Okinovo okýnko

Václav Klaus ml. zveřejnil text , ve kterém označil příklady některých událostí v zahraničí i u nás za příklady nacistického uvažování, ba přímo nastupujícího nacismu. Vystupuje ve svém textu jako zastánce svobody slova a kritizuje každého, kdo oponenty dehonestuje a zastrašuje. Kupříkladu kritizuje německé lidovce a socialisty, že si "rozmyslí" akce v podniku, ve kterém už byla akce AFD, a tím tyto podniky ohrožují. Na druhou stranu ale dlouhodobě pevně hájí podnikatele, že mají právo si vybírat, koho si do podniku pustí a (například) jestli tam dovolí kouřit. Tak jak to je s tou svobodou? Podnikatelé si vybírat smějí, ale politické strany ne? U nich se svobodná volba stává nacismem? Totéž s Donaldem Trumpem a peticí za zákaz jeho vstupu do Velké Británie. Opravdu je ten obhájce svobody názoru ten samý Klaus, který v tomto textu nakazuje lidem, za co mohou a za co nemohou podepisovat petice...? Všímá si, že na mnoha z těch demonstrací, které obhajuje, se vykřikuje o tom...

Další dva národní šampionáty byly té nejvyšší úrovně a přinesly celou řadu zajímavých soubojů, radostí a zklamání. Zejména v tom směru vyniklo mistrovství Ruska. Tituly z Jekatěrinburgu mají Maxim Kovtun, Jevgenija Medveděvová a vracející se dvojice Bobrovová se Solovjovem a Volosožarová s Traňkovem . Do ruské reprezentace se nevejde dlouhatánská řada známých, až slavných jmen: Podle mistrovství Ruska by to v tancích vypadalo na Iljinychovou se Žiganšinem, mezi muži na Voronova a Meňšova, ve sportovních dvojicích třeba na Bazarovovou s Děputatem. Největší souboj přinesla soutěž žen, kam se vrátila olympijská vítězka Adelina Sotnikovová , ale nakonec je nejspíš také ze hry o Evropu, stejně jako loňská a předloňská vítězka: Jelizaveta Tuktamyševová a Julija Lipnická. Neuspěla ani někdejší vicemistryně světa Aljona Leonovová. Na startu sportovních dvojic chyběli Stolbovová s Klimovem. Skutečnou sestavu reprezentace ale teprve můžeme hádat. Nejlepší výkony můžeme obdivovat u Kovtuna (...

Pod dojmem mistrovství čtyř zemí, které jsem navštívil v neděli v Třinci, jsem se zadíval i na výsledky dalších národních šampionátů, které jsou v prosinci skoro všude na programu. Tady je několik postřehů o tom, co mne na nich zaujalo. Švédskou šampionkou v kategorii žen se stala s převahou Joshi Helgessonová . Viktoria už ukončila kariéru a švédské reprezentaci bude hooodně chybět... Na druhou stranu, švédská vicemistryně Olssonová by v Třinci porazila všechny naše holky... Mistry Německa jsou Fritz Streubel a šestnáctiletá Lutricia Bocková. Bocková je v tréninku mj. u Petra Barny. Na mistrovství porazila i mnohem zkušenější Weinzierlovou, na ME do Bratislavy ale asi pojedou obě. Mnohem zajímavější je ale comeback Aliony Savchenkové , která konečně může závodit s novým francouzským partnerem Bruno Massotem. Vyhráli jasně s pěknou známkou 222,22 b. a mohou útočit na evropské medaile. Švýcarskými šampiony ve sportovních dvojicích jsou Alexandra Herbríková  a Nicolas Roulet. ...

Sociologický ústav provedl výzkum zaměřený na vnímání národů a etnik českou veřejností. Výsledky prezentoval v této tiskové zprávě . Jenže když se podívám na prezentaci výsledků toho průzkumu, co vidím? Na začátku nejdřív grafy průměrných hodnot jednotlivých etnik a pak dokonce(!!!) žebříček jednotlivých etnik. Na to autoři zaměřují pozornost médií. Sociologický ústav nám tedy tento průzkum předkládá tak, jako by hlavní otázka, na kterou chce odpovědět, byla:  Považují Češi za pracovitější Romy, nebo Rusy?  Opravdu ale má Sociologický ústav hledat odpovědi na takové otázky? Podle mne rozhodně ne. Takové otázky pokládá sociologický bulvár, anebo bulvární sociologie, to už je jedno. Mnohem zajímavější jsou až ty grafy, které neobsahují pouhé průměry, ale rozložení dat. Až v nich nacházíme jinou výzkumnou otázku:  Je víc těch, kteří považují Romy za pracovité, nebo těch, kteří je považují za líné? To už je o poněkud málo zajímavější otázka. Skutečně zajímavá...

Ano, je to tak, jako na obrázku. Když se něco špatného stane v Německu, rozruší nás to mnohem víc, než když se něco špatného stane v Thajsku. Myslím ale, že to jinak nejde. Všichni lidé zkrátka mají k některým lidem blíž a k jiným dál – a schopnost vnímat různé neštěstí různě, nebo z jiného úhlu pohledu neschopnost vnímat je stejně, je lidem vlastní. Takhle geograficky to možná vypadá divně, ale vezměte si to z vlastní zkušenosti: Neštěstí každého našeho příbuzného je pro nás závažnější než neštěstí spolužáka ze třídy či kolegy ze stejné kanceláře; neštěstí spolužáka ze třídy či kolegy z kanceláře závažnější než neštěstí spolužáka ze školy či kolegy z velkého podniku... Je to zvláštní? Možná je to zvláštní, ale je to přirozené a – jak jsem už mnohokrát četl – pro psychické zdraví nezbytné. Navíc – jak si můžete všimnout sami na této mapce vzniklé zjevně v USA – každý to má jinak. Pro nás ve střední Evropě je Blízký východ o něco bližší než Jižní Amerika nebo Mexiko, část Jižní Ame...

Prezident Miloš Zeman se svým mluvčím Ovčáčkem se poprvé pustili do spravedlivé polemiky s Ferdinandem Peroutkou. Do polemiky, ve které jim totiž Peroutka sám odpovídá. Přesněji: Odpověděl již v roce 1947 F. J. Kolárovi , ale jeho slova jsou přesnou odpovědí i Zemanovi s Ovčáčkem.  Kdo ještě neviděl, nechť čte: „Český novinář napsal r. 1939, už za okupace, článek, ve kterém pravil, že Hitler se sice stává vůdcem národů (bylo jich tehdy skutečně dosti, které přijímaly jeho jedovaté ideje), že však český národ má své vlastní autority a klasiky a Hitlera jako vůdce nepřijímá. Roku 1947 zdefrauduje jiný český novinář nic více než celý smysl a obsah tohoto článku (který ostatně Němci odměnili šesti lety koncentračního tábora a chystali se jej odměnit ještě více, kdyby vyhráli), cituje jedinou úvodní větu, že Hitler se stává vůdcem národů, prohlásí svého kolegu za Hitlerova. Když je to vyvráceno, autor pomluvy se skryje a mlčí, ale lež ovšem neumírá a koluje dále. Onen český ...