Americké demokratické primárky s ohledem na volební systém

Biden a Sanders v roce 2013. [zdroj, PD]

Diskuse o prezidentských primárkách Demokratické strany se vedou hodně s ohledem na to, jaká je či byla ideologická pozice kandidátů (levicovost Sanderse a Warrenové vs. umírněnost Bidena, Bloomberga a Buttigiege) a občas také s ohledem na to, jak tato ideologická pozice může či nemůže být výhodou v podzimním duelu

Část diskusí je podložena také tím, jak se vyvíjejí samotné primárky, ve kterých má zatím náskok Bernie Sanders, ale Joe Biden dokázal odpovědět a získal podporu odstoupivších středových kandidátů. Komentáře se často soustředí na to, že výhodná bude pozice zejména takového kandidáta, který bude mít silnou podporu demokratů.

Zatím jsem ale nezaregistroval mnoho (alespoň českých) komentářů, které by zohlednily zvláštnosti amerického volebního systému, ve kterém zásluhou zásady "vítěz bere vše" (tj. všechny volitele) s nadsázkou nezáleží na hlasech voličů v některých státech. Tak kupříkladu Kalifornie a Massachusetts, kde už demokratické primárky proběhly a kde zabodoval Sanders (v Kalifornii vyhrál a v Massachusetts porazil na druhém místě "domácí" Warrenovou). V těchto státech ale voliči nic moc na podzim nezmění. Jsou to silné demokratické státy a s hlasy odtud může počítat prakticky každý demokratický kandidát (v Kalifornii vyhrávají od roku 1992 a v Massachusetts dokonce od roku 1988). Stejně tak se nebude válčit v Západní Virginii nebo Wyomingu, kde pro změnu vládnou republikáni (a kde demokratické primárky proběhnou až v dubnu a květnu, kdy už možná bude o nominaci jasno).

Podzimní volby se budou opět rozhodovat ve státech, kde Trump (ale naopak i Clintonová) měl nejtěsnější převahu a kterým americká média říkají battleground states. Demokratický kandidát potřebuje získat na svou stranu 39 Trumpových volitelů a snáz to dokáže právě v těchto battleground states. Jsou to zejména Arizona, Florida, Iowa, Michigan, Ohio, Pennsylvánie a Wisconsin (a z těsně demokratických států Colorado, Nevada, New Hampshire a Virginie).

Proto není podstatné jen to, kdo vyhraje demokratické primárky celkově (a třeba zásluhou rozhodnutých a velkých států, jako je Kalifornie), ale právě to, kdo bude mít větší sílu v battleground states. Kdo si tam povede hůř, bude pod tlakem, že tamní voliči mu věřit nebudou, a i když třeba nepůjdou hlasovat pro Trumpa, prostě si nevyberou nikoho a zůstanou doma.

V tuto chvíli už známe výsledky ze všech čtyř jmenovaných demokratických battleground states a s extrémně zjednodušeným připočtením hlasů Warrenové Sandersovi a hlasů Buttigiege, Klobucharové a Bloomberga Bidenovi vyhrál ve dvou Sanders (Colorado a Nevada) a ve dvou Biden (New Hampshire a Virginie).

Z republikánských battleground states si zatím vybrali demokrati jen v Iowě, kde vyhrál Biden v kombinovaném součtu zhruba o 10 % nad Sandersem.

Další battleground states budou své primárky teprve pořádat. Nejprve Michigan (stát s 16 prezidentskými voliteli hlasuje má primárky už 10. března) a naposledy Pennsylvánie (28. dubna, 20 volitelů).

Místo volebního superúterý tak bude mnohem podstatnější 17. březen, kdy se primárky konají ve třech těchto státech, ve kterých Trump získal dohromady 58 volitelů: na Floridě, v Ohiu a v Arizoně. Výsledky primárek ze 17. března doplněné o Michigan budou důležitým signálem, jestli mezi celoamerickou vůlí demokratů a vůlí v těchto battleground states není zásadní rozpor, který by ale mohl hodně nahrát Trumpovi.