rozkladu koalice, není třeba dodávat.
  
• Ministr financí Miroslav Kalousek. Už způsob jeho nástupu do funkce (křesťanští demokraté ho odsunuli na druhou kolej kvůli jednání s komunisty, on se ale vyšvihl místo Tlustého na post ministra financí) byl podivný, jeho vlastní politika je kritizována jak zprava, tak zleva.
  
• Ministr kultury Václav Jehlička. Muž, který stojí za podmínkami vyrovnání státu a církví, kritizovaného ze všech stran politického spektra (kromě lidovců...).

Z těchto lidí se prý chýlí vládní čas Jehličkovi a Julínkovi. Pro mne dost žalostná bilance. Naopak odejít prý má ministryně pro lidská práva a menšiny Džamila Stehlíková, jejíž práci na skutečně menšinovém ministerstvu jsem vnímal celkem pozitivně.