Máme italské jaro. Promarníme to své, české?

Foto: dave souza,
Wikimedia Commons,
CC-BY-SA 4.0

Většina odborníků se jasně shoduje: Rychlý nárůst případů se v Česku na jaře podařilo zastavit díky lockdownu, který stál stovky miliard (celých 500 miliard schváleného schodku není – navzdory tvrzení řady lidí – jen na následky lockdownu, ale i na tenhle podzim atd.). Podařilo se to také díky tomu, že lidé tehdy vzali problém za svůj a ve velkém se solidárně zapojili, pasivně – dodržováním opatření, i aktivně – šitím roušek, dobrovolnickou pomocí a podobně.

Jsou odborníci, kteří tvrdí, že tím Česko krizi jen odložilo, a současný vývoj jim do značné míry dává za pravdu. Vývoj v některých jiných zemích, které si jarem prošly, ale naznačuje, že ani ony nebyly před podzimním návratem krize ochráněny.

Zastavení jarního nárůstu nicméně umožnilo relativně klidné zásobení, připravení kapacit a systému. Bylo to drahé, ale některé země by i za to rády zaplatily ty peníze – místo životů, tím spíš, že ty peníze je to často stálo taky.

Systém ale v létě a hlavně na konci léta vážně zaváhal. Následkem toho se křivka rozběhla příliš rychle. Nemysleme si, že by se nerozběhla vůbec, ale mohlo to být pomalejší. A rychlost a zpomalení je to, o co tu jde především.

Nejvíc ale systém zaváhal – a opakuji to už poněkolikáté – v sebeujišťování, že jsme to zvládli. Schválně nepíšu vláda, ale systém, protože tomuhle sebeklamu ve velkém podlehla i opozice a má na tom svůj podíl. Celé léto covid jakoby téměř neexistoval, opatření byla minimální, víra, že jsme to zvládli, na vrcholu a osvěta, že je třeba se dál dobrovolně hlídat, opadla. Teď se všude objevilo pravidlo 3R. V západních zemích ta 3R opakovali furt dokola celé léto, u nás je to – až teď.

Přiznávám, podlehl jsem tomu také. Byla to chyba. Nehraje roli, že to bylo pod tlakem ze dvou stran: Z pesimistické, které jsem po těch dlouhých týdnech mohl konečně na tvrzení "bude to horší" mohl odpovídat: teď už se z toho vyhrabeme zdravotně. A optimistické, které jsem mohl po týdnech konečně na tvrzení "vždyť zničí celou zemi kvůli chřipce" mohl odpovídat: teď už se z toho vyhrabeme i ekonomicky. Jedině, že to snad nemělo žádný zásadní dopad...

Do toho samozřejmě i někteří odborníci, "odborníci", laici a šarlatáni, kteří to všechno byť třeba v dobré víře rozbíjejí. Ale tohle není o nich, ti tu budou vždycky.

Podle vývoje nakažených a hospitalizovaných tu teď začíná italské jaro po česku. Zatím tedy teprve začíná a my máme jednu výhodu: Nemocnice a systém by měly být lépe připravené a zásobované než na jaře. Řada podsystémů samozřejmě nebude fungovat dokonale nebu bude fungovat mizerně. A i kdyby na začátku fungovaly výtečně, tak hrozí, že pod rostoucím náporem se sesypou, jak se to už stalo v Praze s trasováním. Ne, že by ho úřady nepodcenily, ale být připraveno lépe, fungovalo by déle – za současného vývoje by nakonec stejně spadlo.

A tak to nejdůležitější je opět nastartovat tu lidskou část systému. Znovu přesvědčit lidi, že záleží hlavně na nich. Přiznat tu letní chybu, a to bez výhrad a jasně a skromně poprosit lidi o pomoc. Tohle by teď mělo zaznít ze všech stran. Protože jinak se italské jaro změní v český podzim.