Konec sociální spravedlnosti: Pravicová vláda trestá „rozpočtovou zodpovědností“ nejchudší voliče

Závazky, že ODS nebo TOP 09 nebudou zvyšovat daně, jsou zapomenuté, ale bohatým a bohatším voličům to nemusí vadit. Splnit úkol vlády rozpočtové zodpovědnosti připadne především těm chudším. Nečasova vláda rozhodně nechce rozprostřít zátěž mezi všechny vrstvy poměrně, nejspíš ani ne rovnoměrně. Zatímco odvody do rozpočtu chce totiž vláda snížit rovnoměrně, chce i snížit výdaje z rozpočtu (které dosud směřují spíš v sociální oblasti k chudším), tudíž celkově se dopad rozpočtové zodpovědnosti projeví nerovnoměrně.

Kromě mnoha rozpočtových škrtů, které tedy dopadnou obzvlášť do sociální oblasti, se podle všeho chystá především zvýšení DPH. Nikoli ale zvýšení celé DPH, pouze její snížené sazby. Nejprve menší, poté větší až na pravděpodobné srovnání se základní sazbou. Je zvláštní, že programové prohlášení (PDF) o této věci mlčí, nebo to aspoň tají do krásných slov o „sjednocení základů jednotlivých veřejných odvodů“.

Že to takto nějak proběhne, je jasné už od června. Zajímavé je, jak se to zdůvodňuje. Co třeba nový ministr zemědělství a tehdy tuším stále ještě náměstek ministra financí Ivan Fuksa (ODS): „změny ve struktuře složené daňové kvóty nesmíme zaměňovat s jejím růstem, což evokuje nadpis ‚musíme zvýšit daně.‘ Už Topolánkova vláda kladla důraz na zdanění spotřeby a naopak snížila zdanění pracovní aktivity.“

Tato mantra „nezvyšujeme daně, pouze více zdaňujeme spotřebu“ není nová. Argumentoval s ní – koho by to snad překvapilo? – například Miroslav Kalousek ve sněmovně v únoru 2004: „Ano, změna DPH se promítá do spotřebitelských cen. Ano, jedná se o zdražování. To nikdo netají. Operace nezvyšuje celkovou daňovou zátěž, ale na jedné straně více zdaňuje spotřebu, tedy zdražuje, na straně druhé podporuje budoucnost tím, že činí daňové úlevy českým firmám. Zdaňujeme spotřebu, podporujeme budoucnost. Daně nezvyšujeme.“ (kráceno)

Je to tak? No, částečně snad ano. Pro bohaté se daně celkově možná nezvýší, nebo jen minimálně. Naopak to dopadne na chudší občany, protože zatímco luxusní auto mít každý nemusí, něco jíst, bydlet a občas jít k lékaři musí každý. Absolutní suma nákladů na tyto základní životní potřeby je přibližně stejná, ale její podíl na celkových příjmech chudé domácnosti je podstatně větší než u bohaté domácnosti.

Připomeňme si, co je ve snížené sazbě DPH:

• Potraviny a přírodní produkty pro výrobu potravin,
  
• některé léky (např. na cukrovku) a zdravotnické potřeby,
  
• dětské pleny a dětské sedačky,
  
• knihy,
  
• dřevo jako palivo,
  
• vodárenské služby,
  
• pravidelná pozemní a letecká doprava cestujících,
  
• ubytovací služby,
  
• úklidové služby v domácnostech,
  
• zdravotní a sociální péče, pohřebnictví,
  
• svoz odpadu,
  
• vstupné na koncerty,
  
• služby posiloven.
  

Co z toho nejsou základní potřeby? Možná letecká doprava cestujících, vstup na koncerty, posilovny, úklidové služby v domácnostech a snad ještě dřevo na topení. Vše ostatní si člověk prostě nemůže vybrat, když to opravdu potřebuje.

„Ale ono je to přece správně! Musíme se uskrovnit, tak ať platí ti, co se ve spotřebě uskrovní.“ Ale je to jediná skutečná spotřeba? Co auta, spotřební elektronika, dovolené, alkohol a cigarety, nejrůznější další zábava – to není spotřeba? Proč se tedy nezvyšují obě sazby, proč jen snížená? Ví někdo odpověď na tuto otázku? (Položil ji vůbec už někdo?)

A že se má změnit struktura daní, aby víc platili daně ti, co jen tyjí (spotřebovávají), a méně ti, co pracují? To je krásná myšlenka. Na první pohled. Na druhý pohled je to sprostá nehoráznost: Kdo jsou ti, co nevydělávají vysoké platy? Pracují skutečně méně ti, co berou méně, než ti, co mají platy manažerů a ředitelů? Nevím, možná. Jedno vím jistě: Kdo jsou totiž ti, co nemají žádné platy? Ano, několik tisíc nemakačenků živených na podpoře, ale také několik tisíc nezaměstnaných, kteří pracovat chtějí, ale nemají šanci, a ještě mnohem víc důchodců, matek na mateřské a dětí. Důchodci nepracují, ano – tak co kdybychom je rovnou raději vystříleli, aby nás nic nestáli? Matky na mateřské také nevydělávají v práci, ale chce snad Fuksa říct, že nepracují? A co děti? Ty taky přece nepracují, a tak je přece logické je více zdanit (zdanit jídlo, lékařské služby a dětské pleny). Je to logické? Je to správné? A je to morální to takto zdůvodňovat?

Zásah do snížené sazby DPH je ze strany Nečasovy vlády a Kalouskova ministerstva pragmatický. Je to jedna z mála daní, kde se zvýšení sazby neprojeví razantním poklesem spotřeby a přívod peněz do rozpočtu je tak zaručen.

Vláda ale nikde nenaznačila, že by kromě tohoto kroku chtěla zvýšit daně i těm, na které tato úprava dopadne menší měrou. Naopak. Vládní prohlášení to říká jasně: „Vláda nechce zvyšovat progresi daně z příjmů fyzických osob. Vláda eliminuje degresi u této
daně nad stropy sociálních a zdravotních odvodů do roku 2012 v souvislosti s důchodovou
reformou a novým zákonem o daních z příjmů.“ (O tom, jak je to s přínosem neprogresivního danění třeba zase někdy příště.)

Snaha o údajné zdanění spotřeby se tak mění v pustou výmluvu. Pro společnost jsou nejužitečnější ti, co pracují a vydělávají, nejméně užiteční ti, co jedí, chodí k lékaři a potřebují sociální služby. Hrubější příklad úřední asociálnosti si snad už ani nedovedu představit.

Není ale také sporu o tom, že je asociální, a pokusil jsem se dokázat, že zdůvodňovat ho větším daněním spotřeby místo skutečnými důvody, tj. finančním pragmatismem a politickou neochotou zdanit luxus, je nemorální lež.

P.S. Novým příkladem tohoto asociálního rovnostářství je čerstvý návrh, že všichni mají platit na povodňovou daň stejnou částku 100 Kč měsíčně. Snaha o rovnou sazbu daně, prosazovaná a v zásadě prosazená Topolánkovou vládou, se tu posouvá o krok dál – k rovné dani, k tomu, aby všichni občané platili nikoli stejné procento, ale stejnou částku daní, bez ohledu na to, jaký je jejich příjem.